„Když jsme nedávno prohráli s Ostravou, říkali jsme si, že jakékoli vítězství bude důležité, abychom mohli vůbec bojovat o A1,“ řekl trenér Jan Šotnar po posledním domácím emotivním triumfu nad Pardubicemi 86:76. „Tímhle vítězstvím se to otáčí a můžeme zase malinko mlsně pokukovat po šestce. Ačkoli to podle mě ještě před čtrnácti dny nikdo nečekal.“
V tu dobu vyvrcholila vaše černá série čtvrtou porážkou v řadě. Cítil jste se ohrožený?
Na prvním místě jsem si tlak vytvářel nejvíc sám na sebe. Já z toho byl hrozně špatný, zažil jsem negativní stránku téhle práce. Prohráváte a přemýšlíte proč. Zdálo se mi, že hráči mi pořád věří, ale atmosféra na tréninku nebyla dobrá. Na druhou stranu od vedení přišla absolutní podpora. Jediné, na co jsme koukali do budoucna, bylo, abychom doma vyhrávali. Že to zlomíme venkovním zápasem v Pardubicích, nikdo nečekal. Pak se to uklidnilo. Tímto bych chtěl poděkovat vedení, jak majiteli, tak generálnímu manažerovi, že mě drželi. Nebyl ani náznak, že ještě pár proher a končím. Pozici jsem měl pevnou.
Lamb Autrey z Ústí zakončuje v zápase s USK Praha.
Která z těch čtyř proher vás nejvíc rozhodila?
V Děčíně, která byla specifická. Nechci se vůbec vymlouvat, ale to jsou fakta. Autrey se zranil ve 2. minutě, zkoušel to a bylo to na sílu. Svejcarovi se připsal jeden faul, což nebyla chyba děčínského stolku, ale rozhodčích. A my to derby nezvládli.
Zato Pardubice jste porazili už dvakrát.
Pro mě jsou s Opavou kandidát na to, jestli potrápí Nymburk. Podle mě mají top kádr, dobrý realizační tým. Když jsme rozebírali první vítězství, říkali jsme si, že jsme měli hrozné štěstí. Ve čtvrtek, když jsme Pardubice porazili i doma, se ukázalo, že to asi štěstí nebylo. Že na ně umíme.
Jaký je váš tým oproti loňsku?
Pociťuji, že když se sešla trojice Pecka, Autrey, Svejcar, jsme hrozně silní. Moc dobře jsme trefili dlouhého hráče, Delvona Johnsona, který je skvělý na hřišti i charakterem. Když se přidají hráči z lavičky jako Haiblík nebo Fait, tak je to skvělé. Tým má duši, trošičku lepší vnitřní sílu než loni.
Máte nabitý program, kromě NBL i Alpsko-jadranský pohár. Jak to zvládáte?
V naší okleštěné rotaci je to těžké, takže musíme něco i malinko vypustit. Soustředíme se na neděli na Jindřichův Hradec, hned v pondělí hrajeme Alpský pohár s Lublaní, kde nám už o nic nejde, skočíme druzí ve skupině. Pošetříme klíčové hráče. Ve čtvrtek máme Nymburk, pak je pauza. Potřebujeme vyléčit Davida, Maděra je dlouhodobě mimo.
Jak se šetří síly, když je vás i kvůli zraněním málo?
Těžko. Hlavně co se týče rozehrávače. Nechceme hrát průměr, proto jsme se rozhodli Jahmala Jonese vyměnit za nového hráče, který bude jiný typ. Věříme, že Lamb Autrey bude zdravý a bude moct rozehrávat. I když to někdo neslyší rád, tak Lamb náš rozehrávač bude. A my s ním chceme zamířit co nejvýš.
Kdo nerad vidí Autreyho jako rozehrávače?
Je to moje nováčkovská daň. Když jsem přišel loni do Ústí, byl jsem přesvědčený, že Autrey je rozehrávač. Pak jsem se některými hlasy nechal přesvědčit, že bych měl vzít ještě jednoho rozehrávače. Ale teď když vidím zápasy, které jsme vyhráli venku, tak Autrey byl na jedničce. Mluvil jsem s ním, on tuhle roli chce. Takže místo Jonese bereme hráče, který se bude hodit k Autreymu na křídlo.
Koho tedy přivedete?
Na trhu s českými hráči není nikdo, takže to bude cizinec. Čekáme na papíry, v příštím týdnu by měl dorazit. Bude to křídlo i rozehrávač. V české lize ještě nehrál, zvedne nám výkonnost.
Kam až se chcete posunout?
Teď nechci zpychnout, když máme tři výhry v řadě, ale tajný sen je skupina A1. První šestka. Z prvních dvanácti utkání jsme osm hráli venku, tři jsme vyhráli, to je fajn. Teď se to obrací, většina zápasů bude doma. A když vidím, jak doma dokážeme povýšit naši hru, jsem optimista a věřím v lepší zítřky. Bude to dobré.
