Jsou porážky, které se snášejí o něco lépe. Třiadvacetiletá Češka jednu takovou utrpěla v úterý na londýnské trávě.
„Moje první grandslamové čtvrtfinále a rovnou na wimbledonském centrkurtu! I když jsem prohrála, moc jsem si ho užila. Dala jsem do něj všechno.“
Úvodní sadu zvládla Bouzková naprosto bravurně, dvakrát vzala tuniské favoritce servis, sama skoro nekazila.
„Ons udělala nějaké chyby a já si víc chodila pro body. Jenže další sety jsem na podání nezačala dobře a ona se zlepšila.“
Třebaže jedno z největších překvapení turnaje nevypustilo ani vteřinu, Džabúrová získávala převahu a triumfovala 3:6, 6:1, 6:1.
„Když tak skvělou a zkušenou hráčku pustíte do náskoku, svou šanci využije. Pak už se těžko dotahovalo. Vyhrála zaslouženě.“
Jak se vám hrálo na nejslavnějším tenisovém stadionu, Marie?
Mám zážitek k nezaplacení. Nastoupila jsem už na Ashe Stadium v New Yorku a v Rod Laver Areně v Melbourne, ale v obou případech hned v prvním kole. Čtvrtfinále je něco jiného. Už se těším, až na tenhle turnaj navážu. Budu dál makat a doufám, že dostanu další podobnou šanci.
O Marušce. Co je zač nevšední dívka, jež dělá poprask na Wimbledonu |
Ve druhém gamu třetího setu jste předvedla sérii fantastických úderů. Vedla jste po nich 40-0, jenže pak se nezadržitelně rozjela soupeřka. Ztratila jste na chviličku pozornost?
Možná ano. Odehrála jsem pravděpodobně nejlepší výměnu v životě, proto jsem se nechala maličko unést. Ale na to bych porážku nesváděla. Bylo hodně těžké celý týden zůstat úplně koncentrovaná, myslet jen na „tady a teď“.
Zapíše se vám přestřelka s úderem trefeným na kolenou do paměti?
No, určitě ji nezapomenu. Ani to, co následovalo. Lidé mi tleskali. Krásný moment! Asi nejlepších deset vteřin mého života.
Tři sety, konec ve čtvrtfinále. Bouzková ve Wimbledonu podlehla Džabúrové |
Zkusíte popsat, jak jste vše zvládla?
Přesně si výměnu nevybavuju. Musím se na ni podívat. Vím jen, že jsem se natahovala na smeč, pak jsem ležela, pak jsem běžela na kraťas a prohazovala. Stalo se úplně všechno.
Ještě předtím jste si v nouzi přehodila raketu do levačky, že?
No jo, ale balon letěl bůhvíkam. Radši jsem se hned omlouvala. Bála jsem se, že jsem sestřelila někoho na tribuně.
Džabúrová má báječnou formu. V čem je nejvíc nepříjemná?
Tím, jak mění rytmus a neskutečně čte hru. Od začátku druhého setu vždycky byla tam, kde měla být. Znepříjemnila mi výměny kratšími čopy a kraťasy. Když vedla, ještě víc roztáhla křídla a chvílemi vymýšlela až skoro exhibici.
Co jste si povídaly u sítě?
Nejdřív mi pogratulovala k celému turnaji. Říkala, že se tak daleko - a třeba i dál - ještě určitě dostanu. Pak mi pochválila ten hezký míček, že byl v zápase nejlepší. Já jí taky blahopřála a řekla jí, že jsem si kvůli ní ošoupala tenisky, jak mě pořád tak honila po kurtu.
Ano, běhala jste i za míčky, které se ve skutečnosti nedaly vrátit.
Na tom je můj tenis založený, není o čem přemýšlet.
A co ty opotřebované špuntíky na botách?
Když jsem servírovala za stavu 4:3 v prvním setu, cítila jsem se jako na ledě. Kurt je uprostřed víc vyšlapaný a já pořád startovala dopředu na její kraťasy, až se mi ošoupaly podrážky. Když jsem stoupla na trávu, neměla jsem se o co zapřít. Další dva gamy mi přišlo, že bruslím.
Ale bruslení patří k vaším koníčkům, ne?
Přesně tak. Možná jsem si měla ty staré tenisky nechat. Jenže já si je po setu vyměnila. Tak už aspoň víme, kde se stala chyba! (směje se)
 |
Do šatny jste odcházela s úsměvem, ačkoliv jste získala první sadu a semifinále už se skoro rýsovalo na obzoru. Jaké pocity se ve vás mísí?
Já jsem vítězství tak blízko neviděla. Jasně, první set byl super, ale věděla jsem, že je přede mnou pořád ještě kus práce. Snažila jsem se nemyslet dopředu, jít míč po míči. Nevyšlo to. I tak beru turnaj velice pozitivně.
Získala jste sebedůvěru před zámořskou betonovou šňůrou?
Určitě ano. Jsem hrdá na spoustu věcí, které se mi tu povedly. Zdejší tažení mi dodalo sebevědomí, znamená pro mě velký skok kupředu.
V čem vás zkušenosti z letošního Wimbledonu nejvíc posunou?
Nejvíc si vážím toho, že jsem za všech okolností dokázala udržet emoce pod kontrolou a popasovat se s nimi. Velký okamžik jsem zvládla s klidnou hlavou a soustředila se na tenis. Když jsem to dokázala tady, měla bych něco podobného předvést i na dalších turnajích.
