Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Jak se připravit na Severní kanál? Bernardová si do vany sypala led

Abhejali Bernardová ve svém živlu. Netradiční křestní jméno je indického původu, čte se Abedžali a znamená „čistá voda“. Znamená také vnitřní pláč či vnitřní volání po poznání. | foto: archiv Abhejali Bernardové

24 2017
Liják, silný vítr, spousta medúz a především mimořádně chladná voda, která měla pouhých čtrnáct stupňů Celsia. S tím vším se musela před pár dny vypořádat Abhejali Bernardová při zdolávání Severního kanálu mezi Irskem a Skotskem.

Vše ale zvládla - jako teprve 49. plavec, z toho sedmnáctá žena a vůbec první Čech. Vzdálenost 34 kilometrů navíc urazila v mimořádně kvalitním čase 10 hodin, 23 minut a 38 vteřin.

Čtyřicetiletá zlínská plavkyně tak splnila šestou část z takzvané Ocean’s Seven, sedmi obtížných dálkových plaveb po celém světě.

„Severní kanál je známý opravdu chladnou vodou, její teplota je zhruba o čtyři stupně nižší než v kanálu La Manche,“ popisuje Bernardová.

Jak jste se na takový chlad připravovala?
Začala jsem už v květnu plavat v přehradách. Když se u nás oteplilo, jela jsem dvakrát za kamarádkou do Skotska, kde měla voda kolem třinácti stupňů, to byla důležitá součást tréninku. Doma jsem se pak nakládala do vany s ledem, snažila jsem se v ní vydržet hodinu.

Stejně jako před předchozími dálkovými plavbami jste přibrala na váze?
Ano, tentokrát jsem měla dokonce o dvanáct kilogramů navíc. Místo neoprénu tak kolem sebe máte bioprén. Když v zimě plavete venku, tělo pozná, že se k přežití potřebuje zateplit, tak si tvoří zásoby. Ovšem i tak jsem musela jíst hodně šlehačky, což je můj oblíbený způsob přibírání.

Abhejali Bernardová

Co řekla o dřívějších plavbách z Ocean’s Seven?

Kanál La Manche (2011) „Bylo to objevování, co je otevřená voda. Několik hodin jsem se sice potýkala s mořskou nemocí, ale jinak jsem naštěstí měla tak dobré podmínky, že mě neodradily od dalších plaveb.“

Gibraltarský průliv (2013) „Je kratší, ale hodně tam fouká, víc jsem se seznámila s vlnami. Jako člověk z Česka jsem si musela zvyknout na podmořský život. Viděla jsem delfíny. Bylo to krásné.“

Kanál Catalina v Kalifornii (2015) „Kvůli slabšímu větru se plave přes noc, což je nezvyk. Člověk se musí vyrovnat i s možným výskytem žraloků. Jedním z nejkrásnějších zážitků byl fosforeskující plankton, jako by obloha byla i pod vámi.“

Cugarský průliv mezi ostrovy Honšú a Hokkaidó (2016) „Výzvou jsou silné proudy, s nimiž musíte počítat, nejde tak plavat nejkratší vzdálenost. Kdo se dívá před sebe, může jej rozhodit občas vzdalující se pevnina.“

Kanál Kaiwi na Havaji (2017) „Nejdelší ze všech, klasický maraton. Plavala jsem 22 hodin, v polovině jsem vnímala, že už je tělo vyčerpané, ale nebalila jsem to, mentálně jsem o sobě nepochybovala. Vody jsou plné žraloků, kvůli obrovským vlnám nemůže plout vaše loď blízko vás, doprovázel mě proto i kajak. Měli jsme i přístroje odpuzující žraloky. Dobrým signálem byla přítomnost delfínů.“

Jaké byly podmínky ve vodě?
Je vždy dobré plavat ve dnech, kdy je Měsíc zhruba v polovině, a je tak nejmenší rozdíl mezi přílivem a odlivem. Pak čekáte, kdy bude nejlepší počasí. Týdenní předpověď ale nebyla ideální, vítr měl dokonce dosahovat síly vichřice. Podmínky ale ještě byly relativně zvládnutelné. K tomu se ještě přidala spousta velkých medúz. Jejich chapadla vypadají jako lví hříva, proto se anglicky jmenují Lion’s mane jellyfish (talířovka obrovská). Jsou krásné, ale jejich hříva má spoustu žahadel. Možná tucet mě jich požahalo.

