Byl to bláznivý závod, v němž se Norky ze 17. místa prokousávaly až na první a naopak Rusky ztratily čtyřicetisekundový náskok poté, co Kazakevičová musela na třetím úseku po stojce na tři trestná kola.
Byla to i nejnadějněji se vyvíjející štafeta pro české ženy za poslední dvě sezony.
Žádný jiný tým v ní nevykázal tak přesnou střelbu.
Boj o vítězství překazil pád. Češky skončily ve štafetě na šestém místě |
Spolehlivá Jessica Jislová předvedla na prvním úseku navzdory větrným hrátkám dvě bezchybné položky.
Benjamínek týmu Tereza Voborníková dala zapomenout na střelecký lapsus z Ruhpoldingu a se ctí se držela i na trati.
A čerstvá majitelka malého glóbu Markéta Davidová (přestože čtyřikrát dobíjela, lehce upadla a za svůj výkon se jako už tolikrát zkritizovala) vytáhla Češky ze sedmé na druhou příčku.
A JEĎ! Markéta Davidová (vlevo) předává v Anterselvě štafetu Lucii Charvátové takřka současně s vedoucími Norkami.
Krásně se na to koukalo, ta štafeta musela fanoušky bavit. Až přišel pád Lucie Charvátové. A následně problémy s miřidly na střelnici.
Přesto, i za takové situace se dokázala po dlouhé době vypořádat se štafetovou stojkou bez trestného kola.
Je spousta závodů, které bychom mohli nazvat tuctovými a s odstupem času nám splývají. A potom závody, na které člověk nikdy nezapomene. Takovým bude pro vás tento, že?
Jo, tohle byl jeden z nich. Šlo o můj 140. start ve svěťáku. A nikdy předtím jsem nespadla v tréninku, natož v závodě s bouchačkou na zádech.
Jak se říká, jednou to přijít musí.
Tak teď to přišlo.
Bohužel ve špatný moment. Co přesně se v osudném sjezdu přihodilo?
Seběhlo se to strašně rychle. V těch místech nejvíc testují servisáci a je tam plotna. Už v pátek jsem z ní měla trochu respekt, je to tam vážně dost ledové a musí se kristiánkovat. Začnete na jedné straně zatáčky a skončíte na druhé, kde čekáte, jak ji po té hraně projedete. Vjela jsem tam relativně rychle, ale ne tak, že bych tu zatáčku neměla zvládnout. V prvním kole jsem v ní byla v pohodě.
Ale tentokrát vám lyže ustřelily.
Kristiánkovala jsem, pak jsem začala odšlapovat, jenže stále jsem jela dolů z kopce strašně rovně a zjistila jsem, že bych to neodšlapala. Tak jsem znovu přidala kristiánku, a ta se mi kousla. Šla jsem do záklonu, dopředu, dozadu, balancovala jsem a sedala si na zadek. Jediné, na co jsem v tu chvíli myslela, bylo: Hlavně se udrž na trati. Roztáhla jsem ruce a přikazovala jsem si: Musím se tam udržet.
Nepovedlo se.
Jo, vlítla jsem pod trať, kde je metr a půl hluboká díra. Navíc tam byla krusta a pod ní prašan, takže vyhrabat se zase nahoru bylo nadlouho.
Když jste do té díry dopadla, přepadla vás na chvíli panika, že jste si mohla zlomit lyži nebo poškodit zbraň?
Kdepak, panika vůbec nepřišla. Hned mi prolítlo hlavou: Ježiš, rychle zase zpátky nahoru. Vůbec jsem nekontrolovala hůlky, lyže, sebe. Až když jsem se vyškrábala zpět na trať, musela jsem si trochu předělat botu. A bolel mě zadek, takže chvíli jsem nemohla pořádně jet. Ale ani jsem si nesáhla na bouchačku, jestli je v pořádku, jen jsem se soustředila, abych se zase rozjela. Teprve na střelnici jsem zjistila, že jsem měla kliku, že všechno je celé. Což byl skoro zázrak.
Ještě jste těsně držela druhé místo. Jenže pak jste zjistila, že máte zanesená miřidla a nic nevidíte.
Viděla jsem jen černo. Nevěděla jsem, jestli jsou zanesená sněhem nebo něčím jiným, snažila jsem se do nich foukat, ale trvalo to strašně času. Dokonce jsem už měla v hlavě, že se začnu hlásit o rezervní bouchačku. Jířa Holubec ji měl připravenou, aby mi ji rozhodčí co nejrychleji donesli. Na té své jsem foukala nejdřív po směru a pak i proti směru. Najednou mi došlo: Ty jo, já mám nabito, musím zásobník vyndat ven a až pak foukat. Naštěstí jsem měla třetí zásobník, tak jsem ho tam potom dala. Něco jsem vyfoukala, vystřelila jsem první ránu, která spadla - a najednou zase bylo v miřidlech úplné černo, protože do nich nejspíš spadla nějaká další vločka, co byla kolem nich. Tak jsem foukala znova. Bylo to nekonečné.
WORLD CUP ANTERSELVA: RELAY WOMEN
Dnes smolný závod. Holky bojovaly. @jess.jislova i @tereza_vobornikova se neustále probíjely ke štafetové medaili. I přes pád @makulaa to dlouho vypadalo pro české barvy velmi nadějně. V předposledním kole však @lucka_ch vyletěla z trati, nabrala sníh do mířidel, což ji následně zbrzdilo na střelnici. Z druhého místa se holky propadly na výsledné 6. místo. Holky díky za bojovnost, příště to vyjde!!!❤️
____
@slavikpetrcom
#ceskybiatlon #czechbiathlon #biathloworldcup #biathlon
Poněkud jadrně jste si při tom ulevila.
