V sobotní horské časovce na Monte Lussari smazal lídr stáje Jumbo 26sekundovou ztrátu na dosud růžového Thomase a vzal si maglia rosa s převahou 14 sekund.
Ten den v sobě skrýval pro Rogliče mnohou symboliku.
Časovka startovala ve městě Tarvisio, kde v roce 2007 dosáhl na titul juniorského mistra světa ve skocích na lyžích.
Spadlý řetěz, který jej během ní na brutálním kopci zastavil, pak připomněl všechny pády a nenadálé události, které se v minulosti postavily mezi slovinského cyklistu a jeho útoky na nejcennější prvenství.
A fanouškem v červeném tričku, jenž k němu v kritické chvíli přiběhl a po opravě řetězu ho pomohl opět roztlačit, byl Mitja Mežnar, bývalý kolega ve slovinské reprezentaci skokanů na lyžích.
„Teď bys měl brát Mitju jako talisman na všechny velké závody,“ radili Rogličovi přátelé. Zasmál se. Tolikrát se v sobotním večeru spontánně smál. Tak uvolněný a šťastný najednou byl.
Dal ráznou odpověď všem sýčkům, opakovaně věštícím, že už nikdy nedosáhne na velký titul, protože léta přibývají a jemu se navíc pokaždé něco přihodí.
GENTLEMANI. Geraint Thomas se na startu 21. etapy zdraví s Primožem Rogličem, který ho předchozí den připravil o růžový dres
Pád a odstoupení na Tour 2021. Na Tour 2022. Na Vueltě 2022. Bylo toho moc. Když loni v září místo útoku na vítězství z Vuelty musel opět předčasně odcestovat domů, jeho sportovní ředitel Addy Engels přiznal: „Primožova mentální odolnost dostala obrovskou ránu. Další Grand Tour, ze které vypadl. Psychicky je pro něj neuvěřitelně obtížné se s tím vyrovnat.“
Tehdy bývalý šampion Vuelty Sean Kelly uvažoval: „Primož začne v sobě až příliš pitvat, že štěstí není na jeho straně, což ho bude dál znervózňovat.“ K čemuž bývalý český profesionál František Raboň poznamenal: „Jakmile je v popředí pelotonu nervozita a šťouchá se to, Primož začíná panikařit. Musí jezdit koncovky naplno, je pod palbou. Ale nikomu z jezdců bojujících o celkovou klasifikaci se nestává, aby padali v takovém množství jako on.“
Co dál s Rogličem, dumali na konci minulé sezony v Jumbu. Dokonce se spekulovalo, že o něj má zájem stáj Ineos.
Ale on zůstal. A z letošního Gira chtěl všem vzkázat: Neodepisujte mě předčasně.
#Giro
Rome, you’re beautiful.
The breakaway has been caught. We’re in the last lap of this Giro d’Italia.
10 km https://t.co/KBZmjmMFQ6
Ani tentokrát se nevyvaroval pádů. „Ten v 11. etapě byl hodně nepříjemný. Ztratil jsem nějaké maso a náraz do kyčle byl bolestivý,“ líčil v sobotu na tiskové konferenci. „Na Monte Bondone, kde mi ujeli Thomas a Almeida, jsem pak ještě nebyl stoprocentní. Ale s každým dalším dnem jsem se cítil lépe. Držel jsem se na dostup od Gerainta. A věřil, že o všem rozhodne až časovka.“
O spadlém řetězu, který jej v ní zdržel, nakonec vtipkoval: „Aspoň jsem si trochu odpočinul, když jsem slezl z kola. Naštěstí jsem dostatečně zručný mechanik, abych ho uměl rychle nasadit zpátky.“
Skutečnost, že ovládl Giro navzdory opětovné nepřízni osudu, sílu jeho vítězství umocnila. Nešlo jen o pády a mechanické trable. Nezapomínejme, že před závodem přišel kvůli covidu a zraněním o pět ze sedmi jezdců, kteří jej měli původně v Itálii doprovázet.
Pohádkový dojezd v Římě pro končícího Cavendishe. Roglič vítězem 106. Gira |
Odměnou za veškeré přestálé potíže pak byl triumf před desetitisíci svých fanoušků.
Jako by se řeka Slovinců vevalila do Itálie. Monte Lussari (nebo slovinsky Svete Višarje) je považováno za svatyni tří národů, ale v sobotu bylo takřka celé jen slovinské.
„Každý Slovinec, který sem přišel, tu byl pro Primože,“ říkala jeho životní partnerka Lora. „Plakala jsem proto dojetím. To bylo něco nepředstavitelného. To pro mě znamenalo víc než vítězství.“
Podobné pocity prožíval i její muž. „Jsem nesmírně hrdý, že mohu být člověkem, kterého přijde tolik lidí podpořit. Tento den si budu pamatovat do konce života,“ říkal.
Omezený počet jízdenek na lanovku, vedoucí k cíli, v předprodeji okamžitě zmizel. Ti, kteří je nezískali, se drápali nahoru pěšky po strmých svazích místní sjezdovky.
„Zažili jsme tu jeden z nejkouzelnějších dnů v historii našeho sportu,“ psal Miha Hočevar ze slovinského listu Delo. „Primož Roglič při něm vstal z popela jako Fénix a letěl vstříc nejkrásnějšímu vítězství kariéry. Kdo u toho v sobotu byl, bude o tom jednou vyprávět vnoučatům. Zásluhou Rogliče a Pogačara má naše země dvě Tour, tři Vuelty a teď i první Giro. Co zbývá velmocem? Trochu vrásek.“
#Giro
Lev loves the podium! https://t.co/lbKYxN765P
A co zbývá v kariéře velkého poraženého Gerainta Thomase? Pro 37letého Velšana to byla možná poslední šance na titul z Grand Tour. „Už jsem na tyhle šílenosti sakra starej,“ ulevil si. Přesto se hovoří o možném prodloužení smlouvy v Ineosu na další dvě sezony.
Třiatřicetiletý Roglič letos nepočítá se startem na Tour, ale pokusí se vrátit na trůn Vuelty. A pak? „Všichni víte, který titul mi chybí,“ naznačil.
Zda by se o něj na Tour 2024 mohl pokusit ve stejném týmu jako aktuální šampion Jonas Vingegaard, je nicméně složitou otázkou i pro sportovní ředitele Jumba.
Pro organizátory Gira je naopak nyní rébusem, jak přitáhnout na Giro také druhou ze slovinských cyklistických superstar, Tadeje Pogačara.
Ředitel závodu Mauro Vegni už se stává hadem pokušitelem: „Říkal jsem Tadejovi: Jestli vyhraješ Tour třikrát nebo čtyřikrát, není až takový rozdíl. Ale dosáhnout jako teprve osmý cyklista v historii na double Giro - Tour, to by teprve bylo něco.“
