„S rekordem jsem úplně nepočítala,“ prozradila, že si uvědomovala, že k pokoření času 1:10:14 potřebuje ideální podmínky i formu. První předpoklad jí zhatilo větrné počasí, druhý zase problémy s achilovkami v zimní přípravě a střevní potíže ve dnech před závodem.
Sedmadvacetiletá dcera české matky a skotského otce přesto doufala, že by se mohla kvalifikovat na světový šampionát v silničních bězích v Rize. „Limit je 1:12:30, takže mi utekl o kousek. Myslela jsem, že ho zvládnu zaběhnout i v horších podmínkách, ale nepodařilo se to. Přecenila jsem svoje síly, takže asi budu muset hledat ještě jiný půlmaraton.“
Keňané opět vládli, Pražský půlmaraton vyhráli Konga a favoritka Kimaisová |
Jaký byl z vašeho pohledu závod v Praze?
Přišlo mi, že trať byla obtížná. Byla avizovaná jako rychlá, čemuž věřím, ale jen když jsou dobré podmínky. Dneska dost foukalo a docela mi dávala zabrat spousta táhlých kopců, i když byly jen na most nebo pod něj. Navíc jsem nepřišla úplně fit, bylo to hodně na morál.
Škodil vám i vítr?
Myslím, že nejhorších bylo posledních pět kilometrů, kdy se trať otáčela směrem do cíle. Ačkoli se mi kluci vodiči snažili pomáhat a vytvářet bariéry, aby na mě moc nefoukalo, tak to stejně vždycky cítíte.
S pomocí vodičů Víta Pavlišty a Jana Sýkory jste byla spokojená?
Určitě, hodně mě povzbuzovali, když viděli, že mi to nejde, zpomalili, pak mě zase dotáhli do skupinky chlapů před námi. Patří jim velký dík.
V polovině závodu jste podle mezičasů běžela na úrovni zmíněného osobního rekordu, v závěru vám došly síly?
Poslední čtyři kiláky mi úplně vybouchly nohy, měla jsem je gumové, už to prostě nešlo.
V květnu plánujete start na Pražském maratonu, jak se budete chystat?
Pět týdnů je na přípravu hodně, čeká mě ještě vysokohorské soustředění. Půlmaraton mi sice neukázal, že bych byla na úplně dobré cestě, ale poslední tři dny jsem měla střevní potíže, nemohla jsem se pořádně najíst, takže jsem do závodu šla vyflustnutá.
Už před půlmaratonem jste říkala, že se na maratonu pokusíte o splnění limitu na olympijské hry v Paříži, který je stanovený na 2:26:50. Pro Tokio stačilo 2:29:30...
Jo, limity jsou přísnější. Ani se tomu moc nedivím, protože svět zrychluje, takže se musejí posouvat i časy.
