Z prvního místa je odsunul jen odložený první zápas jara, a tak se nabízí otázka, jak Gamaspol s nadějně rozjetou sezonou naloží. „Chceme vyhrát a postoupit, a to hlavně kvůli lidem,“ říká otevřeně šéf klubu Jiří Gnida.
Řešíte často, co udělat pro návrat do první ligy?
Nemohu říct, že bych zažíval mimořádný stres, spíš si to užívám, ale kluci v tom samozřejmě mají jasno a všichni chtějí postoupit. Sám mám radost, že se znovu probouzí družstvo žen, a také, že jsou junioři v horní polovině první ligy a mohli by bojovat o medaile. Také začínáme chystat jiný systém přípravy mládeže. Dřív jsme byli mistři republiky žáků a juniorů a na to chceme navázat. K tomu chceme mládeži vytvořit mnohem lepší podmínky.
Takže úspěšné období, které korunují výkony áčka?
Už jen to, že tolik necestujeme, je jednoduše skvělé. Jen máme neobvykle velký počet zraněných a nemocných hráčů, takže příprava není taková, jakou jsme si slibovali, až skončí soutěže velkého fotbalu. Ale snad se to zlepší po Novém roce. V lednu nás čekají ty nejtěžší zápasy a tam už může být prakticky rozhodnuto.
Rozhodne se mezi vámi a Nejzbachem Vysoké Mýto?
Těžko se mi to odhaduje. Hodonín nás sice jako jediný porazil, ale tam byli všichni kluci po zápase ve velkém fotbalu. Trochu mě překvapují Žabinští Vlci, ale mají systém hry, který je účinnější se silnějšími týmy, a s těmi slabšími pak mají trochu problém. Všechno ale směřuje k tomu, že se rozhodne opravdu s Vysokým Mýtem. Mají výhodu, že s námi budou hrát doma.
Mrzí o to víc porážka v Hodoníně, která nakonec může hrát velkou roli?
Takhle to s tím velkým fotbalem máme, a dokud kluci nebudou profesionálové, jiné to nebude. Ale ještě nikdy jsem nezažil tak špatnou termínovou listinu, třikrát jsme hráli venku a vždy se to potkávalo se zápasy velkého fotbalu, béčko má zase zápasy ve stejný čas jako áčko. Ale přesto to jakžtakž zvládáme.
Navíc do Německa odešel hrát Jakub Řezníček.
Šel do týmu jejich mistra, kde už hraje několik cizinců i pár Čechů. V Německu je zatím futsal v plenkách, ale mají chuť to změnit. Chystají bundesligu, peníze i zájem lidí je tam velký. Když hráli s naší reprezentací přípravný zápas, přišlo tam dva a půl tisíce lidí.
Pouštěl jste mládežnického reprezentanta s lehkým srdcem?
Každého, kdo má šanci hrát výš, pouštím a přeju, ať se mu daří, protože u nás kluky neplatíme. Dívám se na to tak, že kdybych byl mladý, měl na to a někdo mě chtěl, šel bych to přece taky zkusit. Já jim fandím, ať si zahrají. Jsou z Jeseníku a buď tu zůstanou žít a vrátí se. Anebo odejdou a pak by tu stejně nehráli. Navíc nemáme nedostatek hráčů, právě naopak. V týmu je patnáct lidí, kteří mohou hrát druhou ligu úplně bez problémů. Když nás naposledy chybělo osm kvůli béčku, tak jsme stejně dali áčko tak kvalitní, že jsme v Dolních Loučkách vyhráli bez problémů 4:0. To je naše silná zbraň. Spíš se někteří hráči začínají ozývat, že by chtěli hrávat víc. Řešíme to rozumnou domluvou a zatím úspěšně.
Doma jste neztratili ani bod, děláte si z nové haly pevnost?
Dokonce ani béčko ne, které jinak venku dostává rychty. Hala nám jde k duhu, na kvalitní povrch a velké hřiště se dá lehce zvyknout. A výborné je, že tribuna vede až ke hřišti, takže je fantastická kulisa, jak zápasem lidé žijí. Stává se, že když dáme gól, tak vyběhnou a udělají kotrmelec. Polovina tribuny slaví s rukama nahoře.
