V minulých dvou letech působil v týmu Lukáše Bauera objíždějícím dálkové běhy. V pětadvaceti letech se však rozhodl využít nabídku z reprezentace. „Trochu jsem doufal, že se někdo s nabídkou ozve,“ přiznal jesenický rodák před pátečním startem v Lillehammeru.
Jak jste se dostal do národního týmu?
Aniž jsem to věděl, splnil jsem minulou zimu jedno z kritérií reprezentačního týmu B, protože jsem se umístil na závodě Světového poháru do 50. místa. Zjistil jsem to až potom, co se mi ozvali z reprezentace. Limit do áčka splnil jen Michal Novák, ale není to nijak rozlišené, trénujeme všichni společně a máme stejné podmínky.
V laufařském týmu Lukáše Bauera už jste nechtěl pokračovat?
Lukášovi jsem už na konci roku naznačil, že jestli taková nabídka přijde, budu o ní uvažovat. Pořád bych totiž ještě raději šel cestou klasického lyžování. Sice nerad, ale musel jsem odmítnout další spolupráci v Lukášově týmu. Ty dva roky byly skvělé a pro mě měly obrovský přínos. Cítil jsem však, že pořád chci závodit na kratších distancích a pokusit se prosadit ve světových pohárech mě více naplňuje.
Co vám ty dva roky daly?
Zkušenosti a pohled na to opravdové lyžování, tým fungoval výborně. Lukáš je dlouholetý závodník a obrovský profesionál, v týmu byl i olympijský medailista Ilja Černousov, takže jsem sledoval, co se dalo. Byla tam výborná parta a tím, že složení bylo mezinárodní, tak jsem se také trochu zdokonalil v angličtině.
A výkonnostní posun?
Určitě nastal, ale tím, že jsem se nespecializoval ani na dálkové běhy, ale pořád kombinoval obě strany, tak jsem vycítil, že tyto dvě věci nejdou dělat napůl a že bych se chtěl soustředit jen na jednu věc. A tak jsem si vybral klasické lyžování.
Díky tomu budete objíždět závody Světového poháru. Čeká vás kompletní program?
Úplně všechny závody ne, ale podle formy bych měl polovinu nebo dvě třetiny absolvovat. Nás šest sedm kluků by se mělo pravidelně prostřídat. Michal Novák a Petr Knop by měli jet drtivou většinu, protože jsou jednička a dvojka. My ostatní podle aktuální formy a podle toho, co komu vyhovuje.
Žijete v Jeseníku, ovlivnilo to vaši letní přípravu?
V létě, které je bez závodů, jsme obvykle byli dva týdny na soustředění a pak byla dva týdny domácí příprava. Je to celkem ideální model, kdy člověk tvrdě trénuje ve skupině a pak jsem měl doma v Jeseníkách trochu lehčí program. Tak se to opakovalo každý měsíc. Drtivý základ je na kolečkových lyžích, pak běh a posilovna.
Jaký si dáváte cíl?
Do sezony jsem šel s tím, že chci získat konečně nějaký bod ve Světovém poháru, takže umístění do třicátého místa. A to platí i pro mistrovství světa, které je v únoru v Seefeldu. Je to velký cíl, ale v mých letech už se tam musím posunout.
S jakými pocity vyhlížíte konfrontaci se světovou špičkou?
Těším se. Ale v hlavě mám i to, že když se člověk malinko zapomene, dostane okamžitě výprask. Potřebuji zajet výsledek, který mě psychicky nesrazí do dalších závodů. Chci obstát a postupně se zlepšovat. Podle plánů bych měl absolvovat Tour de Ski na přelomu roku, takže něco tak těžkého bych chtěl objet se slušnou formou.
S čím budete spokojený v Lillehammeru?
Je to celá minitour, kde musíme absolvovat všechny tři závody. Pro mě bude nejdůležitější zajet slušně sprint, abych tam moc neztratil, protože v něm nejsem silný. Pokud pak půjdu z rozumné pozice do nedělní stíhačky, tak by bylo dobré být do padesátého místa. A kolem čtyřicítky by to bylo super.
