Na poslední stovce metrů finálového závodu v kanadském Halifaxu už Josef Dostál věděl, že se stane znovu světovým šampionem na jeho oblíbené trati 500 metrů. „Před startem mi trenér řekl: ukaž jim, kdo je král pětistovky. Já do toho jako král vstoupil a nedal jsem jim ani čuchnout,“ vzpomíná na zlatý závod.
„Já jsem ho z břehu už ani nepodporoval. Věděl jsem, že na něj ostatní nemají,“ přidává se trenér Pavel Davídek.
„Tu jízdu jsem viděl už aspoň sedmkrát a moc se mi líbí,“ usmívá se Dostál.
Ke zlatu z pětistovky mohl přidat i další medaili z kilometru, závodní program ale byl proti němu. „Start kilometru byl 63 minut po startu pětistovky a mně chyběly síly,“ mrzí ho. Přesto dokázal dojet na pátém místě.
Po návratu z Kanady si dal v úterý den volna a vyrazil na ryby. „Chytil jsem pár krásných pstruhů a to mě tak odrovnalo, že jsem na kanoistiku úplně zapomněl,“ říká. Od středy už se zase plně připravuje na nadcházející závody.
Návrat do čtyřkajaku
Letošní mistrovství Evropy v rychlostní kanoistice je zařazeno do programu multisportovního šampionátu v Mnichově, který začíná ve čtvrtek a o medaile na něm budou bojovat také atleti, cyklisté nebo plážoví volejbalisté.
Multisportovní ME v Mnichově má být oslavou 50 let od mnichovské olympiády |
V předchozích letech bývaly evropské šampionáty spíše zkraje sezony a Dostál tak na nich kvůli přípravě na mistrovství světa často chyběl. Ani po změně termínu se ale český kajakář nechystá rozšířit svou individuální medailovou sbírku, která z Evropy čítá jeden bronz, jedno stříbro a jedno zlato.
„O předchozím víkendu jsem se na singlu vyzávodil dost a myslím, že úspěšně. Nechám proto místo někomu jinému, aby si mohl zazávodit,“ vysvětluje své rozhodnutí.
Místo toho usedne do čtyřkajaku s Jakubem Špicarem, Radkem Šloufem a Danielem Havlem, v sestavě oproti mistrovství světa nahradí Jakuba Zavřela. Dostál sbíral se čtyřkajakem v minulosti úspěchy, na evropských šampionátech dosáhl třikrát v řadě na zlatou medaili, na olympiádě v Londýně 2012 i v Riu 2016 slavil bronz.
„Myslím, že bude stačit pár tréninků, abych do toho znovu naskočil,“ nebojí se přeorientování na jinou disciplínu. „Co se týče souhry, tak tu jsme řešili už na jaře. Vymysleli jsme, že si vezmu o něco větší pádlo, které omezí to, abych svým specifickým záběrem loď rozhodil,“ vysvětluje.
Tohle se ti bude stávat pořád
Kromě známého čtyřkajaku nastoupí v Mnichově také zcela poprvé do závodu na 5000 metrů. V něm startuje třicet kajakářů a jede se na šest kol. Chybí vytyčené dráhy, může tak dojít ke kontaktu s jinou lodí. Závodník také nemusí ustát velké vlny, které se za takových podmínek vytvoří, a skončit ve vodě.
„Když jsme se dnes na tréninku otáčeli, trenér do mě najel svou lodí. Já jsem se málem vykoupal a on mi řekl jenom: no co čumíš, tohle se ti bude stávat na pětikiláku pořád,“ popisuje Dostál svou přípravu na kontaktní disciplínu.
„Je to víceméně závod pro legraci, ale také abych si vyzkoušel něco nového,“ komentuje, proč se na 5000 metrů přihlásil.
S touto disciplínou má velké zkušenosti Dostálův nový trenér Davídek. Český kajakář odešel v průběhu sezony od svého dlouholetého trenéra Karla Leštiny a dal se dohromady s bývalým závodníkem Davídkem.
„Chvíli se zdálo, že mě kanoistika přestává bavit a naplňovat,“ přiznává Dostál a nabízí příčinu: „Posledních deset let jsem jezdil furt stejně. Zapadl jsem do kolejí, ze kterých se těžko vystupovalo. Výměna trenéra mě zase nakopla.“
Jeho nejúspěšnější trať na 500 m, na které jak sám říká „ho málokdy někdo porazí“, zatím není olympijskou disciplínou. Nejdříve by se mohla do programu zařadit pro Los Angeles 2026, nebo až v Brisbane 2032.
Dostálovi v jeho medailové sbírce zlato z olympiády stále chybí. „Když bude pětistovka v Brisbane, tak bych do něj moc rád vydržel. Troufám si říct, že na téhle trati budu vždycky dravý,“ věří.
Davídek: Je potřeba dát Pepovi nový impulsKdysi společně trénovali, nyní funguje Pavel Davídek jako Dostálův trenér. Vystudovaný fyzioterapeut staví na přátelském vztahu, který s kajakářem má. „Pavel mě velmi dobře zná a ví, co potřebuji,“ pochvaluje si Dostál. Davídek tak pro něj byl i přes minimum trenérských zkušeností jasnou volbou. „Na první trénink jsem si zapomněl vzít stopky,“ přiznává novopečený trenér s úsměvem. Když jste dostal nabídku od Josefa, musel jste přemýšlet, jestli ho chcete trénovat? Jak probíhá váš přerod z fyzioterapeuta na trenéra? Neplánujete nějaké trenérské doučování? Když jste sám závodil, jaký trenérský přístup vám vyhovoval? Já teď volím takový mírnější přístup a v osobní rovině. Jsme kamarádi, takže trénink tak vedeme. Ale také vím, jaké věci mu vadili u předchozího trenéra, ty se snažím neopakovat. Někdy vidím, že nesouhlasí, ať už to řekne, nebo to poznám z nonverbálních posunků. Tak se ho na to zeptám, a pak vše řešíme domluvou, což je vůbec nejlepší. K čemu takhle zkušený sportovec potřebuje trenéra? Například se nám stalo v Livignu, že jsme měli jet dvě hodiny na kole do kopce, přitom Pepa nerad šlape na kole. Ale najednou přišel s tím, že nahoře je jezero a možná tam budou ryby. Jako vášnivý rybář vzal do batohu pruty a v první půlce kopce jsem ho vůbec nestíhal, protože on viděl jen ty ryby a byl úplně zblázněný. Bylo to výborné odvedení pozornosti a fungovalo to líp, než kdyby ten batoh s pruty nevezl. Chtěl byste trénovat i někoho jiného než jen svého kamaráda? |