Poslední medaile je z roku 2015. Jak moc ji klub už potřebuje?
Chybí nám. Během osmileté pauzy jsme skončili dvakrát čtvrtí. Letos jsme medaili velice blízko, ale vede k ní strašně dlouhá cesta. A hlavně úspěch ve čtvrtfinále. I loni jsme ho s Duklou začali dobře, ale v dalších zápasech jsme vybouchli a byla to neúspěšná sezona. Toho se chceme letos vyvarovat. Je potřeba, abychom neměli moc zraněných, abychom formu načasovali přesně na dobu play off.
Přezimovali jste první. Řekli jste si, že medaile je letos reálná?
Nebylo potřeba nic říkat. Když se koukneme na tabulku, je to jasné. Chceme do play off z co nelepší pozice. Od toho se odvíjela zimní příprava, která byla kvalitní. Každý si uvědomuje, o co se hraje.
A co zlato?
Dvakrát jsme byli blízko, jednou nám možná uteklo před nosem. Pamatuju v roce 2011 zápas s Duklou, pár zlomových momentů a zlato mohlo být naše. Nezříkám se boje o titul. Přezimovali jsme první, zatím jsme prohráli jen teď v Karviné a předtím dvakrát s Plzní, to je náš osudový soupeř. Za poslední dekádu s ní nemáme zrovna dobrou bilanci. Uděláme maximum, abychom třeba i ten nejcennější kov ukázali našim fanouškům.
Je současný tým v něčem podobný těm stříbrným?
Nechtěl bych je srovnávat, protože za tu dobu se házená posunula. I když se to z pohledu od stolu nemusí zdát, je to jiný styl, než se hrál v roce 2011 i před osmi lety. Spíš bych to řekl takhle: současný tým má na to bojovat o zlato, stejně jako na to měly ty z let 2011 a 2015.
Lovosice mají pět medailí...
... a já je mám všechny.
Takže jste talisman?
Když to cinkalo, talisman jsem býval. Teď to necinká, ale jsem tu stále, takže jestli nejsem spíš už ten, který tomu brání (smích).
Extraliga házenkářů Lovci Lovosice - Maloměřice. Lovosický brankář Artur Adamík čelí střele Jana Hliničana.
Co se rozloučit na vrcholu?
Přesně. Říkám si, že kdyby doopravdy vyšlo zlato, myslím, že by bylo pěkné končit na vrcholu a posunout se někam dál. Ale nechci předjímat, spekulovat. Moje rozhodnutí bude asi až se závěrem sezony. Neřeším to, soustředím se na průběh aktuální sezony. Jasno nemám.
Je vám osmatřicet. Do kolika byste mohl házenou hrát?
Plánoval jsem, že vydržím do čtyřiceti, ale každým rokem je to těžší. Nejvíc mě přibrzdila covidová sezona, složitě jsem se vracel. Byli jsme natrénovaní, já se cítil fyzicky dobře, bum, 14 dní nic. Pak se začalo trénovat, zase bum, měsíc nic. Nebylo to ani o fyzičce, ale o psychické stránce. Zastavovat se a dostávat se skoro od nuly zpátky do kondice nebylo vůbec příjemné.
Házenkáři Lovosic po prohře v Karviné přepustili vedení v extralize Plzni |
I během letošní extraligové sezony vás brzdilo zranění.
Zase přišlo v letní přípravě, kdy jsem byl v kondici. A přes dva měsíce jsem nemohl běhat. Nějaká posilovna jo, ale není to ono. Když jsem nastoupil, hrál jsem první zápas a na stejný kotník mi spadl protihráč z Jičína. A zase jsem šest týdnů pauzíroval. Těžko jsem se vracel, občas jsem si připadal, jako kdybych házenou nikdy nehrál.
Čím to?
Hlava chtěla něco udělat, ale kotník ještě nebyl úplně fit. Změnilo se to až poslední zápas podzimu v Zubří, pomohla i vánoční pauza. Už nemusím používat tejp nebo ortézu, abych mohl normálně běhat.
Mezitím se na vaši pozici levého křídla dostal mladík Pavel Chotěborský a září. Jak to snášíte?
V pohodě. Jsem rád, že Pápa chytil šanci za pačesy. Budu ho podporovat. Ukázal, že do extraligy dozrál, odměnou mu byla pozvánka do reprezentace. Nemám uražené ego, beru realitu, jaká je. Vždycky jsem říkal, že když se objeví někdo lepší nebo někdo, kdo bude mít formu, nebudu mít problém ho zastupovat a krýt mu záda. Nejsem ten, který by vehementně za každou cenu žádal místo na palubovce, i když mi to nepůjde.
A taky už nejste na čele střeleckých listin jako dřív.
Jsou tam jiní, naše osa týmu, tahouni. I oni dozráli. Pro mě jsou to pořád mladí hráči – Jarda Trkovský, Honza Kupa, Tim Bogdanič. A Pavel Horák, naše letní posila, přinesl hodně zkušeností.
Extraliga házenkářů Lovci Lovosice - Maloměřice. Pavel Horák, hvězda Lovosic, vítěz Ligy mistrů.
Jsou v obraně cítit?
Rozhodně. Loni jsme se potýkali s tím, že jsme často měnili obranné systémy. Neměli jsme zažité automatismy, že když se něco stane, jsou všichni přichystaní a vědí, co dělat. Letos jsme na tom zapracovali díky Pavlovi. Řekl nějaká pravidla, která se dodržují a případně lehce upravují, aby obrana fungovala. Když chcete bojovat o nejvyšší příčky, obrana je nejdůležitější. Protože když ubráníme, v útoku se vždycky prosadíme.
V čem je vaše největší síla?
V celku. Teď do sebe všechno zapadá. Nejde vystihnout jeden prvek, který nám jde, nám to jde společně jako týmu, když se skloubí brankáři, obrana a útok dohromady.
Už víte, co po kariéře?
Moji kluci taky začali hrát v přípravce, přemýšlím, že bych se jako trenér zapojil do práce v klubu. Sice máme licenci a občas vypomáhám, ale abych tomu věnoval větší časový úsek, to pro mě ještě není. To už bych vůbec nestíhal. Naplno do toho půjdu až po hráčské kariéře, ne souběžně.
