„Ta atmosféra tady má euroligové parametry, ti diváci nás neskutečně ženou,“ prohlásil opavský kapitán Jakub Šiřina. „Podporují nás, i když prohráváme o dvacet bodů, pokud vidí, že se snažíme, jedeme na krev, přestože jsme oslabeni.“
I to je podle něj důvod, proč Opavané tak výborně vstupují do většiny domácích zápasů. S Nymburkem ve finále jednou vedli 14:0, podruhé ve čtvrtek doma 9:0.
Ve druhé čtvrtině ale Nymburk stav otočil a začínal mít navrch. Docházely vám síly?
Postupně ano. Nymburk zaslouženě vyhrál, ale jsem moc rád, že jsme finále zdramatizovali.
Vy jste znovu odehrál téměř třicet dva minut...
Už v poločase jsem toho měl plné brýle. Ale je to finále a člověk se musí snažit, co mu síly stačí.
Nymburští získali 18. titul v řadě. Říká se, že se v lize hraje jen o druhé místo. Bylo to v této sezoně jiné?
Po výhře v Českém poháru jsme cítili, že by se mohlo něco povést. Jenže přišla vlna zranění a na kdyby se nehraje. Takže už nezjistíme, jaké by to bylo, pokud bychom byli kompletní. Rozhodně musím před našima klukama smeknout. Na to, v jaké rotaci jsme hráli, jsme dokázali jednou vyhrát. To domácí vítězství bylo pro nás něco neskutečného. A možná nikdo z fanoušků Nymburka a asi ani hráči nepočítali s tím, že tady budou muset přijet ještě podruhé. Chtěli slavit doma a my jim to překazili.
Co vám chybí k tomu, aby bylo finále ještě vyrovnanější?
Letos třeba i trochu štěstí, co se týče těch zranění. Kdybychom neměli tak velkou marodku, třeba by to vypadalo jinak. Ale to je zase to kdyby... Možná bychom u nich nedostávali takové nálože, bylo by to vyrovnanější, oni by znervózněli. Na to už nepřijdeme.
Ve čtvrtém utkání se do vaší sestavy vrátili Luděk Jurečka a Radovan Kouřil. Museli?
Jo, ale Larry (Jurečka) nemá naštěstí nic vážného, to Kuřka hrál s obrovským sebezapřením. Ta noha ho fakt bolí. Klobouk dolů, že tam na těch pár minut naskočil, abych si mohl odfrknout.
Co pro vás pohár za druhé místo znamená?
Je to ocenění naší práce. Sezona nebyla jednoduchá, hráli jsme poháry, liga byla hodně vyrovnaná, o to druhé místo jsme museli bojovat s Brnem. Pak jsme museli potvrdit roli favorita v play off. Je za tím obrovská spousta práce, sil. Je to ocenění nejen pro nás, ale i pro město a fanoušky.
Vy hrajete na profesionální úrovni už šestnáct let. Máte chuť pokračovat?
Samozřejmě! Hraji basket od sedmi let, baví mě. Největší štěstí člověka je, když může v životě dělat to, co ho baví. Dokud mi budou síly stačit, budu hrát.
V Opavě?
Jasně!
