Překvapení?
Mám z toho radost. Maličko jsem doufal, že po pátku, kdy jsem se v kvalifikaci opravdu moc necítil, si odpočinu a dneska to bude lepší. A opravdu jsem si odpočinul, ještě si se mnou hraje syn, protože se včera rozhodl, že bude spát poprvé u babičky. Trochu mě to zarazilo, ale bylo to příjemné mít večer i chvíli pro sebe, jen tak si lehnout na gauč. Všechno tohle hrálo roli a dneska jsem se cítil o dost líp. Je to známka toho, že forma přichází, jak má.
Hrály dneska roli i nějaké další faktory kromě odpočinku?
Rozhodně odpočinek hrál hlavní roli. Možná i trať že byla maličko víc technická a nebyl tam tolik prostor to tlačit. V semifinále mi to krásně vyšlo, ve finále už ne, musel jsem tam dost přikládat… Kdybych takhle jel tu kvalifikační jízdu, tak jsem dopadl ještě hůř. Teď už jsem na to ale měl a byl jsem schopen to daleko víc ovlivnit, a nakonec jsem Giovanniho (De Gennara) o kousek porazil.
V semifinálové jízdě jste konec úplně vypustil, i tak jste měl o skoro dvě sekundy nejrychlejší čas. Tak moc jste si byl jistý?
No ono to vypadá, že jsem hrozně namachrovaný, když takhle vypouštím ten cíl, ale my jedeme přímo proti tabuli, kde svítí vedoucí čas a ten náš. Věděl jsem, že mám strašnou rezervu, takže to není tak, že bych si to dovolil vypustit na pocit.
Ve finále přišlo víc chyb?
Mně to úplně nejelo nahoře. Chtěl jsem to urychlit v místě, kde jsem to urychlit neměl. Pak se to se mnou trochu vezlo, věděl jsem, že ztrácím, tak jsem to pak musel dohánět. Většinou se nesoustředím na ostatní, nevěděl jsem časy, ale na druhou stranu jsem věděl, že to nejelo tak pěkně jako v první jízdě. Musel jsem pak trať co nejvíc zkracovat, pokud jsem chtěl konkurovat nejlepším. Věděl jsem, že vítězný čas bude kolem 90 sekund.
Je to asi velké ujištění, že jdete správným směrem, je to tak?
Určitě ano. Navíc, já to fakt jedu z tréninku, takže o to víc je příjemné, že i tak na to mám, i tak jsem schopen jezdit mezi nejlepšími. Cítil jsem, že kdyby mi jízda vyšla, mám třeba ještě dvě vteřiny rezervu, což je parádní.
Zpravodajství |
Dneska jste se asi taky ujistil, že olympijská loď je pěkně rychlá, ne?
Trochu jsme se spolu sžívali. Ona je taková mrcha, strašně živá a já jsem ji občas nestíhal. Teď už bych řekl, že jsme si opravdu sedli a že to i bylo vidět. Že jsem byl schopen reagovat na změny, když to úplně nevyšlo, a to je samozřejmě nejdůležitější. Je potřeba, abych dokázal situace na trati vyřešit tak, aby to ani pro diváky nebylo vidět, a myslím, že tohle už jsme se spolu naučili. Snad oba zvládneme ve zdraví cestu do Tokia a pokud jo, věřím, že můžeme závodit moc pěkně.
Povezete si ji do Tokia s sebou, nebo ji posíláte dřív?
Naštěstí máme krátké lodě, takže nám je některé letecké společnosti ještě berou. Takže se vejde, což je dobrý. Rychlostí kanoisté mají zase tu pohodu, že vědí, že tam tu loď mají, že se jí nic nestalo a tady mají nějakou hodně podobnou nebo úplně stejnou, na které trénují. To u nás prostě nefunguje.
U vás platí, že dalším závodem bude až ten olympijský?
Je to tak. Už se nikam nechystám, pravděpodobně bych nejel ani Světový pohár, kdyby nebyl tady… V pražské Troji ale závodím nejradši, miluju to tady. Je samozřejmé, že tu vystartuju.