Asi tam byly ruchové mikrofony blízko, co? Což o to, já si občas zanadávám i při tréninku, když něco netrefím. Ale tohle bylo docela autentické.
Paradoxně jste poté zvládla stojku s pomocí dvou dobíjených ran, tentokrát bez trestného kola. Možná i proto, že jste se kvůli všem těm problémům samotnou střelbou až tolik nenervovala?
Já o sobě vím, že čím déle se na stojce trápím, tím horší to se mnou je. Ale naštěstí to tak bývá, že pokud se během závodu semele něco, co myšlenky na střelbu oddálí, tak se potom ta střelba povede. Každopádně už od začátku mého úseku jsem se strašně moc snažila to zvládnout, i když první stres vlastně mohl vzniknout už z toho, že vyrážím na trať na prvním až druhém místě.
Ale nevznikl?
Ne. Před ležkou jsem pak měla takový flashback na sezonu 2015 - 2016 a řekla jsem si: Tyhle situace jsem už přece dřív zažívala, není pro mě nová.
 |
Myslíte, když jste jezdila štafety se Soukalovou, Vítkovou a Puskarčíkovou?
Jo, v celé té sezoně 2016 jsem většinou štafety přebírala mezi prvními třemi, ležka bývala dobrá a na stojce potom přicházel můj klasický scénář s trestným kolem. Teď jsem si na tehdejší štafety vzpomněla a před ležkou jsem si říkala: To zvládnu, žádný stres. A ono to šlo. Jasně, nemohu teď říkat, jak by celá štafeta dopadla, kdybych nespadla. Třeba by nějaký stres zase přišel a začala bych na stojce zmatkovat stejně jako Ruska na třetím úseku. Znám sama sebe a vím, že mé štafetové stojky většinou nebyly dobré. Ale to profukování mě vyvedlo z míry natolik, že jsem potom střelbu udělala úplně automaticky, jak je mám naučené. A to je základ úspěchu. Nesmím pořád myslet na to, že se musím trefit.
Pokud budeme hledat pozitiva, tak i šesté místo štafety a výkony ostatních členek týmu jsou dobrým odrazovým můstkem pro olympiádu. Navíc byste dobře dobitou stojkou mohla prošťouchnout váš předchozí štafetový syndrom.
Nevím, jak to v Číně bude vypadat a jaké tam budou povětrnostní podmínky. Ani v sobotu tu nebyly dobré. Ale já na Anterselvu strašně věřím, mám ji moc ráda. Mohla to tu být tak úžasná štafeta a mě strašně mrzí, jak dopadla. Vždycky bývám ten nejslabší článek a když už konečně čekám, že to tentokrát klapne a bude to ten můj den D, tak přijde věc, kterou bych absolutně nečekala, že se může stát. Holky jely výborně, i já měla zaděláno na perfektní výsledek. Jasně, máme výborné šesté místo, přitom loni jsme byly šesté jen jednou. Ovšem mohlo to být ještě mnohem lepší.
Pokud však důvěru do štafety v Pekingu dostanete, nebudete proti, ne?
Tak se ji zhostím s plnou parádou. Byl to tady fakt dobrý závod, až na ten pád. Jak jsem jela s Tandrevoldovou, bylo to i poměrně dost rychlé, až jsem si říkala, abych tempo nepřepálila.
V posledním kole jste navíc na šesté pozici nejspíš cítila i následky pádu.
Právě. Byla jsem ráda, že už je cíl, protože Švýcarka Gasparinová se ke mně přibližovala.
Každopádně to byla štafeta tolika zvratů, že podobnou bychom hledali v posledních letech jen velice obtížně.
To jo, já mám teď úplně zasypaný Instagram vzkazy. Tenhle týden jsem tam přidávala příspěvek o tom, jaké jsem v minulosti zažila v biatlonu různé smůly a bláznivé příhody, a doufala jsem, že jsem tuhle kapitolu snad už uzavřela. A ne, já mohu rovnou otevřít edici číslo 2.
Nebo si říci: Teď už mám veškeré šílené příběhy se špatným koncem definitivně vybrané.
Kéž by. Nevím, jestli jsem vážně takový sjezdařský amatér, že jsem to nezvládla.
Už brzy vám začne úplně jiný „závod“, při němž musíte projít všemi povinnými covidovými testy a doletět bez úhony do Pekingu. Je to zvláštní pocit, když si uvědomíte, co vše na vás v nejbližších dnech čeká, abyste mohli vůbec odcestovat na hry?
Já vlastně nevím. Na olympiádě jsem nikdy nebyla, nemám žádné porovnání, jaké to kdysi bylo a jaké to nyní bude. Ale protože žijeme coby biatlonisté poměrně striktně a pořád se testujeme, tak nemám žádnou obavu, že bychom nezvládli dopravit se do Číny zdraví. Ti, co jsou teď v Čechách, to mají těžší. Ale my zůstáváme v Anterselvě po svěťáku ještě dva dny a doma pak budeme mít jen jeden den na přebalení a bez kontaktů. Proto doufám, že si tu cestu nemůžeme ničím pokazit.
