Procházel okolo několika stovek fanoušků usazených u stolků, na sobě modrý dres, přes rameno černou vlajku s lebkou a zkříženými hnáty, tvář odhalenou bez masky a zároveň zahalenou vousy.
Sálem duněla nástupová píseň chorvatské skupiny Zaprešić Boys a slova o planoucím srdci, modrém moři a boji. Spustil pořádný hukot. Takový, jaký mu mohli na turnaji Oktagon 25 závidět všichni ostatní bojovníci, dokonce i domácí Češi.
Samuel Krištofič zase po čase dorazil na scénu. Člověk a zápasník, který ve fanoušcích vyvolává emoce jako málokdo.
Krištofič do zápasů obvykle nastupuje s maskou.
„Úplně bláznili! Fantastický nástup jako v Bratislavě. Brno je moje druhé město... Ale to i Praha nebo Nitra. Nevím, co mám říct. Můžu zápasit kdekoliv a vždycky to budou hroty. Sport je bez nich na nic. Mám fakt radost, že se se mnou vybláznili,“ říkal dojatý Krištofič na konci večera při tiskové konferenci.
To už měl za sebou další vítězství, čtvrté v řadě. Po třech kolech si poradil na body s Alem Matavaem z americké Samoy a dojatě výhru ve střední váze (84 kg) věnoval své nedávno narozené dcerce.
Hned vysvětlil i důvod, proč nastoupil bez masky.
„Brácho, podcenil jsem hubnutí. Šel jsem z domu úplně vyšťavený a zapomněl jsem i reklamní banner, masku a jak jsem zjistil hodinu před zápasem, tak i chránič na zuby,“ rozesmál se. „Zachránil mě až kolega Danko Hromek, láskyplný chlapec. Takže já místo rozcvičování těsně před zápasem šel na záchod a tam jsem v konvici vyvařoval chránič na zuby.“
Možná i kvůli této nepříjemnosti nepředvedl ten nejatraktivnější a nejkvalitnější zápas. Nedovedl soupeře ukončit, jak si přál, ale v konečném důsledku může být mnohem důležitější to, co předvedl mimo těch patnáct minut boje.
31letý Krištofič po roce pandemie a prázdných hledišť připomněl, jaká síla se ukrývá ve fanoušcích, když je umíte využít a získat na svou stranu.
„Občas jsem slýchal, že se ze mě stal nezajímavý pseudozápasník, ale já to v sobě mám,“ tvrdil. „A teď si zasloužím titulovou šanci, měl bych ze čtvrtého místa střední divize poskočit výš. Domlouvání zápasů není na mně, vím to. Ale není ani na Ondrovi (promotéru Novotném, který se v tu chvíli rozesmál), i když si myslí, že jo. Ve skutečnosti to je na lidech. Myslím, že to bude tak, jak budou chtít oni.“
Už jste uhádli, kdo je na prvním místě? Karlos Vémola, kterého za měsíc na Štvanici čeká titulový zápas s Polákem Marcinem Naruszczkou.
„Jeden z nich by mohl být můj další soupeř. Nebudu nikoho z nich vyzývat, protože bych pak slyšel, že si ho nezasloužím, ten jedinec by vyprávěl ‚žebračiny‘,“ rýpl si Krištofič.
Je to od něj střelba na velkou vzdálenost. Novotný nedávno řekl, že Vémolovi teď bude po krátkých procesech s Václavem Mikuláškem a Milanem Ďatelinkou dávat jen zahraniční soupeře. Český veterán by navíc měl brzy oznámit chystaný boxerský duel se zpěvákem Marpem.
Na druhou stranu s fanoušky v zádech si to dovolit mohl. Ví, že jejich boj by byl velice sledovaný a plný vášní, a to znamená i výdělek pro organizaci.
„Vémola nemá šanci mě zbít, v postoji se ho vůbec nebojím. A nemá ani dovednosti na to, aby mě uškrtil. Může mě maximálně uležet, uválcovat a vyhrát na body. Já v hlavě neshořím jako ostatní,“ věří Krištofič.
Znovu se má vrátit do boje v září doma v Bratislavě. Soupeře organizace ještě neoznámila.
