Letní biatlon jezdil před více než čtyřiceti lety. Má za sebou závody na mistrovství republiky i v zahraničí. Když si prohlíží vybavení současných sportovců, připomene: „To my jsme nejdřív jen běhali, až později i jezdili na kolečkových lyžích. Jenže bez helmy. Ty se vůbec nepoužívaly a nechyběly nám. Ale kolik jsme do naší biatlonové lásky dali peněz! Moc!“ vzdechne trochu nostalgicky Džofry, jenž pracoval jako strojvedoucí.
V jednom má však jasno: Stálo to za to.
Když se prochází areálem v Novém Městě na Moravě během mistrovství světa na kolečkových lyžích, je ve svém živlu. Tu podpoří hurónským křikem české juniory na trati, pak honem honem stihnout pivo a klobásku a odnést startovní listinu biatlonistů kamarádovi na tribunu.
Tam se právě fandí při cílové rovince stíhačky Markétě Davidové. Vyhraje ona, nebo Ukrajinka Džimová? České vlajky, řechtačky, píšťalky, trubky, nafukovací fandící palice... A hlasivky. To vše je v plné polní.
„Pokud chceme biatlon rozvíjet, musíme se soustředit i na léto. Jen je potřeba si definovat jak: Budeme střílet laserovými zbraněmi? Na Champs-Élysées? Nebo na Václaváku?”
