Patří k nejúspěšnějším českým volejbalistům posledních let. Nahrávač Lukáš Ticháček nasbíral celkem jedenáct mistrovských titulů: dva s Libercem v letech 2001 a 2003, pět s německým Friedrichshafenem, s nímž oslavil v roce 2007 i triumf v Lize mistrů, tři s polským Rzeszówem a jeden v předminulé sezoně s Karlovarskem. Letos v létě se 40letý veterán po návratu z Polska rozhodl znovu obléknout dres Dukly, klubu, v němž před více než dvaceti lety nastartoval svoji parádní kariéru.
„Určitě jsem do Liberce nepřišel jen ukončit kariéru, to vůbec ne. Mám pořád velkou chuť hrát a ne že si sednu na lavičku. Chci Dukle po nepovedené sezoně pomoct vrátit ji do medailové zóny, kam patří,“ tvrdí Lukáš Ticháček, nový kapitán volejbalistů Dukly Liberec.
V minulé sezoně jste hrál druhou nejvyšší polskou soutěž, proč jste se rozhodl ještě se vrátit do Česka a právě do Dukly?
Když jsem vloni po titulu odcházel z Varů zpátky do Polska, tak jsem si fakt myslel, že už se do Čech hrát nevrátím. Ta sezona ve Wroclawi ale nebyla vůbec povedená, bylo to celkově trápení a po sezoně jsem si řekl, že rozhodně ještě končit nechci. A ta nabídka, která přišla z Dukly Liberec, byla prostě pro mě atraktivní, s trenérem Démarem i ředitelem Šimoníčkem jsme byli domluveni rychle a smlouvu mám na jeden plus jeden rok.
Je v současné Dukle někdo, s kým jste hrával v jednom týmu?
Když jsem končil před těmi lety v Dukle, tak akorát začínal blokař Kuba Veselý, se kterým jsem hrával i v nároďáku. A v Karlových Varech jsem byl dva roky se smečařem Marcelem Luxem a hned na prvních trénincích jsme si s oběma spolupráci oživili a říkali jsme si – 'jako za starejch časů'. S těmi dalšími kluky to ale prostě potřebuje čas, než se sehrajeme. To nikdy není jednoduché, když se trenér rozhodne udělat nový mančaft s novým nahrávačem a řadou nových hráčů. Musíme být trpěliví, chyby budou, může to trvat třeba až do Vánoc, ale až ty nedostatky odbouráme, tak věřím, že budeme vyhrávat.
Lukáš Ticháček v dresu Karlovarska
Za vaší první éry v Dukle se hrálo v podstatě bez posil ze zahraničí, teď je v Liberci naopak hodně cizinců. Jaká je komunikace s hráči různých národností a mentalit?
Já jsem na tohle zvyklý, protože v Německu i v Polsku jsem hrával se spoustou cizinců. Pro české týmy a zrovna pro Duklu to začíná být běžné až v poslední době a pořád je to určitá novinka. Je to jiné, protože každý ten cizinec je v něčem jiný a s některými, třeba s naším Kubáncem Nivaldem, to vůbec není jednoduché, on je to takový specifický člověk... Ale naopak třeba u Lotyše Jemeljanovse ani není poznat, že je to cizinec. Doufám, že to bude celkově klapat, zatím všechno funguje.
Vyhrál jste Ligu mistrů, máte jedenáct titulů ze tří zemí, asi na vás bude v Dukle tlak...
...samozřejmě si spousta lidí bude myslet a říkat, že když přišel Ticháček, tak Dukla bude mít titul, protože když Ticháček přišel do Varů, tak ty hned vyhrály základní část, ale kvůli covidu se play off nehrálo, a pak získaly titul. Rozhodně to ale není tak, že titul chodí se mnou, protože letos to bude strašně těžké. Určitě tlak na mě bude, ale bez něj by to nebyl vrcholový sport. Myslím, že v mém věku a s mými zkušenostmi si s tím dokážu poradit.
S čím byste byl spokojený po sezoně?
Nebudeme si klást nějaké podřadné cíle, ale zároveň musíme stát nohama na zemi. Cíl je vyhrávat, být co nejlepší na konci sezony a s medailí na krku já osobně budu spokojený.
