„Od prvního zápasu s Íránem mám docela vážně zraněná třísla. S Francií i USA už jsem hrál pod prášky. Ale tohle je olympiáda, o které roky sníte, takže jsem v tom nechtěl kluky nechat. Vůbec nebylo o čem se bavit, neuvažoval jsem, že bych nehrál,“ řekl v útrobách Saitama Super Areny po porážce s USA 84:119.
I na těchto slovech lze docela jasně ilustrovat, co pro český basketbal účast na olympijských hrách po předlouhých 41 letech znamená. „Už jen to je velký úspěch,“ má jasno trenér Ginzburg.
Pod prášky a v bolestech. Olympijský turnaj kapitána Satoranského |
A nedá se s tím nesouhlasit, vždyť to není tak dávno, co se český basketbal šplhal alespoň mezi průměrné týmy Evropy z B divize. Za poslední dva roky byli Češi šestí na mistrovství světa a nyní devátí na olympijských hrách.
To je až neskutečný výkonnostní vzestup, který parta kolem Satoranského, Jana Veselého nebo Blakea Schilba zažívá.
 |
Že Češi na olympiádě neporazili Írán větším rozdílem, když to určitě šlo? Jistě, chyba, sami hráči to po konci turnaje uznali.
Že se jim až tak nepovedl zápas s Francií? Taky pravda.
A že jednoduše na Spojené státy neměli? O tom nemá smysl diskutovat.
„Pojďme i pod dojmem těch utkání, která se mohou zdát na první pohled méně vydařená, nezapomínat na to, jak ohromný úspěch byla samotná možnost hrát na olympiádě. Kéž by se naše účast na těchto největších akcích stala aspoň trochu pravidelnou záležitostí,“ doufá bývalý kapitán reprezentace a nyní expert iDNES Premium Pavel Pumprla.
Expert iDNES Premium Pumprla: Saty je srdcař, blok si Veselý zapíše do deníčku |
Ano, už jen účast byla pro Čechy splněným snem, což je možná jeden z problémů, proč jim v každém zápase po parádním vstupu začaly ve druhé polovině docházet síly. Po emočně i fyzicky náročné kvalifikaci na začátku července už prostě na olympiádě neměli kde brát.
„Vyzkoušeli jsme si, že je dost těžké hrát na dvou vrcholných akcích během jednoho léta. Bohužel se nám nepodařilo navázat na skvělou formu z kvalifikace. Už jsme nenacházeli energii,“ přiznal Satoranský.
Chyběly taky dva pilíře sestavy - Vojtěch Hruban s Martinem Křížem. A Česko jednoduše nemá takovou základnu jako Spojené státy nebo Francie. Neumí nahradit jednoho hráče druhým stejně kvalitním.
A i kdyby je mělo, vůbec není jisté, že by Češi z možná nejtěžší skupiny na olympiádě postoupili.
Koukli na soupisku a viděli, že je mi 37. Možná mě podcenili, usmíval se Schilb |
Přesto tahle parta kamarádů nemusí smutnit. Na podzim 2022 hostí Česká republika mistrovství Evropy, kde vzhledem k posledním výsledkům už prostě Ginzburgův výběr nikdo mezi outsidery počítat nebude.
„Budeme větší favorité, než jsme byli zvyklí, což nám úplně nevyhovuje, jak jsme viděli proti Íránu. Ale je to něco, s čím se musíme naučit pracovat,“ říká Satoranský.
Musí. Protože EuroBasket 2022 může být vrcholem téhle generace.
A byla by škoda z něj nevytěžit maximum.
