V minulosti začínala na ledě havlíčkobrodské Kotliny s hokejem celá řada hráčů, kteří se později dostali až do reprezentace. A tak není divu, že tenhle populární sport zpočátku učaroval i Jakubu Bínovi.
„Byly mi nějaké tři roky, když jsem se na hokej dal,“ vzpomíná třiadvacetiletý rodák z Havlíčkova Brodu. „Pak jsme ale časem s kluky ve volnu zkoušeli i florbal a já zjistil, že mě baví o něco víc,“ dodává člen základního kádru A-týmu Mladé Boleslavi, která o uplynulém víkendu slavila vítězství v superfinále české florbalové superligy.
Zpočátku jste zkoušel zvládat oba sporty?
Ano, dokonce jeden čas, kdy ještě v Brodě nebyly týmy nejmenší kategorie, mě taťka vozil na florbalové tréninky do Jihlavy. No a když jsem se potom už musel rozhodnout, který sport budu dělat naplno, vyhrál právě florbal.
Jakub BínaNarodil se 17. března 1998 v Havlíčkově Brodě. Ve třech letech začal s hokejem, časem ale zjistil, že ho víc baví florbal. Přes Pardubice se ještě v dorosteneckém věku dostal do Mladé Boleslavi, kde hraje dodnes. Letos s ní slavil mistrovský titul. Během koronavirové pauzy si na měsíc odskočil vyzkoušet i švédskou ligu. V nejbližší době se ale do zahraničí nechystá. V budoucnu chce být trenérem. |
Měl jste pocit, že v něm uděláte větší díru do světa než v hokeji?
Spíš jsem to bral z jiného úhlu. Celý život to mám tak, že jsem hubený a prakticky vůbec nepřibírám, tudíž z pohledu postavy byl pro mě florbal lepší varianta. Navíc v hokeji spousta hráčů končí ve chvíli, kdy se nedokážou prosadit do A-týmu. Dokonce pak někteří už žádný jiný sport nedělají.
A to jste nechtěl dopustit?
Přesně. Já věděl, že chci žít sportovně, dělat sport naplno. A měl jsem pocit, že ve florbalu mám mnohem větší šanci se prosadit.
Jak jste se ale dostal z Brodu do Mladé Boleslavi?
Jednou jsem byl na nějakém letním turnaji a domluvil se s Pardubicemi, že za ně budu rok hrát. A odtud si mě pak vyhlédla Boleslav. Bylo to kvůli statistikám, vedl jsem kanadské bodování. Ozvali se, jestli k nim nechci přijet na trénink, a už jsem tam zůstal.
V té době jste byl ale ještě v dorosteneckém věku. Jak jste si zvykal na život bez rodinného komfortu?
Zpětně to beru pozitivně, byly to pro mě ohromné zkušenosti. Nejdřív jsem ale bydlel na internátu, což bylo těžké, protože jsem si nemohl zvyknout.
Vadil vám internátní režim?
A taky sdílené pokoje. Jeden rok jsem bydlel s mladšíma klukama, a protože tréninky jsme měli až večer, přišel jsem kolikrát v půl desáté, kdy oni už měli zhasnuto a spali.
Přesto jste vydržel. A teď už působíte v Boleslavi nějakou osmou sezonu...
Za každý rok jsem rád. Usadil jsem se tady natrvalo. Domů do Brodu se už moc nedostanu, někdy třeba i dva měsíce. Přes týden je pořád co dělat a o víkendu jsou většinou zápasy, takže není čas.
Kromě toho, že hrajete extraligu v dresu Mladé Boleslavi, tak v klubu také trénujete žáky. Proč jste zvolil tuhle cestu?
Věděl jsem, že chci být u sportu celý život. Nebavilo by mě sedět někde v kanceláři. Ani nevím proč, ale najednou jsem začal vypomáhat s tréninky malých kluků a časem mě to začalo bavit. Mám rád tyhle dvě role. A zpětně to vnímám tak, že trénování mě posunulo i jako hráče.
A trpělivosti na práci s dětmi máte dost?
Je jasné, že někdy je to s nimi složité, ale já mám všeobecně děti rád, docela si s nimi rozumím. S některými svými bývalými hráči jsem v kontaktu, i když už je netrénuju.
Mlčte, dostáváte peníze! Florbalový svaz tutlá aféru sudích, zlobí se klub |
Pořád ještě studujete?
Mám hotové gymnázium. A když jsem se pak rozhodoval, jestli jít na FTVS, tak jsem si nakonec raději udělal trenérskou licenci B a zvolil cestu získávání zkušeností praxí. Myslím, že je to lepší než vysedávat tři roky někde ve škole.
Pojďme se na chvilku věnovat pár dnů starému úspěchu, tedy zisku mistrovského titulu. Oslavy byly náročné?
