Na pódiu byl ten večer v pražském hotelu Ambassador - Zlatá husa jako doma. Kromě vyhlášení se ještě dvakrát chopil mikrofonu a s oštěpařskými kolegyněmi si střihl dva duety.
A zvládl je.
Stejně jako letošní sezonu.
Na olympijských hrách v Tokiu vybojoval stříbro, popáté se stal mistrem republiky, při Diamantové lize v Lausanne byl druhý a při finále elitního podniku v Curychu třetí.
Za což si vysloužil ocenění Atlet roku. „Je to super,“ říkal jedenatřicetiletý Vadlejch. „Byl jsem už dvakrát druhý. Že to vyšlo do třetice, jsem moc rád.“
Za olympijské stříbro i výhra v anketě. Atletem roku je poprvé Vadlejch |
Jste prvním mužským vítězem od Romana Šebrleho v roce 2006. Co na to říkáte?
Je to pro mě obrovská čest. Shodou okolností je Roman Šebrle jediný další Čech po rozdělení Československa, který měl stříbrnou olympijskou medaili. Takže to je pro mě i trošku symbolika.
Od roku 2016 jste se pokaždé v anketě umístil v první desítce. Co to pro vás znamená?
Pro mě to znamená stálou výkonnost. I když jsem poslední roky s něčím laboroval, tak to vždycky vyšlo a vždycky jsem se sem nějak prosmýkl.
Barbora Špotáková a Jakub Vadlejch při vyhlášení ankety Atlet roku.
Když se ohlédnete za letošní sezonou, co si řeknete?
Že byla životní, jinak ji nazvat nemůžu. Stříbrná olympijská medaile, to je věc, která se už nemusí nikdy opakovat.
Stále si ten závod připomínáte?
Ještě teď v sobě cítím ten pocit, když jsem odcházel ze stadionu a zúročilo se dvacet let dřiny. Bylo to obrovské zadostiučinění, vždycky jsem chtěl medaili získat. Předobrazem byl pro mě trenér (Jan Železný), chtěl jsem ho napodobit.
Na jaký další moment si kromě Tokia vzpomenete?
Myslím si, že zlomový moment bylo mistrovství republiky ve Zlíně. Odjížděl jsem tam s ještě trošku natrženým tříslem, ale říkal si, že musím závodit. Kdybych nestartoval, tak si přestanu věřit a nestihl bych se ani vyzávodit.
Republikový šampionát jste zvládl, hodil jste 82,4 metru a vyhrál jste.
A porazil jsem Víťu (Veselého) a ještě hodil relativně slušnou sérii. Potvrdil jsem si, že tříslo je jakž takž zdravé a můžu se od toho odrazit. Tohle byl pro mě zlomový okamžik.
Poslední závod jste absolvoval na začátku října. Co jste od té doby stihl?
Zaslouženou dovolenou s ženou u moře. Pak jsme byli ještě v Karlových Varech v lázních od Českého olympijského výboru. Stihli jsme i spoustu návštěv rodiny a partnerů, se kterými spolupracuji.
Kdy se vrátíte k tréninku?
Začínáme v pondělí soustředěním ve Špindlerově Mlýně, pak budeme pokračovat v teple v Turecku.
 |
I příští rok je atleticky nabitý, čekají vás mistrovství světa i Evropy. Pojedete na oba šampionáty?
Osobně bych určitě rád závodil na obou. Z mistrovství Evropy ještě nemám medaili, takže je to pro mě obrovská motivace. Na druhou stranu jsem ale rád, že mistrovství světa je v kalendáři první, protože to je přece jenom větší akce. Ale samozřejmě udělám maximum, abych oba vrcholy zvládl a byl v ideální formě.
Věříte, že ještě můžete hodit k devadesáti metrům?
V to stále věřím, jinak bych nepokračoval. Věřím, že ve mně jsou ještě i delší hody, než jsem už předvedl.
Myslíte už na další olympijské hry v Paříži 2024?
V hlavě je samozřejmě mám. U nás je olympiáda největší závod, který máme. Upínáme se k ní čtyři roky. To, že se mi povedlo uspět v Tokiu, mi dodává sebevědomí, že jde uspět i na tom největším závodě, a pokusím se to zopakovat.
