Pozdě večer pak vystavil lídr stáje Ineos na Twitter své fotografie ze čtvrteční horské bitvy s Primožem Rogličem a připsal: „Není moc lidí, kteří by trávili své 37. narozeniny právě takhle, co?“
Před startem v městečku Oderzo dostal Geraint Thomas od organizátorů růžový dort a diváci mu zapěli „Happy Birthday“.
V cíli ve Val di Zoldo pak byl pro změnu velšskou reportérkou obdarován velšským narozeninovým koláčem a od organizátorů na pódiu růžovým dresem i lahví šampaňského.
Mezitím si on sám i jeho poněkud zdecimovaná kohorta Ineosu trochu mákla. Výsledkem jejich snažení bylo, že šampion Tour 2018 uhájil náskok 29 sekund před Rogličem a navíc navýšil odstup od Joaa Almeidy, před nímž má 39 sekund k dobru.
„Vážně si to užívám,“ ujistil Thomas novináře. „Proč? Protože když se blížíte ke konci kariéry, stále silněji si uvědomujete, že tohle všechno nebude trvat věčně. Je dobré vychutnávat si ty nejlepší chvíle, protože na vaší cestě je vždycky i dost pádů. A tak si vychutnávám, že jsem v růžové a udělám všechno pro to, abych si ji udržel. Ale zároveň na sebe nebudu vyvíjet žádný velký tlak.“
Pod tlak se naopak pokusil Ineos dostat soupeře hned na prvním stoupání etapy, která zavedla peloton z přímořských rovin u Jaderského moře až do kopců Bellunských Dolomit. Během výšlapu na Passo della Crossetta se ve vysílačkách jezdců ozývalo: „Roglič a pár dalších lidí z Jumba zaostávají.“
Čtyři jezdci Ineosu se hned seřadili na špici balíku a navýšili tempo, ale žádná žlutočerná katastrofa Jumba se nekonala.
„Prostě byl Primož zkraje etapy jen příliš uvolněný. Možná proto, že si ráno nedal kafe,“ vtipkoval Slovincův vrchní pomocník Sepp Kuss.
Jumbo se dotáhlo, den se zklidnil, uprchlíci Zana, Pinot a spol. vpředu bojovali o etapu a favorité celkové klasifikace se chystali k tomu, že se navzájem otestují na posledních dvou, rychle na sebe navazujících stoupáních.
Tak se i stalo.
Když se začali drápat na 1501 metrů vysoký Coi, měli Jumbo a UAE Emirates ve skupině favoritů stále čtyři jezdce, zatímco Ineos tři.
Almeidovy záchranné práce
Deset kilometrů před cílem se procenta stoupání přiostřila do dvouciferných čísel a Kuss za to vzal. Za sebou vytáhl Rogliče, přidali se k nim lídr závodu Thomas a s nimi Eddie Dunbar z Jayca.
Ale kde je Almeida?
Supěl za nimi se ztrátou, tažený svým pomocníkem Jayem Vinem. „Necítil jsem se dobře. Jay zachraňoval, co se dalo,“ přiznal Portugalec. Tatam byla jeho explozivita z Monte Bondone.
„Joao mi říkal, kdy mám zpomalit a kdy zrychlit, snažili jsme se společně omezovat ztráty na maximum,“ líčil Vine.
Už už se zdálo, že se ke skupince před nimi dotáhnou, když Vine přestřelil zatáčku, zastavil se o obrubník u silnice a stíhací jízdu na chvíli zpomalil.
Zbývalo sedm kilometrů. Tentokrát zaútočil Roglič osobně... a Thomas okamžitě reagoval.
Dva top favorité pokračovali spolu.
A vydrželi u sebe až do cíle ve Val di Zoldo.
„Byl to dobrý den,“ bilancoval tam Thomas. „V úterý se trochu trápil Primož, dneska Joao. Ale příště to klidně můžu být i já. Takže se nenechávám unést. Prostě musím jen dál dělat, co umím.“
Almeida dorazil 21 sekund za nimi. Jeho sportovní ředitel Mauro Gianetti u stanů pro jezdce děkoval Vineovi: „Dnes jsi ukázal fantastický charakter, odvedl jsi pro Joaa skvělou práci.“
A teď přijde drtička kostí
Alberto Contador, tradičně v roli experta Eurosportu, si pochvaloval: „Konečně jsme viděli víc útoků. Roglič za to vzal, Thomas odolal a Almeida byl oběť.“
Právě forma Rogliče byla po jeho úterních potížích na Monte Bondone snad největším otazníkem dne.
„A vidíte, Primož zase všem ukázal, jak moc je silný. Ale to pro mě nebylo překvapení,“ konstatoval Kuss, jenž se ujal role mluvčího lídra Jumba, jelikož Roglič se tak jako obvykle v posledních dnech nezdržoval rozhovory a rychle zamířil k týmovému autobusu.
Rovněž Robbie McEwan, někdejší král bodovacích soutěží na Tour, podotkl: „Roglič už nepůsobil tak těžkopádně jako na Monte Bondone. I jeho posed na kole byl lepší než v úterý, následky jeho zranění se zjevně lepší. Což mu dodá sebevědomí do dalších dvou dnů.“
A ty budou drsné.
Nejprve v pátek „tappone“, tedy královská dolomitská etapa. „Doslova brutální,“ říká Contador.
„Drtička kostí,“ píše o ni Gazzetta dello Sport.
183 kilometrů, slavné průsmyky Campolongo, Valparola, Giau a Tre Croci a jako zlatý hřeb stoupání na legendární Tre Cime di Lavaredo. Do míst, kde Eddy Merckx v roce 1968 předvedl v opravdovém nečase jeden z nejpamátnějších kousků kariéry, když sám ujel všem favoritům, postupně předstihl i veškeré jezdce z úniku dne a ohromujícím triumfem si řekl o premiérový titul z Gira.
„Ne, ten příběh neznám,“ sdělil Thomas. „Budu se muset večer podívat na Youtube.“
V sobotu pak přijde na řadu obávaná horská časovka na Monte Lussari s až 22procentními rampami pod vrcholem, která může zásadně změnit vyznění celého závodu.
„Absolvoval jsem dvanáctkrát Tour a teď jedu své páté Giro, nějaké zkušenosti mám, což snižuje tlak,“ povídal Thomas. „Budu to brát pěkně den po dni, kopec po kopci.“
Bude to on, versus Roglič, versus Almeida.
„Nemyslel jsem si, že Primož dokáže být zase až tak silný, ale on se vrátil do hry, přestože není až tak explozivní jako dřív,“ podotkl bývalý profesionál Jens Voigt. „Stačí, aby se Geraint v jeden den necítil úplně stoprocentně, a 30 sekund může snadno ztratit. Ale stále to pro Gerainta vypadá velmi dobře.“
Pokud by zvítězil, stane se Thomas nejstarší šampionem Gira v historii. Dosavadní rekord drží Ital Fiorenzo Magni, který v ročníku 1955 pozdvihl pohár pro šampiona ve 34 letech.
Roglič pro změnu může být prvním slovinským vítězem italské Grand Tour.
A Almeida prvním portugalským.
Jen jeden z tohoto tria však statistiky tímto způsobem přepíše.
Pokud se tímto mužem stane Thomas, nadělí si ten nejkrásnější narozeninový dárek až v neděli večer v Římě.
Teprve tam bude místo a čas na opravdu dlouhé narozeninové oslavy. Ty čtvrteční naopak sám zkrátil: „Rýže k večeři, kousek dortu a brzy do postele.“