Jejich souboje trvají od juniorských let. Nejprve se předháněli pouze jako cyklokrosaři. Když začali kombinovat terén se silnicí, kulisou pro vzájemné duely se jim staly nejslavnější závody světa Tour de France nebo Kolem Flander.
V neděli však to byl opět cyklokrosový terén, kde napsali Belgičan van Aert s Nizozemcem van der Poelem další kapitolu příběhu o nikdy nekončícím zápolení, ale i velkém respektu.
Když bylo jasné, že se cyklokrosového mistrovství světa v nizozemském Hoogerheide oba zúčastní, nemluvilo se o ničem jiném než o souboji dvou velikánů. Obhájce zlata Brit Pidcock dokonce zůstal doma. Zřejmě mu bylo jasné, že s belgicko-nizozemskou dvojicí na startu stejně nemá šanci na další titul. Po bitvě až do posledních metrů oslavoval van der Poel pátý cyklokrosový duhový dres, zatímco van Aert má zatím tři.
„Píšeme společně úžasný příběh, ale ještě dávno není konec, na silnici se určitě zase potkáme,“ těšil se po závodě Nizozemec.
Léčba zad ve Španělsku
Jejich vyrovnanost je v historii světové cyklistiky nevídaná. Jeden druhého motivuje k extrémním výkonům, které baví miliony fanoušků. Zároveň však nemají problém uznat, když je ten druhý v konkrétním závodě lepší.
„Ve chvíli porážky vzájemný respekt asi zase tak moc neoceníme, ale až jednou s cyklistikou skončíme, zůstane po nás něco speciálního,“ řekl na tiskové konferenci van der Poel a stříbrný van Aert souhlasně přikývl.
FÉROVÁ RIVALITA. Mathieu van der Poel (vpravo) s Woutem van Aertem.
V první polovině sezony hovořila bilance vzájemných soubojů jasně pro osmadvacetiletého van der Poela, jenže na přelomu roku se Nizozemci vrátily chronické problémy se zády a opakovaně Belgičanovi podlehl.
Rozbolavělý van der Poel poté odmítl poslouchat názory, že van Aert je v současné chvíli silnější než on. Raději odjel do Španělska připravovat se a léčit záda. Koncem ledna se pak vrátil impozantně – triumfy v posledních dvou kolech Světového poháru.
Táta stavěl trať
Víc domovskou trať než Hoogerheide by pro mistrovství světa jen těžko hledal, vždyť v tomto městečku se narodil jeho otec Adrie. Sám kdysi špičkový závodník pomáhal se stavbou kurzu a ne náhodou nainstaloval dřevěné překážky do maximální povolené výšky čtyřiceti centimetrů, i když obvykle jsou o pět centimetrů nižší.
Důvod? Zatímco van Aert je proslulý svou silovou jízdou, van der Poel je lepším technikem a obtížnější překážky mohly být jeho výhodou. S čímž musel kalkulovat i van Aert.
„Proto jsem si dával na Mathieua v těchto místech obzvlášť dobrý pozor.“
Van der Poel přesto přesvědčoval, že s využitím překážek ve svůj prospěch nepočítal.
„Od začátku závodu jsem věděl, že musím čekat až do spurtu,“ tvrdil.
Mathieu Van Der Poel projíždí vítězně cíle závodu kategorie Elite na mistrovství světa.
Že o titul mistra světa budou bojovat pouze oni dva, bylo přitom jasné už ve třetí minutě závodu. Pod prvním stoupáním úvodního kola van der Poel zaútočil, van Aert okamžitě reagoval a společně si velmi brzy vytvořili čtvrtminutový náskok na zbytek pole.
Bok po boku absolvovali dalších devět kol, a přestože se každý snažil několikrát od svého konkurenta vzdálit, nikdy neuspěl. Když van Aert nezískal na van der Poela rozhodující náskok ani při posledním technickém průjezdu lesem, počítal s Nizozemcovým nástupem na překážkách. Jenže i tam se k překvapení osmadvacetiletého Belgičana držel jeho sok zpátky a stále jel na druhé příčce. Do cílové rovinky potom zbývaly už jen poslední stovky metrů.
„Čekal jsem, že po překážkách pojedu na druhém místě. Takže jsem byl z vývoje trochu zmatený a zapomněl jsem řešit svůj vlastní sprint,“ vyprávěl v cíli van Aert.
Což byla zásadní chyba.
Van der Poel nastoupil do spurtu v podstatě ihned, jak se dvojice dostala na asfalt, a i když protivník reagoval, Nizozemci se podařilo vytvořit mezeru na délku dvou kol. Tu už van Aert nedokázal ani s vypětím všech sil zacelit.
Ale na odvetu nebudeme dlouho čekat.
Seriál jarních klasik začíná už 25. února.
