„Z pohledu minulé sezony, kdy jsme až na jeden závod doběhly ve štafetě nejlépe desáté, je dnešní sedmé místo dobré. Přesto máme zároveň pocit, že rozhodně můžeme být ještě výš,“ vykládala Lucie Charvátová za nedělním cílem v Östersundu.
Štafetu přebrala od Markéty Davidové na 6. místě, na čtvrtém úseku dlouho úspěšně bojovala o konečnou šestou příčkou se štafetami Itálie a Ruska a ujížděla Švýcarsku. Poradila si s ležkou, kde pouze jednou dobíjela, jenže vestoje se nevyvarovala trestného kola.
VÝSLEDKY: Přehled závodů v biatlonové sezoně 2021/22 |
Ve finiši pak podlehla Italce Carrarové a skončila sedmá.
Od šesté příčky vás přitom v cíli dělilo jen sedm desetin sekundy.
Už kdyby má poslední rána vleže nebyla kalibr a spadla, měla bych 10 sekund k dobru. Při stojce jsem se potom snažila koncentrovat na každou dobitou ránu, což mě stálo další čas. Navíc z toho bylo jedno trestné kolo. A co rozhodně mělo být také lepší, bylo mé poslední kolo na trati.
Projevil se na něm při souboji s Italkou i úbytek sil po trestném kole?
Věděla jsem, že poslední kolo musím s Italkou zvládnout takticky. Už předtím, na začátku mého úseku, mě mátlo, že ji nejsem schopná setřást, protože ona se v každém sjezdu za mnou vyvezla a ještě mě předjela. Takže jsem věděla, že v posledním kole nemohu vše nechat až na finiš, protože pokud mi ujede ve sjezdu na stadion, bude výsledek jednoznačný. I ona sama pak v cíli tvrdila, že měla výborné lyže. Proto jsem se ji snažila utrhnout už dřív, nastoupila jsem na přechodu - jenže Carrarová mě zase dojela. Načež mě urvala na otočce před cílem.
Když se ještě vrátíme k vaší nevydařené stojce, co byl na ní největší problém?
V podstatě každá další vystřelená rána. Že jsem nedala hned tu první, mě vykolejilo z komfortu a z předchozího sebevědomí.
Stále platí, že při štafetě cítíte mnohem větší zodpovědnost, což hraje na střelnici roli?
To je ale normální. Tu zodpovědnost cítí každý z týmu. Taky Evina Puskarčíková mi dnes říkala, že ve štafetě je na střelnici víc nervózní (vleže třikrát dobíjela). To mohu potvrdit. Jakmile se jede štafeta, od rána to cítím. Jak vždycky říkal Ondra Moravec: Mlejnek ti moc nebere. Když jím, žaludek je sevřenější. Přesto, tyhle stavy jsem zažila tolikrát, že si myslím, že už s nimi umím líp pracovat i bojovat.
Takže se snažíte přistupovat ke štafetě v hlavě jinak?
Úplně jinak ne. Od loňska už jsem nějaké štafety zajela docela slušně, i když někdy to také bylo hodně špatné. Každopádně jsem nějaké pozitivní zkušenosti načerpala, třeba jak jsem zvládla poslední úsek na mistrovství světa. V takových momentech hledám pocit, že je to zvládnutelné. Že nemohu být odevzdaná hned na startu a štafety se bát. Musím do toho vlítnout naplno, moc nekoukat a hlavně se pak nedivit.
Před stojkou jste měla na konkurentky v boji o šestou příčku solidní časový náskok. To byla uklidňující informace?
Sice mi to hlásili, ale ono záleží, jak si kdo takovou informaci přebere. Možná kdybych neměla žádnou informaci, je to pro mě nejlepší. Je otázkou, jestli je pro mě lepší vědět odstupy, nebo ne. Zvlášť když znám sama sebe a vím, že moje ležky a stojky bývají jako den a noc, takže se nedá říct, že když se mi povede ležka, dobře to dopadne.
NA ČTVRTÝ ÚSEK. Lucie Charvátová (v popředí) přebírá štafetu od Markéty Davidové.
Máte ráda čtvrtý úsek?
