Minulý týden v americkém Indianapolisu mu napíchali čtyřicet injekcí proti bolesti. Tentokrát se do jeho ramene zabodly dokonce sedmicentimetrové jehly. "Bylo to dost hrozné, ale vypadalo, že to pomohlo. Když jsem sedal na motorku, tak to moc nebolelo," popisoval po domácí Velké ceně Karel Abraham.
Bohužel pro něj však příznivý stav vydržel jen chvíli, poté se pro třiadvacetiletého brněnského jezdce změnil závod v utrpení.
Kdy se bolest znovu ozvala?
Hned po startu jsme sváděli klasické souboje a když jsme přijeli do "Schwantzovky", tak to nějak nevychytal tuším Bauer, začal brzdit pozdě a narazil mi do zadního kola. Bylo to fakt fest, až jsem se otáčel a divil se, že neleží, protože to byla strašná rána. Tím, jak jsem z motorky vyskočil, jsem si ramenem nějak blbě pohnul a hned od prvního kola to začalo bolet.
Co se dělo potom?
Chtěl jsem samozřejmě dojet Lukáše (Peška), to byl můj prvotní cíl. Nejen proto, že to byl Lukáš, ale protože to byl jezdec přede mnou. Kvůli tomu incidentu ve Schwantzovce měl velký náskok, ale ani nevím, jestli jsem ho dojížděl, protože relativně brzo spadl. Potom jsem chtěl dojet toho, co jel s Lukášem, ale postupně jsem zpomaloval a nešlo to. Začalo to bolet víc avíc a byl jsem přesvědčen, že zajedu do boxů a vykašlu se na to. Ale zjistil jsem, že do konce chybí jen osm kol a říkal jsem si, že zkusím zatnout zuby a aspoň to nějak dokroužit. Nejen proto, že nerad vzdávám závody, ale i kvůli fanouškům, kterých tady bylo plno.
Bojoval jste ještě o umístění?
Kluci mi furt ukazovali, že za mnou jede Staring, kterého jsem pochopitelně nechtěl pustit před sebe. Zatnul jsem zuby, o něco jsem zrychlil, ale Staring se pořád držel. Naštěstí se jen držel, protože to na mě nikde ani nevyzkoušel. Takže jsem byl rád, že aspoň ten za mnou zůstal (nakonec za Abrahamem dojel i Bauer, kterého postihl pád - pozn. aut.)
Oddechl jste si na konci?
Byl jsem hodně rád, že závod už je za mnou. Už jsem se strašně těšil do boxů, až si sednou a pohnu s tou rukou, protože už jsem motorku vyloženě nemohl udržet. I teď se těším, až ze sebe sundám kombinézu, protože je to fakt hnusný pocit. Budu si muset vzít nějaké prášky proti bolesti.
Berete to tak, že jste vyhrál sám nad sebou?
Můj cíl bylo vidět šachovnicovou vlajku. To pro mě bylo hrozně důležité, protože v Brně se mi hodně často nedaří a taky kvůli tomu ramenu a všemu ostatnímu kolem. Samozřejmě bychom rádi měli body a byli víc vepředu, kam doufám, že patřím. Ale dnes to líp nešlo.
Podle vašeho otce v příštím závodě v britském Silverstonu nenastoupíte. Je to tak?
Ještě to není stoprocentní, ale vážně o tom uvažujeme. Někteří kluci, co měli rameno vyhozené úplně nebo částečně, mi říkají, že to bohužel léčili třeba i tři měsíce. Já doufám, že to nebude můj případ, i proto další závod raději vynechám. I kvůli tomu, že tento víkend se ovládání ramena a motorky hodně zhoršilo.
Váš otec rovněž mluvil o tom, že výběr motorky pro příští rok bude čistě na vás. Co vy na to?
Když se táty zeptám, kolik co stojí - i když to zhruba vím - tak mi vždycky říká, ať se o to nezajímám a starám se o závodění. Tak se starám o závodění. Teď jsme se při rozhodování snažili nedívat se, co kolik stojí, ale opravdu vybírat podle kvality stroje a toho, co by pro nás bylo nejlepší. Museli jsme samozřejmě vyřadit všechny GPmotorky, protože to prostě nejde a myslím, že ani do budoucna to bohužel nepůjde. Pak jsou tady řekněme produkční motorky a u Hondy každý ví, že je to dobrá značka. Navíc Japonci jsou takoví, že to mají zajeté v jedné koleji a z té se to nehne.
Závod v Brně vyhrál Marc Márquez, který jako nováček vede celý seriál. Může být podle vás mistrem světa?
Já bych nechtěl, aby to Marquez vyhrál. Ne, že bych mu to nepřál, ale myslím si, že první rok by člověk neměl vyhrát. Nejdřív by se měl otrkat a jít nahoru postupně. Marquez si podle mého názoru na 90 procent nemyslel, že pojede na titul, ale teď už o tom podle mě přemýšlí a snaží se o to. A myslím, že je tomu hodně blízko.
Z vítězství se radoval také Brňan Karel Hanika v Red Bull Rookies Cupu. Co říkáte na jeho úspěch?
Je to výborný, ale já jsem to tak nějak očekával. Byl jsem si jistý, že má na bednu, a že bude hodně tvrdě bojovat o vítězství. Asi bychom to Kájovi neměli říkat, aby ho to neznervóznilo, ale myslím si, že jede na titul.
