Na krku se mu houpala zlatá medaile. Přijímal jednu gratulaci za druhou a od ucha k uchu se smál.
„Vnímám to jako jeden nepřerušený sled událostí,“ popisoval bezprostřední emoce. „Jediné, co si pamatuju, je, jak jsme se spolu s přítelkyní na sebe dívali pokaždé, co mi spadla medaile.“
Nakonec mu spadla i ta nejcennější, zlatá. Přítelkyně mu skočila do náručí, dokonce ho pak i zvedla. „Bál jsem se, aby neměla kýlu,“ smál se třiadvacetiletý Chaloupka.
Jak budou pokračovat oslavy?
Měl jsem původně řídit do Prahy, to asi neklapne. (smích) Nějaká pivka budou, ale asi budu dost hotový. Uvidíme.
Kanoista Chaloupka je mistrem světa, Gabriela Satková má bronz |
Teď se tu s vámi všichni chtějí fotit a potřást si rukama. I bývalí mistři světa a olympijští vítězové. Jaké to je?
Neuvěřitelné. Taky mi bude trvat nějakou dobu, než to v sobě přijmu.
Co jste prožíval před finále, byly to nervy?
Nervy ani tolik ne. Vždycky jsem nejvíc nervózní před semifinále, před finále to ze mě spadne. Věděl jsem, že jsem semifinálovou trať zajel velice rychle a že vím, že se o to budu muset pokusit i ve finále. Nějaká nervozita samozřejmě byla a jsem za ni rád, ale určitě nebyla větší než v semifinále.
Kanoista Václav Chaloupka získal zlato i na mistrovství Evropy juniorů a závodníků do 23 let ve vodním slalomu.
Finálovou jízdu jste zajel čistě. Byl to jeden z cílů – neriskovat?
Ano, protože jsem měl dva šťouchy v semifinále. Ale určitě jsem neplánoval jet pomaleji, takže mě mrzí, že někde to nebylo tak rychlé. Ale čistota je důležitá část našeho sportu a ukázala se jako klíč k vítězství.
Bezchybně jste zajel i spodní část, která vám v semifinále dělala problémy.
Byla to nejnáročnější část, navíc v závěru trati, kdy lidem docházely síly. S trenérem jsme se na ni zaměřili a opravdu jsme ji nakoukali. Řekl mi, co tam mám udělat, možná jsem teda zvolil víc konzervativní strategii, ale ukázala se jako dobrá. Spousta lidí tam přišla o medaili a já tam udržel čistotu.
Když jste dojel do cíle, věřil jste, že to bude na medaili?
Ne, to ne. Věděl jsem, že můj čas je asi o dvě a půl vteřiny pomalejší než v semifinále. Měl jsem radost, že jsem udržel čistou jízdu, ale vůbec jsem nečekal, že budu mít medaili.
To bylo vidět. Po každém závodníkovi, který dojel až za vámi, jste se chytal za hlavu, vypadalo to jako když nevěříte.
Chytal jsem se, protože všichni závodníci, kteří jeli za mnou, patří k legendám našeho sportu. Víceméně každý tam byl mistr světa, takže jsem slavil. Mohlo to vypadat vtipně, ale cítil jsem to tak.
Poslední vítězným kanoistou na mistrovství světa ve slalomu byl v roce 1977 Petr Sodomka. Věděl jste to?
To jsem vůbec nevěděl, to se přiznám, to jsem zjistil až teď. Přijde mi ale neuvěřitelné, že Česká republika měla spoustu skvělých singlkanoistů – Lukáš Pollert, Standa Ježek… V poslední době Lukýno (Rohan) zajel skvěle, stříbrná placka na olympiádě je úžasná pro český singl. Ale zlato neměla.
A vy jste tu dlouhou sérii bez titulu ukončil.
Je to čest. Jsem rád za každého singlíře, který nám prošlapával cestičku a za všechny, co půjdou po té naší, protože naše kategorie byla mezi ostatní trochu přehlížená. Ale právem, ostatní byli úspěšnější. Jsem rád, že v čele s Lukýnem a se mnou se dostáváme do popředí a český singl se zvedá.
 |
Možná byla přehlížená i kvůli vašim kolegům kajakářům z tréninkové skupiny – Víta Přindiše s Vavřincem Hradilkem.
Samozřejmě tyto interní vtípky od Vítka s Vávrou probíhají velice často. Ale mě baví se na ně dotahovat, protože všichni víme, že oni jsou ta nejrychlejší kategorie. To, že se na dennodenně můžu dotahovat, je úžasná věc.
V Bratislavě jste je dokonce předčil.
To je pravda, teď můžu dělat vtípky na ně. Ale budu muset pomalu, protože kluci jsou ještě zklamaní z nepostupu do finále. (smích) Takže určitě tam nějaký vtípek pošlu, ale pár dnů jim dám.
Co vás čeká teď?
Dovolená. Už v úterý letíme s přítelkyní do Londýna, takže pár dnů oraz. Přiznám se, že když jsem sem přijížděl, už jsem byl docela hotový, ta sezona byla dlouhá. Poprvé jsem si vyjel mistrovství světa třiadvacetiletých i seniorských, takže jsem měl čtyři velké akce od května do září.
Po takovém úspěchu byste si ale sezonu možná rád ještě prodloužil, ne?
Je pravda, že jsem se těšil na volno, ale po tomhle úspěchu se mi zase tolik končit nechce. Zimní příprava mě fakt baví, tak se těším, až to bude zase bolet.