Ve stejný den chtěli Severní kanál překonat další tři plavci, svůj pokus ale kvůli špatné předpovědi vzdali. Riskovala jste?
Ačkoliv pro mě přeplavby nejsou jen o fyzickém výkonu, spíš poznávání sebe sama, meditaci a zjišťování vlastních limitů, nesnažím se plavat za každou cenu. Ačkoliv máte u sebe doprovod a piloty vrtulníků připravené pomoct na obou stranách, nemá cenu přehnaně riskovat. Četla jsem, že třeba před dvěma týdny někdo zemřel při plavání přes La Manche. Ne že bych se bála, ale zdravý respekt mám. Těžko se mi to popisuje, voda vás zkrátka musí pustit, proto se snažím s ní vždy nejprve několik dní sžívat.

Jak jste se vůbec dostala k dálkovému plavání?
V osmnácti letech jsem se začala zabývat meditací pod vedením duchovního učitele Sri Chinmoye. On založil Sri Chinmoy Marathon Team (mezinárodní běžeckou asociaci), sport je k meditaci výborným doplňkem. Spoustu let jsem se věnovala běhání, ale plavala jsem jen ve škole, klasická prsa. Na La Manche jsem se dostala shodou okolností. Slíbila jsem kamarádce, že ji doprovodím při sólo plavbě, ale ta se změnila ve štafetu a já byla její součástí. Další rok už jsem to zkusila sama.

Z Ocean’s Seven, tedy sedmi náročných dálkových plaveb, vám chybí už jen Cookův průliv na Novém Zélandu. Chcete jej pokořit?
Ano, chystám se na něj v příštím roce. Je to na opačné polokouli, takže ideální je tam vyrazit, když je u nás zima nebo jaro. Není až tak dlouhý, plave se jen asi 26 kilometrů, ale jsou tam hodně silné proudy.

Jakých extrémních závodů kromě plavání jste se ještě zúčastnila?
Třeba šestidenního běhu v New Yorku, při němž jsem urazila 616 kilometrů, Beskydské sedmičky, čtyřiadvacetihodinovky na Lysé hoře. A pořádáme Mírový běh, což je hezká akce. Pochodeň putuje po 140 zemích světa, předáváte si dobrou vůli, mírová přání. Já jsem měla to štěstí, že jsem se kromě Česka zapojila na pár měsíců i v Americe a v Austrálii. Nepoznáváte jiné země z auta, ale rychlostí maximálně 10 km/h. Při těch potkáváních vidíte, že lidé na Zemi nejsou tak špatní, jak by se třeba podle zpráv mohlo zdát, ale je mezi námi spousta dobra.

Jaké jsou vaše další sportovní výzvy?
Už dlouho uvažuji třeba o maratonu na Sahaře, která ale musí počkat, protože jak jsem zvyklá na zimu, tak se tělo hůř adaptuje. Nebo v základním táboře Mt. Everestu. Rozhodně budu chtít něco podniknout. Uvidíme, co se naskytne.

Co vás u těchto dálkových sportovních výkonů vlastně motivuje?
Je to způsob sebepoznání. Jsme zvyklí slýchat od okolí i od vlastní mysli, že něco není možné. Tímto posouváte vlastní hranice, které jsou především jen v naší hlavě. Když do toho zapojíte meditace, dokážete ty hranice posouvat nebo úplně rozbít. Výdrž je z osmdesáti procent závislá na vaší hlavě, až ten zbytek je fyzička.

Netajíte se tím, že jste také vegetariánkou. Má absence masa na sportovní výkony nějaký vliv, ať už pozitivní, nebo negativní?
Je to asi hodně individuální. Když člověk věří, že to bez masa nejde, asi by pak vědomí, že si něco odpírá, ovlivnilo výkon. Mně vegetariánství naopak přináší vnitřní klid. Třeba Emil Zátopek nejedl moc masa. Kamarádka vegetariánka v Americe uběhla 3 100 mil. Rozhodně to není tak, jak nám vštěpovali jako dětem, že maso je síla. Jsem živoucím důkazem, že i bez masa se dá jíst dobře a plnohodnotně žít i sportovat.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze