Stále vede závod Geraint Thomas, nyní o 26 sekund před Priožem Rogličem a o 59 sekund před Joaem Almeidou.
Po dnech, kdy se ocital spíše v defenzivě, mohou mít pro Rogliče zmíněné tři sekundy z Tre Cime především významný psychologický efekt.
„Časový zisk to není velký, ale jde o velké povzbuzení pro morálku,“ říká i jeho pomocník Sepp Kuss. „Vzhledem ke stylu, jakým Thomas jezdí v prudkých stoupáních, je těžké udělat proti němu velký rozdíl. Ale ty tři sekundy dodají Primožovi psychickou sílu do časovky.“
A tu bude potřebovat.
Stále častěji je reportéry připomínána velmi podobná horská časovka na Planinu krásných dívek, ve které lídr stáje Jumbo ztratil v souboji s Tadejem Pogačarem titul z Tour 2020. Tehdy do ní vjel s náskokem 57 sekund na svého krajana, ten mu však uštědřil dvouminutovou porážku.
„Na to už vůbec nemyslím,“ prohlásil Roglič poté, co v pátečním cíli objal ženu a syna. „Kdybych si nevěřil, nestartoval bych. Vyhraje ten, kdo bude nejlepší na samém konci. Dnes jsem cítil, že se mi trochu vrátily nohy. Byla to zábava. Takže v sobotu pojedeme naplno.“
Jejich střet v královské dolomitské etapě jako by byl najednou jen předehrou k strhující sobotní bitvě.
Stefano Garzelli, někdejší vítěz Gira a v současnosti expert společnosti RAI, v průběhu pátečních bojů připomínal, jak v roce 2018 rovněž v 19. etapě převrátil Chris Froome svým 80kilometrovým sólem pořadí Gira naruby. Jenže tentokrát se nikdo do takové vabank hry nepustil.
Měli už v nohách čtyři dolomitské průsmyky včetně slavného Giau, projeli průtrží mračen na Tre Croce a Roglič přesedl na jiné kolo vhodně pro vysokou kadenci na strmých stoupáních. „Chtěli jsme i před časovkou zjistit, jak mu to na něm půjde,“ vysvětloval Rohan Dennis, další z jezdců Jumba.
Uprchlíci z úniku dne závodili o etapu a skupina favoritů se za nimi postupně zredukovala na pouhých deset mužů, když začalo velké finále na Tre Cime di Lavaredo.
Muž proti muži na Svaté hoře
Zatímco úterní Monte Bondone titulovali Italové jako „montagna mitica“, pro impozantní dolomitskou horu zvolila Gazzetta dello Sport označení „montagna sacra“. Svatá hora Gira. Ta, která v roce 1968 viděla snad nejslavnější kousek Eddyho Merckxe na závodech Grand Tour. Ta, kde si v mrazu a sněhové vánici jel pro ohromující vítězství Vincenzo Nibali v roce 2013.
Tentokrát nechumelilo, i když sněhový poprašek lemoval silnici, po které mezi hustými davy fanoušků mířili vzhůru.
Dva kilometry před cílem, kde už stoupání mělo dvouciferný sklon, se Roglič prosmýkl kolem ostatních a zaútočil, Thomas hned letěl za ním, Almeida stíhal s malým odstupem. „Jaká úžasná bitva,“ vykřikoval nadšeně reportér RAI.
„Nechali jsme předtím Ineos, ať tahá tempo, a Primož šetřil nohy,“ líčil Kuss. „V tak vysoké nadmořské výšce si útok musíte nechat až na konec. A pak doufat, že někdo bude mít špatný den.“
A má ho?
Průběžně čtvrtý Eddie Dunbar z Jayca zcela evidentně, nezadržitelně odpadá. „Nemá cenu se na cokoliv vymlouvat. Prostě jsem na to dneska neměl,“ pronese později Ir.
Almeida se naopak po ohromném úsilí přitáhne kilometr před cílem k vedoucímu duu, potom i Thomasův pomocník Thymen Arensman a celkově pátý Damiano Caruso z Bahrainu.
Tak dobře, další kolo.
Čtyři sta metrů před cílem útočí růžový Thomas, jde po něm Roglič.
Almeida a ostatní už nemají kde brát, ztrácejí. Zůstali jen dva. Muž proti muži. Načež 250 metrů před metou atakuje znovu Thomas - a odjíždí Slovinci!
„Bylo to jako hra kočky s myší,“ pousměje se po etapě.
Zdá se, že získá další cenné sekundy, jenže Roglič se vysokou kadenci dostává k němu a na posledních desítkách metrů Velšanovi o tři sekundy ucukne.
„Když jsem 400 metrů před cílem atakoval, cítil jsem se v pohodě, ale po 100 metrech jsem si uvědomil, že 400 metrů je v této nadmořské výšce hodně,“ přizná Thomas. „Tak jsem se snažil dál držet své tempo. Ztratil jsem nakonec pár sekund na Primože, ovšem bylo příjemné najet zase nějaký čas na Almeidu.“
Monte Lussari je musí rozsoudit.
Souboj s časem na 18,6 kilometru, startující z Tarvisia, vrcholící na děsivě strmé a úzké stezce pro muly v severovýchodní části italských Julských Alp.
Dosud nikdy sem Giro nezavítalo. Až teď. Až dnes.
Vzrušující pro diváky. Hrozné pro jezdce
Nejde o ryze horskou časovku, spíše o hybridní. Úvodních 11 kilometrů z Tarvisia je víceméně rovinatých, jen s mírnými kratšími stoupáními a odehraje se na časovkářských speciálech, než jezdci vymění kola za klasická a vjedou na Monte Lussari, krutý výšlap dlouhý 7,3 kilometru.
Prvních pět kilometrů má průměr 15,3 procenta a stoupání zesiluje až k 22 procentům! Na metě 2,5 kilometru před cílem se nachází krátký prostor na nadechnutí, ale vzápětí se cesta znovu zvedá a před cílem ční další úsek s 22 procenty.
Na takovém stoupání je ztráta tempa jako pád do tekutého písku. Čím víc bojujete, tím víc se potápíte. Jak řekl Jay Vine z UAE Emirates, který si ho byl před Girem projet: „Není to Planina krásných dívek, je to horší. Pokud tady rupnete, můžete ztratit i dvě a půl minuty.“
Od chvíle, kdy oznámili organizátoři zařazení Monte Lussari do itineráře Gira, bylo předmětem nesčetných diskuzí a sporů. Dokonce se objevily zprávy, že UCI usiluje o jeho vyškrtnutí, také vzhledem k logistickým komplikacím v podobě nemožnosti vjezdu týmových aut. Ty musí na klikaté cestě nahradit motocykly.
Ale ředitel závodu Mauro Vegni a vedení Gira si své Monte Lussari obhájili.
„Bude to časovka jako žádná jiná. Nesmírně vzrušující pro ty, kteří ji budou sledovat. A hrozná pro ty, kteří ji pojedou,“ podotkl Thomas.
„Klíčem bude už to, kolik kdo utratil energie v páteční královské etapě a jak dokázal zregenerovat,“ říká bývalý český profesionál Roman Kreuziger. „Protože té energie už v pelotonu vážně moc není.“
V sobotu dopoledne dostanou jezdci příležitost trať časovky si projet. A zároveň trénovat výměnu kol. Na úpatí stoupání pro ni organizátoři vyčlenili speciální 25metrový úsek. „Ben Swift a Salvatore Puccio se chystají opakovaně tam v plné rychlosti najíždět, aby naši mechanici měli na kom trénovat,“ prozradil Thomas plány z kuchyně Ineosu.
Snad klukům vrátím všechnu tu dřinu
Jako už tradičně ani v pátek lídr Gira nezapomněl na tiskové konferenci ocenit pomoc a úsilí svých týmových kolegů. „Práce, kterou kluci pro mě po celý závod odvádějí, je neuvěřitelná. Drželi jsme úžasně při sobě. Tak ještě jeden den. Snad jím vrátím všechnu tu obrovskou dřinu.“
Na trať se vydá po páté odpoledne jako poslední, bude znát mezičasy Rogliče i Almeidy. „Což je malá výhoda,“ uznává. „Časovka je obrovská mentální hra a tahle obzvlášť. Musím každopádně zůstat silný psychicky, i kdybych ze začátku ztrácel, a dál si jet své tempo.“
V předchozí rovinaté časovce Gira ujel v deváté etapě Rogličovi o 16 sekund a Almeidovi o více než půl minuty.
Věří, že delší tempové úsilí potřebné i pro horskou časovku je spíše jeho parketa.
„Na Tre Cime to byl v pátek krátký sprint na stovkách metrů, což je Primožova silná stránka. V sobotu nás čeká dlouhé úsilí, takže to bude jiné,“ říká. „Nejtěžší část stoupání přichází pět kilometrů před cílem, tam to bude něco šíleného. Výsledek na konci může být supertěsný. Nejde jen o Primože, rozhodně nesmíme zapomínat ani na Almeidu.“
Portugalský lídr UAE Emirets je lehčí než Thomas a Roglič. „Stále sním o vítězství,“ říká. „Pokud se ti dva nebudou cítit skvěle, ještě mohou na prudkých pasážích ztratit hodně času.“
Ohavná, monstrózní, barbarská, takové přívlastky se objevují v italských médiích v souvislosti s časovkou na Monte Lussari.
Tolik napětí s sebou přináší.
Konečný osud maglia rosa je nadále stejně nejistý, jako byl na začátku Gira před třemi týdny. A organizátoři mají přesně to, o čem snili. Růžový dres visí na vlásku a tajenka se rozuzlí až na nejpekelnějším kopci závodu.
Co si mohli přát víc?
„Všechno je na vážkách. Stále se může stát cokoliv,“ říká Geraint Thomas.