Z plzeňského klubu jste před časem odešel. Je pro vás návrat do zdejšího bazénu pořád speciální?
Už tu nějaký pátek netrénuju, loni v září jsem změnil klubovou příslušnost. Byť závodím za Ústí, tak patřím do Plzně. Bazén tu mám rád jako ostatně každý, protože je rychlý. Vždycky se sem těším, ať je mistrovství republiky, sprinty nebo když jedu na víkend za rodiči.
Splnil jste vypsané limity na světový i evropský šampionát.
Abych pravdu řekl, tak jsem limity na mistrovství Evropy a světa absolutně neregistroval. Jednak si myslím, že bych měl plavat obecně časy hluboko pod limity, a druhá věc je ta, že jsem díky účasti na olympiádě osvobozený od plnění limitů. Plaval jsem tu tři dny, měl jsem tři starty, ale stále jsem si nemohl spravit chuť.
Čím to?
Polohovka byla taková nemastná a neslaná, ze stovky mám radost. Jdu po českém rekordu a myslím, že v poslední pětadvacítce rezervu ještě mám.
Dáváte si před mistrovstvím Evropy nějaký konkrétní cíl?
Rád říkám, že každý máme svůj limit. Rád bych vám řekl, že přivezu medaili, jenže nepřivezu. Já vím, kam patřím. Na mistrovství samozřejmě pojedu, ale nevím, jak na tom ostatní evropští plavci jsou. Nejedu si to užít, to nemám rád. Chtěl bych podat dobrý výkon.
Největší sen jste si splnil účastí na letošních olympijských hrách.
Olympiáda byla výborná. Slovy se úplně nedá vyjádřit, že to byl jeden z nejhezčích měsíců v mém životě. To by bylo, aby Šefl neměl něco speciálního. Šefl nemůže jet na normální olympiádu, ale musí na nějakou zvláštní. Covid tam byl, jasně, ale celkově to bylo naprosto úžasné.
Nacházíte stále ještě další motivaci?
Poslední tři roky jsem bojoval spíš sám se sebou než proti ostatním plavcům. Nejel jsem na olympiádu pro nějaké extra umístění, vždyť jsem limit splnil jen o desetinku. Byl jsem tam pouhým účastníkem, to je ale za mnou. Do českého povědomí bych se chtěl zapsat nějakým hezkým časem, aby si veřejnost řekla, že to není jen bojovník, ale plave i docela solidní časy. I po třicítce.
