Je to hodně příjemný pocit, že se po trápení v Oberhofu vracíte do větší pohody?
Určitě. Já doufala, že jakmile odjedeme pryč z oberhofské trati, mohlo by se to zlepšit. I když se ani v Ruhpoldingu ještě necítím na sto procent, tak vím, že na téhle trati jsem schopná bojovat víc než v tom velkém kopci v Oberhofu.
Ztratila jste běžecky zhruba 25 sekund na kolo na vítěznou Elviru Öbergovou. Co takové statistice říkáte?
Ještě to není pocitově úplně ono, teď je to tak půl na půl. Ale momentálně mi stačí, že jde o posun správným směrem v porovnání s Oberhofem, že se můj běh den ode dne aspoň malinko vylepšuje. Takový pocit je právě teď pro mě důležitější než časy na kola.
Udělala jste po Oberhofu něco jinak? Delší pauza na regeneraci ani nebyla možná.
Už v Oberhofu jsem s Egilem (trenérem Gjellandem) řešila, jak se cítím a jak se z toho mohu co nejrychleji dostat, i když za dva dny nic velkého nedokážete, pokud se hned musíte připravovat na další závod. Hlavně jsem se snažila co nejvíc regenerovat.
A hned v prvním kole jste dnes na trati cítila, že je to něco jiného?
Jo, připadalo mi, že mé tělo je lepší.
Mezi Le Grand Bornand a smíšenou štafetou v Oberhofu jste měla na kontě sedm čistých položek v řadě, až potom přišly méně vydařené střelby. Důležitý je tedy pro vás i dnešní návrat k bezchybné střelbě?
Určitě. Ono to jde ruku v ruce s únavou. Jak jsem v Oberhofu byla unavená a vydávala se na trati víc než obvykle, tak mi potom nezbývalo tolik sil na střelbu. Domnívám se, že i proto docházelo ke střeleckým chybám. Budu se toho snažit vyvarovat. Jsem ráda za každou nulu a jakmile jsou ve sprintu dvě, je to super.
Souboj se Švýcarkami o pět míst na pekingské olympiádě už vypadá takřka rozhodnutý v český prospěch, páteční štafeta ho definitivně uzavře. Trenéři naznačili, že by pak někteří olympionici mohli v rámci předolympijské přípravy vynechat některé závody v Anterselvě. Zvažovali jste, že byste tam neabsolvovala kompletní program?
Zatím ne. Závisí to na situaci, jak se budu cítit po tomto víkendu. V Ruhpoldingu teď jedeme štafety, takže tady asi nemohu vynechat nic. A Anterselva je ještě daleko. Uvidíme.
Na druhou stranu máte na 19. místě pohárového pořadí velmi dobře zaděláno na to, abyste si v Anterselvě zajela podruhé v kariéře hromadný závod.
Tak jestli bych tam něco vynechávala, rozhodně by to nebyl hromaďák, to vím na sto procent. Zatím jsem ho zažila jen jednou a je pro mě závodem za odměnu. Když se do něj dostanu, nechtěla bych tuhle příležitost zahazovat.
ZATÍM ŽIVOTNÍ ZÁVOD. Jessica Jislová slaví v předvánočním Le Grand-Bornand páté místo ve svém prvním hromadném závodě v kariéře.
Dnes se umístily čtyři Švédky mezi nejlepšími jedenácti. V prosinci mnozí experti očekávali, že svoji skvělou běžeckou formu z úvodu sezony neudrží po celou zimu. Jenže ony nadále po trati až neskutečně létají.
To ano. A já ji v tom docela fandím. Je super, pokud si nějaký tým udrží koncentraci, sílu a rychlost v celé sezoně - i když to my ještě ani u nich nevíme, protože jsme zatím v půlce zimy. Každopádně je pak pořádně těžké s nimi soutěžit. Už loni říkaly, že štafetu sice mohou jet jen čtyři, ale že i kdyby do ní nasadily ty, které zrovna nestartují, výsledek by byl stejný, protože jsou všechny schopné odvést skvělé výkony. Takové vědomí musí jejich tým strašně moc posouvat, když vědí, že jim kryjí záda holky, co jsou podobně dobré. To se potom týmové body sbírají mnohem snáz, když to nespočívá jen na jedné nebo na dvou.
V Ruhpoldingu už jsou v biatlonovém společenství hlášeny další čtyři pozitivní testy na covid. Možná nákaza je teď před olympiádou pro všechny největším strašákem, pokud víte, že i při maximálním dodržování hygienických pravidel existuje nebezpečí, že vás rychle se šířící omikron dostihne?
Když všichni budou dodržovat všechna opatření poctivě, riziko je minimální. Ale museli by je opravdu dodržovat všichni okolo.
Což vy nemůžete ovlivnit.
To ne, já se jen snažím vyvarovat se všem pochybením. Už jsme na ta ochranná pravidla dost zvyklí. Každý víme, co máme dodržovat, abychom zůstávali v co největším bezpečí.
Prakticky od 4. ledna jste opět uvnitř biatlonové bubliny, ze které vykouknete jen na tři dny mezi pohárem v Anterselvě a odletem do Pekingu.
Tak já jsem v bublině v podstatě už od začátku listopadu a nevykračuju z ní, protože když jsem doma, jsem zavřená sama v bytě. Ovšem s tím jsem počítala, že to takhle bude celou sezonu. Nemíním na tom nic měnit.
Údajně i rodinní příslušníci, s nimiž se reprezentanti těsně před odletem na hry setkají, by měli být otestovaní.
Já se s nikým nesetkávám. A když už, dodržuju bezpečnou vzdálenost a mám roušku. S nikým jsem nebyla ani na Vánoce a počítám s tím, že podobně prožiju i tři dny po Anterselvě. Jednak proto, abychom prošli testy, a zároveň bych rozhodně nechtěla být tím, kdo ohrozí celé charterové letadlo české výpravy. Tři dny o samotě nejsou zase až takovou daní za bezpečí a zdraví.
Přesto, není tahle dlouhodobá bublina i pro vás někdy až ubíjející?
Nejde o nic příjemného, ale bohužel to tak v dnešní době funguje. Je lepší zůstávat stranou, než abychom žádali naše blízké, ať jsou kvůli nám i oni na deset dnů v karanténě jen proto, abychom se před odletem na olympiádu viděli. Do dubna to tímto stylem přežiju.
