„Abychom zvládali zátěž, musíme se potkávat se stresory a adaptovat se na ně. To se už ale díky dnešnímu komfortu neděje. Pak přijde v historickém měřítku malý otřes v podobě covidu a my zjišťujeme, že máme vůči stresu nízkou odolnost,“ říká Kolář.
Podstatné strasti
Právě pandemie pro něj představovala impuls k napsání knihy Posilování stresem, která byla tento týden pokřtěna.
Kolář se v ní zaměřuje na potřebu přirozeného stresu a tím i umění vypořádat se s ním. Stres ale podle autora v dnešní době znamená něco úplně jiného než pro předchozí generace, a proto je dnešní společnost psychicky i fyzicky křehčí.
„Kniha je diskusí o naší odolnosti, není detailním návodem, jak se má člověk chovat,“ tvrdí.
Jak se se stresem vyrovnáme, určuje naše genetická výbava společně s výchovou, potažmo zkušeností. „Každý člověk reaguje jinak,“ vysvětluje profesor Kolář. „Důležitá je výchova, aby děti prošly také nepohodlím, ne jen hýčkáním.“
Tím se vytváří poměr mezi natrénovanými a vrozenými reakcemi na stresory. Protože jsme ale přirozené stresory, jakými jsou smrt či nedostatek v běžném životě, téměř potlačili, o to obtížněji na ně reagujeme.
„Myslíme si, že se nám nemůže nic stát,“ komentuje to Kolář.
Dochází k závěru, že důležitou součástí lidského života jsou i strasti, jejichž překonáním se posouváme dál. Sám je bývalým sportovcem a sport ho naučil rozpoznat, kde leží hranice jeho sil.
Proto je podle Koláře sport ideálním simulátorem fyzického stresu, který jinak už v dnešní době člověk moc nezažívá. Důležitým momentem podle něj je, jak se člověk ke stresu postaví a co si z něj odnese.
„Vezměte si například Petru Kvitovou, co vše si prožila, a přesto se dokázala vrátit. Myslím si, že jí zranění víc pomohlo, než ublížilo. Ale mohlo jí to také víc ublížit. Je hrozně důležité převrátit tu situaci ve svůj prospěch a nenechat se tím deprivovat,“ říká.
Ondra: Přesvědčuji se, abych důvěřoval sám soběKandidát olympijské medaile o vlastním stresu Hostem křtu Kolářovy knihy byl i jeden z nejlepších sportovních lezců na světě Adam Ondra. „Vedu dialog s vlastní myslí,“ říká o zvládání psychického stresu ve sportu. Měl jste v životě nějaký skutečně stresující okamžik, který jste musel zvládnout a který vás i v něčem posunul? Během závodů se každopádně s velkým stresem, fyzickým i psychickým, potýkáte. Osvojil jste si nějakou metodu, jak se s tím vyrovnat? Takže před blížící se olympiádou v Tokiu jste v podstatě v klidu? Včetně vědomí, že se o vás hovoří jako o velkém favoritovi na zisk olympijské medaile, klidně i té zlaté. Jak zvládáte, že jsou ve vás vkládány tak velké naděje? |