„Každý tým má více než tři hráčky nakažené. Debatovalo se, jestli se vůbec liga spustí nebo se kompletně přeruší. Měli bychom nastoupit konečně už v sobotu,“ přála si zkušená a úspěšná smečařka, pro kterou to může být možná poslední rok na palubovce v zahraniční lize. „Co bude po této sezoně, to vůbec nevím. Možné je všechno,“ dodala s úsměvem.
Na evropské volejbalové scéně je velkým pojmem. Vždyť v kariéře získala ligové tituly v Itálii, Turecku, Polsku a v Rusku. Okusila také čínskou soutěž. Nyní už druhým rokem hraje v Perugii.
„Vytvořil se tu takový projekt postavený na mladých hráčkách v kombinaci se zkušenými. Já patřím k těm nejzkušenějším. Jsem také jediná, kdo z loňského týmu zůstal,“ tvrdila Havelková, která je s týmem zatím na posledním místě. Bartoccini Fortinfissi Perugia má na svém kontě osm proher a dvě výhry.
Havelková ale patří k hlavní palebné síle mladého týmu, mezi smečařkami italské A1 ligy je ve dvacítce nejproduktivnějších. Zařídila pro Perugii ve dvanácti duelech 112 bodů a k tomu si připsala 12 es.
„Už jako zkušenější dbám i na jiné věci kromě na individuálních statistik. Jako být například perfektně připravená na každý zápas, být lídr týmu a pomáhat na tréninku nebo v zápase mladším spoluhráčkám. Cíle a priority se trochu mění. Já jsem spokojená, co jsem si zadala před sezonou, tak se zatím plním,“ hodnotila Havelková, který už by nejraději nastoupila do ostrého zápasu. A ne pouze trénovala.
Vždyť poslední zápas v A1 odehrála 19. prosince. Pandemie už zasáhla do třetí sezony. „Vloni nás testovali každé tři dny, letos jsme přijeli do Itálie, otestovali nás na začátku a potom dva tři měsíce jsme bez jakéhokoliv omezení odehráli všechny zápasy. Hrálo se, dokud někdo neměl příznaky.
My měli smůlu v tom, že naši soupeři nemohou nastoupit, ale snad v příštím týdnu už to půjde,“ popisovala úspěšná česká smečařka, která je v Itálii spokojená. Také z toho důvodu, že zdejší liga patří k nejlepším a hlavně k nejvyrovnanějším na světě.
„První tu může prohrát s posledním. Každý hraje s tím nejlepším, co může. Ve většině zemí je to jiné, například v Turecku nebo v Rusku je vždycky pár týmů, které konstantně vládou lize. A pak na celky z druhé poloviny tabulky šetří svoji elitní sestavu. Tady to tak není, je to od prvního kola neskutečně vyrovnané.
Zábavné,“ dodala Havelková, která má v Itálii svého přítele. Hvězdný Georg Grozer, německý volejbalista s maďarskými kořeny, hraje za Monzu. A daří se mu! „Byl donedávna nejvíce bodujícím a nejlépe podávajícím hráčem, nyní má malé zranění a nehraje, tudíž o prvenství přisel. Ale i když jsme oba v Itálii, tak se moc nevidíme. Jednou za měsíc nebo za tři týdny, a to na 24 hodin. To není zcela optimální. Tím, že jsme konečně každý ve stejném státě, tak je to lepší.“
Cílem Havelkové pro letošní sezonu je postoupit do play-off. A jestli ji láká účast na mistrovství světa, kam se české volejbalistky probojovaly po 12 letech? Zatím neví, zda se letos objeví na šampionátu v Polsku a Nizozemsku.
„Jsme stále v kontaktu s reprezentačním trenérem Jannisem Athanasopulosem. Budeme konzultovat jestli on uzná za vhodné, zda se k mladým hráčkám hodím. Když by se to hodilo, tak ano, když ne, tak nepojedu. Bude se vše vyhodnocovat,“ dodala Havelková, která rovněž nemá jasno, jak to s ní bude v příští sezoně.
„Mám v hlavě několik projektů, chci dohrát sezonu do dubna a pak uvidím, jaký projekt mě bude nejvíce motivovat a do čeho se vrhnu. Možné je úplně všechno. Mám nabídky z jiných klubů a z různých zemí, ale uvidíme, jaká Havelková se představí po této sezoně.“