Kratochvílová s Kocembovou také braly zlatou a stříbrnou medaili. Jenže to bylo v Helsinkách na mistrovství světa 1983 a za časy o více než tři sekundy rychlejší, než nyní zaběhly Vondrová s Malíkovou na mládežnické Evropě v Tallinnu.
„Viděla jsem, že nás k nim přirovnávali, což je trošku vtipné, protože jsme ještě na úplně jiné úrovni. Ale je to hezké. Už dlouho nebyly dvě Češky hned vedle sebe na stupních na vrcholné akci, proto je to super,“ říká Lada Vondrová.
Zatímco na evropském šampionátu do 23 let nyní těsně zvítězila v čase 51,19 před kolegyní běžící za 51,23, předtím Malíková pro změnu opanovala červnové mistrovství republiky. Obě přiznávají, že právě vzájemná zdravá rivalita je žene vpřed.
Lada Vondrová dobíhá do cíle závodu na 400 metrů na první lize mistrovství Evropy v Kluži.
„Takhle ve dvou je to lepší, než kdybych byla v republice sama. To bych si řekla: Fajn, jsem na nějaké úrovni a stačí mi to. Takhle vím, že to nestačí ani u nás,“ pochvaluje si Malíková.
Což Vondrová vidí stejně: „Jsem ráda, že nám to běhá a že tady mám někoho, s kým se můžu o úspěchy přetahovat. Myslím, že čas, který jsem teď zaběhla, se zrodil i díky Báře, protože na cílové rovince jsme se prostě táhly navzájem dopředu.“
Mnoho rozdílů ve výkonech mezi nimi nenajdete. „My v podstatě běháme na stejné úrovni, jednou to ulétne jí, jednou mně,“ říká Vondrová. „Osobnostně jsme ale podle mě úplně jiné.“
„Jsem o trošku (o dva roky) starší, takže už na věci pohlížím úplně jinak. Bára žije pořád takovou mladistvostí,“ vysvětluje 21letá Vondrová. „Bára jede víc na sebe a hodně si jde za tím, co chce. Já to takhle nemám. Každá vnímáme sport jinak.“
Barbora Malíková právě ovládla čtvrtku na mistrovství republiky.
Malíková dokáže i přesto najít společné rysy. „Smějeme se podobným věcem. Jsme obě takové klukovské, nejsme žádné fifleny,“ vyjmenovává.
Drobný rozdíl ale přece jen vnímá: „Lada se maluje, já zase moc ne.“
Přestože se na dráze vejdou do desetin sekundy, cesta na ni je pro každou jiná. „Lada chodí hodně do posilovny, já jsem tam maximálně jednou týdně v zimě,“ popisuje Malíková. „Trénuje víc přes rychlost a já zase přes osmistovku. Ona má neskutečnou první dvoustovku, já to naopak doháním v té druhé.“
Obě nyní čeká první start na olympijských hrách. Odehraje se za přísných hygienických opatření a bez diváků.
„Mrzí mě, že nebudou v Tokiu diváci. U mě je poslední stovka o tom, že tribuny bouří a ženou mě dopředu očima a hlasivkami,“ říká Malíková. Flintu do žita však nezahazuje: „Myslím, že nás požene atmosféra olympiády.“
Podobně se připravuje Vondrová: „Prostě si v hlavě nastavíme, že běžíme na olympiádě, a ta atmosféra nás pohltí.“
Po zlatém a stříbrném úspěchu z mládežnického mistrovství své olympijské ambice krotí. „Jsem namlsaná, jak se mi teď všechno povedlo, ale musím si hlavně odpočinout a uvidím, jak se z toho oklepu,“ říká Vondrová.
Ani Malíková nejde do závěrečné přípravy bezstarostná: „Nevím, jestli mi vydrží forma. Už mám za sebou dva vrcholy sezony a olympiáda je třetím.“
Zdravotní komplikace se jim nevyhýbají. Vondrová si musí dávat pozor na kotník, Malíkovou zase zlobí achilovky. Na skončeném šampionátu se navíc vůbec nešetřily. „Mám teď týden volna, tak budu hodně chodit na fyzioterapii a dávat achilovky dohromady,“ plánuje Malíková.
Vondrová si nyní vyzkoušela, jak pracovat se svým bolavým kotníkem. „Snažím se pravidelně chodit na magnety, ubrala jsem na tréninku. Asi mi to i pomohlo, protože jsem si víc odpočinula. Takhle to udělám i před olympiádou.“
Obě si jedou do Tokia především vylepšit osobní maximum. „Na co to bude stačit, je otázka,“ dodává Vondrová.
Odpověď se obě dozví za tři týdny.
