Fabio Jakobsen před nimi opět prokázal, jak mimořádným sprinterem je.
Letos už ovládl klasiku Kuurne-Brusel-Kuurne. Také spurt ve druhé etapě Tour. K tomu devět dalších závodů. A nyní si řekl o bílomodrý dres evropského šampiona.
Na Tour sice 25letého Nizozemce počtem vítězných hromadných dojezdů zastínil Jasper Philipsen a bodovací soutěž ovládl Wout van Aert, přesto Zdeněk Štybar o týmovém kolegovi z Quick-Stepu říká: „Fabio je momentálně nejlepším sprinterem světa. Když jsem viděl, jaké tempo se v Mnichově jede, mohl jsem mu skoro pogratulovat (k vítězství) dopředu.“
Jakobsen ovládl spurt a je nejlepším cyklistou Evropy, Neuman dvacátý |
A to i přesto, že na startu se sešlo 8 z 12 nejlepších světových sprinterů podle speciálního sprinterského rankingu Pro Cycling Stats.
„Trochu jsem bojoval ve druhém prudkém stoupání na trati, ale přežil jsem ho, zatímco můj tým se staral o to, aby měl peloton náskok uprchlíků pod kontrolou,“ liboval si Jakobsen.
Posledních 70 kilometrů na okruzích v Mnichově pak bylo jednou velkou plackou, pro Nizozemce ideálním profilem. Ve vše řešícím spurtu si poradil i s Francouzem André Démarem a Belgičanem Timem Merlierem a prohlásil: „Je to jedno z největších vítězství v mé kariéře. Budu dres evropského mistra s hrdostí nosit celý rok.“
Dva roky po hrůzostrašném pádu v Polsku tak velkolepý comeback mladého Nizozemce napsal další vítěznou kapitolu.
„Loňská etapová vítězství na Vueltě naklonila misku vah mého návratu do pozitivna. Řekl jsem si tam: Dobře, teď už jsi zpátky na vrcholné úrovni,“ popisoval na nedělní tiskové konferenci.
Tehdy jej ve Španělsku pilotovali v dresu Quick-Stepu k vítězstvím Dán Michael Morköv a Belgičan Bert Van Lerberghe. Stejně tak měl Morköva k ruce i v úvodu letošní Tour, než musel jeho vrchní rozjížděč odstoupit.
Tentokrát se však musel Jakobsen v Mnichově spolehnout na úplně jiný sprinterský vláček, posbíraný napříč dalšími worldtourovými týmy. V nizozemské reprezentaci pro něj v Mnichově pracovali Danny van Poppel (Bora), Jos van Emden (Jumbo) a Nils Eekhoff (DSM).
„Přesto se nám povedlo vytvořit pro tento závod velmi soudržný tým,“ oceňoval Jakobsen.
Klíčovou roli v něm při spurtu sehrál Van Poppel.
„S Fabiem jsme tu spolu bydleli i na pokoji,“ popisoval jezdec Bory. „Což bylo prospěšné. Mohli jsme se tam na některých věcech domluvit, protože před sprintem je potřeba si na sebe zvyknout.“
Však jej také následně Jakobsen vynášel do nebes. „Jsem na Dannyho super pyšný. Vysadil mě za Merlierovo kolo a já potom mohl jet v jeho zákrytu a postupně zrychlovat.“
Van Poppel tak pomohl v Mnichově k nizozemskému triumfu, zatímco Ir Sam Bennett, tedy sprinter, pro nějž během roku pracuje v týmu Bora, se musel spokojit s pátým místem.
Viviani: 209 kilometrů jako předkrm ke zlatu
Elia Viviani, evropský šampion na silnici z roku 2019, ze svého spurtu tentokrát nadšený nebyl, cílem silničního závodu projel sedmý.
„Po čtyřech titulech jsme coby italský tým doufali ve víc, aspoň v medaili,“ nezastíral.
Evropský šampionát silničářů byl v posledních letech doslova italskou doménou, postupně na něm od roku 2018 triumfovali Matteo Trentin, Elia Viviani, Giacomo Nizzolo a Sonny Colbrelli.
Útok na pátý titul nevyšel.
Přesto se Viviani záhy zařadil mezi hrdiny dne.
Štybarova úleva. Hlásí se zájemci o mé služby, prozradil v Mnichově |
S 209 silničářskými kilometry v nohách vyrazil na mnichovský velodrom a o necelých pět hodin později tu stál na startu vyřazovacího závodu v rámci evropského šampionátu dráhařů. V disciplíně, v níž se v minulé sezoně stal mistrem světa.
Rozpis multisportovního šampionátu v bavorské metropoli mu nenahrával. Třiatřicetiletý zkušený Ital se mu však rozhodl postavit čelem.
„V posledních dnech jsme s Diegem Bragatem (trenérem italské federace) analyzovali, zda bych mohl absolvovat oba závody s přiměřenou regenerací. Dospěl jsem k názoru, že je to možné,“ popisoval.
Dopřál si mezi oběma závody masáž a na velodromu večer hlásil: „Dobře jsem zregeneroval. A formu mám. Poslední týden jsem usilovně pracoval především na dráze, protože za měsíc nás čeká i světový šampionát.“
V závěrečném sprintu poté odsunul domácího Thea Reinhardta na druhé místo a slavil.
V minulosti dokázal na silnici vyhrát etapy na všech podnicích Grand Tour: jednu na Tour, pět na Giru a tři na Vueltě. Letos jej však tým Ineos na žádný ze závodů Velké trojky nenominoval.
Na dráze se stal olympijským šampionem v omniu v Riu 2016 a pětinásobným medailistou ze světových šampionátů.
„Rád bych se směrem k olympiádě v Paříži právě na dráhu víc a víc zaměřoval,“ prozrazuje.
V neděli nedlouho před půlnocí si ulevil: „Nabitý, dlouhý, bláznivý den. Ale ještě nekončí, ještě musíme s italským týmem oslavit narozeniny Jacopa Guarnieriho.“
Kolegové ze silnice zatím nešetřili ódami na kousek, který v Mnichově předvedl.
„Bylo to od Vivianiho něco neskutečného,“ psal na Twitter i irský rychlík Sam Bennett.