Pokud by si naopak lídři celkové klasifikace Gira v průběhu nedělní etapy řekli, že odešlou nějaký mail horským velikánům, které je obklopovaly, pak by mohl znít třeba takhle:
„Ahoj Alpy, tak my jsme konečně tady. A víte co? Jsme fakt utahaní. Včera jsme se totiž šeredně naháněli v Pádské nížině. No ano, v nížině, protože i v tom Turíně, kde si lidé v 31 stupních pořádali pikniky v zahradách u řeky, mají pár takových šeredně prudkých krátkých kopečků. A kluci z Bory si zrovna tam usmysleli, že si budou hrát na závodníky. Maséři potom měli večer spoustu práce, co vám budeme povídat.“
Giro d’Italia 2022příloha iDNES.cz |
A tak se pestrobarevný peloton valil v neděli údolím Aosta, kde se stále ještě nacházíme v Itálii, a přesto, i soudě podle názvů městeček a vesnic, jako bychom byli už i ve Francii. Však se tady také narodil Maurice Garin, historicky první vítěz Tour, zpočátku Ital a pak Francouz.
Všechny cesty tady vedou pod Monte Bianco, pardon, pod Mont Blanc. Nepříliš daleko od něj se za Aostou zvedá vzhůru i silnice do Cogne, zimního střediska, kde kdysi závodili o body do Světového poháru také Lukáš Bauer a Kateřina Neumannová.
 |
Ano, tam Carapaz a spol. směřovali. Docela v míru.
Ona je ta etapa z Rivarola Cavanese hned na počátku varovala. Cosi ve stylu: Nemusíte každý den bláznit, chlapci, ano? Byli na trati jen pět kilometrů, když se v rádiu závodu ozvalo: „Hromadný pád v pelotonu.“
POZOR, PÁNOVÉ. Pád v pelotonu na začátku 15. etapy Gira d´Italia. Nevyhnul se mu ani muž v růžové Richard Carapaz.
Vzápětí ve vysílačkách týmu Ineos zaznělo: „Richard upadl.“
Po chvíli naštěstí přišlo uklidnění. „Nic se mi nestalo,“ hlásil Richard Carapaz.
Přinejmenším však jako by jim Giro posílalo varování: Tady se může stát cokoliv. Kdykoliv. A komukoliv.
Muž v maglia rosa se sbíral ze země. Stejně jako Guillaume Martin, Simon Yates nebo Fernando Gaviria.
První alpskou zkoušku ovládl na Giru Ciccone. Carapaz udržel růžový dres |
Ekvádorec se vrátil na kolo a ve vláčku se dvěma pomocníky z Ineosu dojel peloton. „Byl to jen malý pád, bez jakýchkoliv následků,“ vyprávěl později na tiskové konferenci. „Jen jsem musel vyměnit kolo, pak už to šlo hladce. Scénář etapy byl docela dobrý. První část byla těžká, když se tolik lidí snažilo dostat do úniku. Potom jsme měli vše pod kontrolou.“
Zatímco před nimi pořádali své etapové hrátky Mathieu van der Poel, Hugh Carthy, Santiago Buitrago nebo Giulio Ciccone, muži z popředí celkové klasifikace uzavřeli pakt o neútočení a přes dvě vrchařské prémie 1. kategorie projeli v ustálené formaci. Na čele pelotonu osm mužů Ineosu s růžovým Carapazem, za nimi poskládaná Bora s Hindleym, pak Bahrain Victorious, UAE Emirates, Intermarché, Astana a další týmy.
Buonanotte dal #Giro d’Italia 2022
Powered by @ENIT_italia https://t.co/i00l8NqDwk
Po sobotním ohňostroji se Giro uklidnilo.
„Kvůli komplikované sobotní etapě byli možná lidé trochu unavení,“ pronesl Carapaz.
„V balíku se nacházela spousta unavených těl,“ souhlasil průběžně druhý Jai Hindley. „Měl jsem pocit, že všichni chtějí jen dojet v klidu do cíle, dorazit na hotel a probudit se do odpočinkového dne. Nebylo to asi moc zábavné, ale závody Grand Tour jsou o dlouhé hře. Všichni byli dnes trochu opatrní.“
Na papíru sice mohly prémie 1. kategorie Pila Les Fleurs a Verrone slibovat mnohé, jenže na samém konci čekala dvaadvacetikilometrová „dvojka“ do Cogne. A ta po náročnějším začátku (šest a krátce 11 procent) nabízela pozvolnější čtyřprocentní výšlap, který nepřeje razantním útokům.
Verrogne ⛰️
The Grenadiers are controlling the pace in the peloton on the second Cat 1 climb of the day.
@bentulett01 is now picking up the speed with just over 40km to go https://t.co/EgRHlyhckJ
„Kdyby bylo závěrečné stoupání mnohem těžší, mělo by jiný scénář, ale s takovým rovinatým sklonem je opravdu těžké ve finále něco udělat. Tak si všichni říkali, že to radši zabalíme,“ podotkl Hindley.
Všichni? Ne, jedna výjimka by tu byla. Mezi jezdci první patnáctky existuje jeden, který i v takových situacích uvažuje jinak než ostatní.
Guillaume Martin z Cofidisu.
Když instinkt radí: Odjeď jim
Jeden den Martin dramaticky odpadá ze skupiny favoritů, tak jako v sobotu, kdy nabral devítiminutové manko, ale další den je zase v úniku a získává zpět ztracený čas. Martin je jojo celkového pořadí.
