„Na šampionát jsem se hodně těšila, a to kvůli nádhernému prostředí. Chtěla jsem se vrátit do špičky, ale zároveň jsem věděla, že konkurence poslední roky nespala a rozdíly se zmenšují,“ řekla liberecká závodnice a politička.
„Byla jsem zvědavá, jak porovnání s evropskou špičkou po tak dlouhé době dopadne. Ale měla jsem určité náznaky, že by to nemuselo být špatné. Letos jsem startovala na devíti závodech Spartan Race u nás i v zahraničí a devětkrát stála na stupínku nejvyšším,“ připomněla bývalá reprezentantka v běhu na lyžích.
Svůj triumf řadí na úroveň ostatních evropských titulů. Tenhle byl však přece jen v něčem jiný. Přímo na místě jí totiž držel palce partner Libor s malým synkem Tomáškem.
„To, že na vás v cíli čeká rodina, je jiné, samozřejmě hezčí, než dřív,“ přiznává dvaačtyřicetiletá závodnice. „Tomáškův častý pokřik je: ‚Spartan, honem, honem, honem!‘ Význam toho, že někdo doběhne jako první, hraje hymna a jsem na stupních, ale asi ještě nevnímá. Spíš se na mě v cíli vždy podívá a řekne: ‚Máma, zpocená, umejt‘,“ dodává se smíchem.
Ačkoliv ji zaměstnávají mateřské povinnosti, dokázala na šampionát dobře vyladit formu. „Aspoň jedna výhoda toho, když závodíte na vyšší úrovni snad dvacet let, je ta, že máte zkušenosti a umíte se připravit. Takže jsem dovolené plánovala právě vzhledem k výšce do hor a i z ČR jsme odjeli dříve, abych byla aklimatizovaná. Myslím, že to nakonec bylo v závodu dost zásadní,“ uvažuje.
Mnohem mladším soupeřkám v boji o čelo nedala ve Švýcarsku žádnou šanci. Šampionát se konal ve velké nadmořské výšce, běželo se až do horského sedla ve výšce 2650 metrů.
„Prvních třináct kilometrů bylo do kopce, a mě se běželo překvapivě nádherně a lehce. Navíc to bylo okořeněné úžasným východem slunce nad okolními vysokými štíty. V nejvyšším místě jsem si pohledem zkontrolovala náskok a tušila jsem, že když neudělám naprosto zásadní chyby, mělo by to na vítězství stačit,“ řekla Kocumová.
Chyby při závěrečných úkolech sice přišly, ale o titul ji nepřipravily. Za trest však musela dělat 60 „angličáků“ a byla na sebe pořádně dopálená. „Tím jsem si poněkud zkazila dojem z jinak nádherného závodu. Závěr vítězného šampionátu si člověk představuje jinak, než že tam sebou mlátí víc než pět minut o asfalt,“ usmála se trpce.
Mistrovství Evropy ve Švýcarsku se zúčastnili závodníci ze 38 zemí a organizátoři rozdali finanční prémie ve výši téměř půl milionu korun. Dalším vrcholem sezony Spartan Race mělo být mistrovství světa v řecké Spartě, které však bylo odloženo na příští rok.
Největší konkurence se tak má sejít až na počátku prosince na světovém šampionátu v Abú Dhabí. Je však otázkou, zda se ho kvůli koronavirovým pravidlům budou moci účastnit všichni závodníci. Svůj start zvažuje i Zuzana Kocumová.
„Trochu se obávám, že to bude speciální mistrovství světa jen pro očkované, takže nic pro mě. Ale třeba mě překvapí... Pak bych asi cestu na střední východ začala řešit i přesto, že závodit ve vedru opravdu neumím. Vysoké hory a zimu mám i jako tvor z nížiny výrazně radši,“ konstatuje vícenásobná mistryně Evropy i světa.