Pro mě trvaly dva dny. Po zápase jsme zůstali v Praze a druhý den jsme pak pokračovali v Boleslavi. Někdo hned od rána, někdo dorazil večer. Teď už je to o tom, jestli ještě někdo slavit chce, nebo už potřebuje normálně fungovat. (usmívá se)
A vy tedy patříte do druhé kategorie?
Správně, právě proto, že trénuju starší žáky. Já tudíž s oslavami skončil v neděli a od pondělka už jsem zase v běžném režimu.
V superfinále jste porazili Vítkovice 6:3, ovšem trenér soupeře Pavel Brus vaše vítězství zpochybnil. Podle něj pomohly Boleslavi k titulu špatné výkony rozhodčích. Poslední tři góly, včetně vašeho, prý vůbec neměly platit. Co na jeho slova říkáte?
Během zápasu to neměli rozhodčí lehké. Možná před mým gólem byl na protihráče opravdu faul, ale co se našich dvou dalších gólů týká, tak to jsou momenty, které postřehnete možná až při druhém či třetím opakovaném záběru. V tomhle směru mám tedy pro rozhodčí určité pochopení. Navíc podobné věci ke sportu patří.
Jinými slovy, klidně mohla být na konci utkání situace opačná?
Přesně, my taky zažili podobně prohrané zápasy. Třeba zrovna s Vítkovicemi ve finále poháru, kdy jsme dostali rozhodující gól vysokou hokejkou. Mrzí mě, že jsou kolem našeho vítězství takové pochyby.
Boleslavský florbalista Natov zvedl mistrovský pohár nad hlavu pro tatínka |
Kalí vám to radost?
Místo toho, aby nám gratulovali, tak čteme různé zpochybňující komentáře. Ale jak říkám, i tohle ke sportu patří.
A jak se stavíte k názoru vítkovického trenéra Bruse, že současný systém jednoho superfinále je nespravedlivý?
V tomhle směru souhlasím, že by se mi taky mnohem víc líbilo hrát finále na čtyři vítězství. Pořádně si to se soupeřem rozdat. Ale zase na druhou stranu chápu marketing a věci kolem. To je asi všechno, co k tomu chci říct.
Titul už máte, co bude v další sezoně vaším hnacím motorem?
Určitě to znovu zopakovat. Chceme vyhrávat titul každý rok. A co se osobních cílů týká, tak bych se chtěl zlepšovat po sportovní i životní stránce. Být větší profesionál v různých doplňcích, jídle i herních věcech. Prostě se posouvat dál.
Ve Švédsku hrál a vylepšoval si i angličtinu Jakub Bína (číslo 12) oslavuje svou trefu ve švédské superlize proti Pixbu Wallenstam. Před pár dny se stal s Mladou Boleslaví mistrem České republiky, ovšem v letošní sezoně si Jakub Bína vyzkoušel i nejvyšší švédskou florbalovou soutěž. Poté, co se v tuzemsku uzavřely kvůli pandemii koronaviru veškeré ligy i sportoviště, vyrazil tehdy ještě dvaadvacetiletý rodák z Havlíčkova Brodu s několika dalšími spoluhráči do švédského města Umea, kde je čekalo krátkodobé angažmá v klubu Dalen. „Nakonec jsme tam byli měsíc. A bylo to super,“ vzpomíná na svoji švédskou zkušenost Bína. „Hodně mi to dalo nejen po sportovní stránce, ale i co se týká angličtiny.“ Do té doby si totiž mladý boleslavský florbalista v anglické konverzaci příliš nevěřil. „Bál jsem se mluvit. Jenže hned první týden jsme jeli na trip. Během pár dnů jsme vystřídali čtyři hotely a já měl pokaždé jiného spolubydlícího. Takže jsem mluvit musel,“ vysvětluje. Ze strany vedení švédského klubu to byl záměr. „Chtěli, abychom se navzájem co nejvíc poznali, a tak nás šoupli pokaždé k někomu jinému. Pro mě to byly hrozně cenné zkušenosti,“ pochvaluje si Bína. V nejbližší době však žádný další podobný odskok z české soutěže neplánuje. „Je to i kvůli tomu, že se chci vzdělávat v trénování. Kdybych teď odešel do nějakého zahraničního klubu, bylo by to tam jen o hraní, trénování bych musel odložit,“ odhaluje hlavní důvod, proč raději setrvá v Mladé Boleslavi. Znovu ho tak domácí fanoušci budou moci vídat v dresu s číslem 17, které ve Švédsku jen na krátko vyměnil za dvanáctku. Proč mám zrovna sedmnáctku? V hokeji jsem kdysi hrával s číslem 19 a potom s 91. Jenže v boleslavské juniorce jsme dostali starší dresy a měli si vybrat takový, který nám sedne. Ke mně se tehdy dostala sedmnáctka. Navíc byla se jménem Bína, protože v minulosti hrál za Boleslav Milan Bína. Tak už jsem si to číslo nechal,“ prozrazuje boleslavský florbalista. |