Už na Etně ztratil Francouz čtyři minuty, aby vzápětí v 8. etapě v Neapoli naskočil do úniku, který jej vystřelil celkově na 4. místo. Po sobotě byl dvanáctý, načež si řekl, že chce zpátky do desítky.
Hirt v Alpách: Cítil jsem se v pohodě. Mohl bych pokračovat i bez volného dne |
„V sobotu večer jsem se cítil hodně zle. Dnes jsem si to užil mnohem víc. Tak jsem se rozhodl najet zpátky nějaký čas,“ vysvětloval.
„Prostě se řídil svými instinkty,“ usmál se jeho sportovní ředitel Roberto Damiani.
Ne, Martin nepatřil do hlavního úniku dne, neměl ani úmysly bojovat o etapu, když se sám vydal před peloton na druhé vrchařské prémii. Šlo mu jen o celkové pořadí. Ineos ho nechal. A tak Martin šlapal a šlapal, až si vyšlapal minutu a půl k dobru a posun na 10. místo.
V podobném stylu dojel osmý na loňské Tour a devátý na Vueltě. Dokončí tedy nyní třetí Grand Tour v řadě v top 10?
#Giro
1'42 de repris sur les favoris pour @GuilmMartin aujourd'hui. Il est 10e du classement général
@GettySport https://t.co/e3832MPHhy
Na elitní desítku myslel na začátku Gira také sedmadvacetiletý Giulio Ciccone, lídr stáje Trek. Jenže na Blockhausu, ve své domácí etapě a na hoře, kde tak často trénuje, nejen že ho bodla vosa, ale také ztratil skoro deset minut.
„Byl to tehdy velmi špatný den a já se cítil zle,“ vyprávěl.
Nabral i další ztráty, přeškolil se do role velkého ochránce týmového parťáka Juana Lópeze, nečekaně oblékajícího po deset dní růžový dres, a v této roli se ukázal být velmi platným. Když potom v sobotu López o maglia rosa přišel, Ciccone si řekl: Teď bych se měl zase připomenout jinak.
Cicco, pořád ti věříme
Na Giru vyhrál etapu už v roce 2016. Pak i v roce 2019 v památném deštivém dni na Mortirolu, kdy s Janem Hirtem všem ukázali záda.
Tehdy jej italští novináři stavěli do pozice příštího Nibaliho, každý Cicconeho sledoval. Jenže následující dvě sezony hledal sám sebe.
Hirt bojoval na Giru o etapové vítězství. Ve spurtu prohrál s Cicconem |
Vršily se neúspěchy, bojoval se zklamáním. Když se loni konečně zase cítil dobře a jel o první desítku na Giru i Vueltě, musel pokaždé po pádech odstoupit.
Bylo to jako rány na solar jeho sebevědomí.
„V posledních dvou letech jsem sklidil hodně kritiky a musel jsem ji přijmout, i když některé komentáře na mou adresu byly velmi, velmi přehnané,“ řekl po nedělní etapě. „I já sám jsem měl na sebe asi příliš mnoho očekávání, přestože jsem se snažil držet při zemi. Naštěstí jsem věděl, že se mohu spolehnout na seriózní práci, kterou jsem vždy odváděl, a na svou rodinu a přátele, kteří mi i ve špatných chvílích říkali: Cicco, pořád ti věříme.“
I letos na jaře takové chvíle přišly. Po březnovém Tirrenu-Adriatiku chytil covid, ulehl se zánětem průdušek, přerušil trénink.
„Věděl jsem, že v takové situaci bude těžké bojovat o desítku v celkovém pořadí, přesto jsem se o to pokusil. Ale po Blockhausu bylo po všem,“ vyprávěl.
V neděli si spravil chuť. V úniku dne, osm minut před pelotonem, sehrál povedenou strategickou partii, postupně setřásal protivníky a k rozhodujícímu útoku si zavelel na nejprudší pasáži stoupání do Cogne.
Pak už to byla jen jeho 18kilometrová sólojízda s hereckou etudou čiré radosti na konci.
„Už dlouho před cílem jsem věděl, že to zvládnu,“ říkal se slzami dojetí v očích. „Hlavou se mi honily různé věci, ale nakonec jsem si chtěl jen užít pohled na všechny ty davy lidí v ulicích. Ten pocit mi chyběl. Tohle by pro mě mohl být začátek něčeho nového.“
#Giro The final rest day tomorrow!
#UAETeamEmirates #WeAreUAE https://t.co/8ghdRZ4p1x
Tři kilometry pod cílem byly v hotelu v Cogne nachystány pro Cicconeho i všechny další závodníky sprchy, kde mohli ze sebe spláchnout únavu a pot z prvního alpského dne tohoto Gira.
Vzápětí se týmovými auty a autobusy vydali na dlouhou tříhodinovou cestu ze západu na východ, do okolí města Brescia, kde karavana závodu stráví pondělní třetí volný den.
„A v úterý na Mortirolu pak Giro doopravdy začne,“ prohlásil průběžně čtvrtý Mikel Landa.
„Omyl. Giro začalo už před dvěma týdny,“ opravil ho růžový Richard Carapaz.
„Právě ta únava z předchozích dvou týdnů se bude v posledním týdnu umocňovat. A ne každý to zvládne.“