Je zajímavý. Dnes mi vyhovoval i proto, že závod byl na něm hodně roztažený. Letos jsem předtím žádný kontaktní závod ve svěťáku nejela. Kdybych kolem sebe měla víc lidí, možná by mě to i víc vystresovalo. Jinak jsem asi na čtvrtém úseku i proto, že běžecky jsem bývávala docela silná a mám ve finiši poměrně ostrá ramena. Takže kdyby o něco šlo, mohu to tam zachránit. Což se mi zatím nepovedlo, ačkoliv cítím, že jsem pořád docela dravá a do finiše bych si věřila. Ale dneska jsem měla za Italkou vzduchový pytel tři metry a nešlo už nic udělat.
Každopádně i tento závod ukázal, že až se českému týmu ve štafetě všechno sejde, můžete se pohybovat v dosahu stupňů vítězů.
Letos se startovní pole hodně vyrovnalo, spousta lidí se zlepšila. My jako tým také, každá z nás udělala nějaký individuální posun a i štafeta nám ukázala, že jsme na dobré cestě. I z toho důvodu, že až do ledna usilujeme o pět míst na olympiádu a doposud jsme nejvíc bodů ztráceli na štafetách.
V této štafetě jste si v porovnání se Švýcarkami, s nimiž bojujete o klíčové 10. místo v olympijském kvalifikačním žebříčku, naopak polepšily. Dokonce jste je o 17 bodů přeskočily.
To je dobré. Ale dokud nebude pořadí v lednu konečné a černé na bílém, nic není jisté. (Olympijský žebříček je k nahlédnutí zde: https://ibu.blob.core.windows.net/docs/2122/BT/SWRL/CP02/SWRL/C78O_v1.pdf)
Češky berou ve štafetě sedmé místo. Francouzky neměly konkurenci |
Co jste říkala dalšímu excelentnímu běžeckému výkonu Švédky Elviry Öbergové, která zatím v každém závodě na trati demoralizuje konkurentky?
Oni jsou Švédové v porovnání s řadou dalších týmů o dost delší dobu na sněhu, což hraje roli. My byli před sezonou jen 14 dní v Sjusjönu a předtím na nějakém lyžování na Dachsteinu. Minulá sezona ukázala, že celou sezonu Švédové s takovou běžeckou formou nevydrží.
Vy osobně jste s vaší přípravou byla spokojená?
Ano. Myslím, že víc jsem toho nikdy neodtrénovala. Neměla jsem za léto jediný výpadek a tréninky jsem chodila slušně. Nemyslím si, že bych měla být pomalá.
BEZ BODŮ VE SPRINTECH. Lucie Charvátová na trati čtvrtečního sprintu v Östersundu.
Jak tedy zhodnotit vaše dva úvodní pohárové týdny v Östersundu? Měla jste solidní vstup do poháru ve vytrvalostním závodě (body za 33. místo, čtyři rány mimo), jenže pak vám nevyšly sprinty.
První závod se mi povedl dobře i proto, že jsem od něj neměla žádná velká očekávání. Poučila jsem se z loňska, kdy jsem si myslela, že bych na tom měla být dobře, a hned první závod mě poslal do kolen. Tady jsem ho ustála a pokazilo se to až pak. Jestliže jsem ve sprintech střelecky na svých klasických průměrech 1+2, musím o to rychleji jet. Bohužel, na lyžích jsem se tu nechytla. Už jsem i o něco starší, proto mi možná víc vyhovuje delší patnáctka, které se nebojím. Zato kratší závody mi přijdou strašně rychlé a bolí. Snad to i v nich bude postupně lepší.
Obrat by mohl nastat v Hochfilzenu, který je dlouhodobě vaším nejúspěšnějším pohárovým střediskem.
Nevím ještě, jak to nakonec bude s nominací. Ale tenhle přechod ze Skandinávie do Alp mi strašně svědčí. Nadechnu se čerstvého vzduchu, vidím modré nebe a bílé kopce, což mi dodá strašně moc energie po dlouhých týdnech na šedivém severu, kde jsme měli světla málo a byla tu strašná zima, která ze mě vysála i docela dost energie. Zato když se statisticky podívám na své předchozí výsledky z Hochfilzenu, i s horší střelbou jsem tam byla schopná uspět víc než tady.
