Juška se hledal už v pondělní kvalifikaci, kterou zachránil posledním pokusem dlouhým 780 centimetrů. Do úterního finále pak vstoupil přešlapem, svůj nejdelší skok 766 předvedl ve třetí sérii.
První pokus vypadal slibně, zastavil vás ale přešlap.
Na užší finále by určitě stačil. Nevím přesně, kolik měřil, ale myslím, že k hranici 790 centimetrů.
2. DEN ME: Výškař Štefela překvapil postupem, šampionem stovky Jacobs |
Co říkáte na nový systém, kdy přešlapy na velkých akcích nehlásí rozhodčí praporkem, ale automatická technika?
Že tam není rozhodčí, je v pohodě. Spíš mi vadí, že se přešlap ukáže až potom na tabuli. Není tam nějaké světélko, které by ho ukázalo u desky hned. Je to napínání závodníků.
Takže u prvního pokusu jste chvíli nevěděl, jestli byl dobrý?
Ne. A když jsem viděl, jak byl přešlap maličký, hodně to mrzelo.
Přesto jste v průběhu třetí série figuroval na osmém místě, než vás mimo užší finále srazil Nor Flatnes. Jak jste tento zvrat prožíval?
Špatně. Bohužel se to s takovým výkonem dalo čekat. Spokojený určitě nejsem.
Čím si nepovedenou soutěž vysvětlujete?
Těžko říct, cítil jsem se dobře. Asi mi veškeré štěstí uteklo v prvním pokusu.
Mrzí vás výkon o to víc, že na stříbro stačilo 806 centimetrů?
Bylo určitě nízko. Bohužel, asi k tomu nemám nic moc co říct.
ME v atletice 2022Příloha iDNES.cz |
Na mistrovství světa v Eugene jste nepostoupil z kvalifikace, nyní jste devátý. Jak oba vrcholy hodnotíte?
Smolně. Bohužel smolně.
Přešlapy vás trápí delší dobu, znáte jejich příčinu?
K tomuhle tématu jsem se docela vyjadřoval, takže už ho nechci otevírat. Bohužel, je to dálka, přešlapy se stávají. Je to i o štěstí, jednou foukne vítr tak, jednou onak.
Užil jste si alespoň atmosféru zaplněného Olympijského stadionu?
Diváci byli super, i nás roztleskávali. Určitě pomohou, asi neznám osobu, která by chtěla klid.
Helcelet: Při tyči jsem se bál, že je to konečná Na samém konci dvou desetibojařských dnů svítil na jeho kontě pěkně zaokrouhlený zisk 8000 bodů. Adam Sebastian Helcelet byl druhým českým atletem, jehož soutěž v úterním večeru vyvrcholila medailovými boji. Po konečném jedenáctém místě byl zklamaný a zároveň i nadšený. „Cítil jsem se určitě na víc,“ ujišťoval. „Jenže proti byly disk a tyčka. Ta mě zradila stejně jako minulý rok na olympiádě v Tokiu. Prostě závod jako přes kopírák.“ V tyči zapsal v Mnichově jen 460 centimetrů, což bylo málo. „Aspoň 480 jsem měl určitě skočit, spíš 490. A na nějaký lepší výsledek bych musel dát pět metrů, bez nich už to dnes nejde,“ dumal.    Zároveň však dokázal najít i pozitiva. Předně: že vůbec dokončil. „Po mém hloupém zranění v přípravě (pobolívala ho achilovka) je ještě 8000 dobrých. Nebyl jsem si úplně jistý, jestli zvládnu deset disciplín. Při prvním pokusu v tyči mě totiž hodně zabolelo v zádech, až jsem myslel, že to bude konečná. Naštěstí jsme záda ještě dali do kupy, abych mohl celý závod dokončit.“ A pak zde byla samozřejmě naprosto pohlcující atmosféra ve vřícím kotli Olympijského stadionu s více než 50 tisíci diváky. „Že jsem mohl tohle všechno zažít, bylo naprosto skvělé. Ať už loučení domácího Abeleho (mistra Evropy 2018) nebo vítězství Kaula. Němci vytvořili skvělou kulisu. Abeleho rozlučka byla naprosto dokonalá, takhle bych chtěl taky jednou končit.“ |
