„Byla to tehdy tátova první olympiáda, v 21 letech,“ vzpomíná Miroslav Vraštil mladší na mnichovské působení svého otce. „Po padesáti letech jsem se sem teď vrátil já. Ten kanál je náročný. Vítr tu dělá ze závodu větší dřinu, než to vypadá v televizi.“
Vraštil mladší je sportovním obojživelníkem, veslování kombinuje s triatlonem v jeho nejdrsnější podobě, tedy ve verzi Ironman. Ta obnáší 3,8 km plavání, 180 km na kole a maratonských 42,2 kilometru v běhu.
Také letos se chystá na legendární havajský Ironman. Čemuž uzpůsobuje i přípravu.
„Nedělám dva veslařské tréninky denně,“ vysvětluje. „Druhou a třetí fází bývají běh a kolo. Plavat začnu až na Havaji. Ale musím vše vyvážit tak, abych měl na veslování pořád dost elánu, aby mě to nezničilo.“
V kariéře absolvoval celkem devět Ironmenů.
„Proto vím, jak je to hnusný,“ povídá a porovnává je s veslařskými závody. „Po nich ležíte dvě minuty v lodi, pak je vám hodinu špatně a další den se cítíte dost unavení. Navíc si musíme hlídat váhu, takže jídlo spíš vidíme, než že bychom ho snědli. Přesto se z vyčerpání po závodech dostáváme relativně rychle. Zato z Ironmana vám trvá měsíc, než se z něj seberete.“
Aby ufinancoval letošní účast na Havaji, snaží se pomoci si i veřejnou sbírkou. Akce jej vyjde dohromady na 150 tisíc korun.
Jen startovné stojí 30 tisíc, půjčení auta na čtrnáct dnů dalších 50 tisíc, bydlení také 50 tisíc. „Přitom jde o to nejlacinější, co jsem našel. Ceny jsou při Ironmanovi extrémně přepálené.“
Potřebné peníze dává postupně dohromady. „Vypadá to docela slibně. Jsem hrozně vděčný a rád, že mně tolik lidí podporuje. Vím, že doba není jednoduchá pro nikoho, tím víc si toho vážím. Na Hithitu mám už 80 tisíc. Ovšem něco si z toho bere Hithit a něco kluk, který mi s tím pomáhá.“
V 39 letech se Vraštil domnívá, že letos Ironman absolvuje na Havaji potřetí a naposledy. „Tělo už má dost,“ tvrdí.
Dosud nikdy zde nepokořil hranici devíti hodin. Jeho maximem je zde výkon 9:17 hodiny z roku 2017.
„Říkám tomu unfinished business. Věřím, že na to mám, už jsem párkrát na jiných místech dal Ironman pod devět. Chtěl bych, aby takový výkon po mě zůstal. Snad se poučím z chyb, které jsem udělal. Ale kdo ví, mohou být podmínky extrémně těžké a můžu skončit někde sedící na krajnici.“
Pokud se jeho víra v čas pod devět hodin naplní, mohl by se na Havaji z 2500 účastníků umístit v elitní padesátce. „Což by bylo úžasné.“
Jistý nedokončený byznys mají se Šimánkem i na dvojskifu lehkých vah. Na hrách v Tokiu 2021 skončili čtvrtí, teď pátí. Dál buší na medailové brány.
„Mohlo to tady být lepší,“ soudí Vraštil po finále v Mnichově. „Když zajedete o něco hůř, než byl papírový předpoklad, nemůžete být úplně spokojení. Vydali jsme se, nechali jsme v závodě všechno, ale úplně nám nesedl. Musíme potrénovat.“