Český pivot týmu Gunma Crane Thunders má za sebou první rok v japonské B.1 League. Ovšem zda se na ostrov Honšú vrátí, není jisté.
„Momentálně nemám smlouvu, ale když dostanu zajímavou nabídku, budu pokračovat,“ říká devětadvacetiletý chlapík, který je se svými 217 centimetry nejvyšším hráčem japonské ligy.
Musel si zvyknout na odlišný styl hry i života a skousnout i pár zdravotních patálií: vykloubený palec u nohy, covid, žaludeční kýla. Nyní už se Balvín připravuje s reprezentací na kvalifikační zápasy o postup na mistrovství světa 2023 (1. července v Pardubicích proti Bosně a Hercegovině a o tři dny později v Litvě).
Vrcholem však bude zářijový EuroBasket v Praze.
Jak byste zhodnotil první rok v japonské lize?
Upřímně, nebyl moc dobrý. Styl hry byl pro mě dost jiný. Celý život jsem hrál týmový basket a tady se hrálo hodně individuálně. Byla to pro mě novinka. Ve Španělsku nás vždycky učili - přemýšlej nad tím, jestli je to dobrá střela. A v Japonsku to bylo - střílej, jak se ti chce. S tím moje hlava na začátku bojovala. Měl jsem opravdu volnou ruku. Navíc jsem měl zvláštní sezonu po stránce zranění, ale poslední dva měsíce sezony jsem se dal konečně do pořádku a zvyknul jsem si.
Vy jste z Česka? Známe Nedvěda. Jak si Auda a Balvín pomáhají v Japonsku |
Co vám všechno bylo?
Vykloubil jsem si palec na noze. Při boji pod košem jsme se srazili nohama a rupnul mi palec, což je unikátní zranění. Byl jsem dva měsíce mimo. Pak jsem ještě dostal covid a k tomu si udělal žaludeční kýlu. Byla to zábava (hořký úsměv).
Co žaludeční kýlu způsobilo?
Vyčerpání. Hráli jsme v závěru sezony tři zápasy týdně, v naší hale nebyla klimatizace, ze dne na den se tam udělalo hrozné vedro a tělo, jak bylo vyčerpané, vypnulo žaludek. Nemohl jsem pak tři dny jíst a ztratil asi pět kilo. Sice jsem s tím nejdřív odehrál asi tři zápasy, ale bylo mi hodně špatně. Museli mi do žaludku zavést sondu a vynechal jsem dva zápasy proti Jokohamě (kde hraje Patrik Auda). Musel jsem se pak hlídat, byl jsem na dietě. Vynechal jsem sycené nápoje, nejedl nic těžkého, abych žaludek nedráždil. Naštěstí jsem se z toho během asi dvanácti dnů dostal.
Jaromír Bohačík (vlevo) a Ondřej Balvín na tréninku
Jak v klubu hodnotili první sezonu v nejvyšší soutěži? Nasbírali jste 25 výher a skončili na sedmém místě z jedenáctičlenné Východní divize.
Vedení je spokojené, protože jako nováčci jsme dosáhli na rekordní počet výher coby tým, který je tam prvním rokem. Dosud to bylo dvacet. Mě ale stejně mrzí, že jsme nedopadli líp. Měli jsme tým na postup do play off. Bohužel v důležité fázi sezony byli dva až tři cizinci zranění, což se na výsledcích podepsalo.
Ondřej BalvínRodák z Ústí nad Labem, odchovanec USK Praha. V roce 2010 zamířil do Španělska a šest let působil v celku Real Betis Sevilla. Představil se i v v letní lize NBA za Denver Nuggets a v ročníku 2016/17 hrál v Německu za Bayern Mnichov. Po návratu do španělské ligy působil dva roky v Gran Canarii a stejně dlouho v Bilbau. Před rokem se stal posilou nováčka japonské ligy Gunma Crane Thunders. Ve stejné soutěži v dresu Jokohamy hraje i Patrik Auda. |
Budete v Japonsku pokračovat?
Momentálně nemám smlouvu. Při odjezdu jsem si sbalil všechno, tak to dělám vždycky. Nikdy nevíte, co se v létě stane. Mám ale jen dvě tašky oblečení a jednu s elektronikou, takže to bylo jednoduché.
Na co se vám v Japonsku nejhůř zvykalo?
Velkou bariérou byl na začátku jazyk. A také to, že jsem se z měst ve Španělsku dostal ne sice přímo na vesnici, ale do města, kde nebylo prakticky ani centrum. To byl ten správný kulturní šok. Můj způsob poznávání města je, že po večerech chodím na vycházky se svým psem a objevuju různá místa. Tady jsem ale musel chodit bez Charlieho a postupně si hledat cesty.
Jaké bylo po sezoně shledání s Charliem, vaším hladkosrstým retrívrem?
Byl u maminky, takže se během sezony neměl tak špatně (usmívá se). Ani není nijak vykrmený, jen trochu neposlouchá. Já mám totiž nad ním pevnější ruku než máma. Při prvním shledání mě samozřejmě vítal, ale byl takový zaražený, jako by nechtěl věřit, že jsem to já. Tři dny mi to odloučení dával „sežrat“, ale pak už si na noc lehnul i ke mně do postele. Zjistil, že už nikam neodjíždím, a všechno bylo v pořádku.
Tragédie pro celý stát. Jak Andorra s Jelínkem spadla, i když v Evropě zářila |
Co jste mu musel všechno vyběhat, aby na příští sezonu už do Japonska mohl s vámi?
Bylo to trochu papírování. Musel jsem mít vyšetření a potvrzení na vztekliny. Taky bylo nutné, aby dostal posilovací dávku proti vzteklině a od té doby muselo uplynout šest měsíců. To byl jediný problém, který bylo potřeba vyřešit. Jinak by už mohl za mnou dorazit v lednu. Jenže Japonsko bylo pořád kvůli covidu uzavřené. A na konci března, kdy se už i Japonsko začalo otevírat, už nemělo smysl ho na pár týdnů vozit přes půl světa. Bude mu už osm let, takže to musím hlídat.
EuroBasket v PrazePražská skupina EuroBasketu se bude hrát 2. až 8. září 2022. Češi se utkají v O2 aréně se Srbskem, Polskem, Finskem, Izraelem a Nizozemskem. Vstupenky lze koupit zde. |
Zdá se, že Japonsko se covidu ne a ne zbavit. Zápasy se odkládají, jsou tam povinné karantény.
To bylo ale spíš tím, že někdo v týmu ten covid chytil. V Česku jsme se toho taky ještě úplně nezbavili, jen to bereme už jen jako nějaký druh chřipky. V Japonsku je navíc starší populace a vnímají to tam jinak. A když vláda zavelí, nejede přes to vlak. Platí to absolutně. Nikdo nehledá žádné cestičky kolem.
Kvůli covidovým karanténám jste na reprezentační srazy v sezoně nejezdil. Vynahradíte si to tentokrát?
Určitě, moc se těším. Naše generace bude mít svůj vrchol teď doma na EuroBasketu. Ale třeba to tím ještě neskončí. Třeba ještě budeme mít šanci se probojovat na mistrovství světa. Jistě, máme spoustu kluků, kterým je přes třicet, mají pomalu blíž k pětatřicítce než ke třicítce, a časem začnou dávat přes léto přednost svým rodinám a budou potřebovat čas na odpočinek. Tohle ale teď není na pořadu dne. My před sebou máme dlouhé léto.
