Proč jste se takto rozhodla?
Bylo to kvůli dětem. V dubnu měla naše dvojčata Matěj a Adéla zápis do první třídy, ale domluvili jsme se, že by jim odklad nevadil, brzy jim bude šest. Tak jsme si řekli, proč ne, prodloužíme jim dětství.
A vám kariéru v zahraničí.
Ano, i když to bylo složité. Avizovala jsem konec, pak jsem přišla s tímhle. Měsíc jsme to řešili, jestli o mě klub má zájem, jestli už nemají někoho jiného. Byl to velký stres, ale nakonec vsadili na mě.
Ve Francii už jste se však s klubem i fanoušky emotivně rozloučila, ne?
Právě, budu vypadat jako největší blázen. (směje se) Na poslední zápasy tam byla narvaná hala, loučila jsem se, bylo to krásné. A teď si budou říkat, že se tady s ní loučíme a ona se pak zase vrátí. V Česku budu za tu, která zradí mateřský tým. Ale snad to všichni pochopí.
Jak to přijali v Písku, kam jste se měla vrátit?
Vzali to dobře. Kdybych šla do jiného českého klubu, tak by to bylo horší. Ale všichni mi to přáli a rozumně jsme se domluvili.
Co na to řekla trenérka a kamarádka Kateřina Hromádková?
Jsme spolu v každodenním kontaktu, takže to všechno věděla, byla v tom se mnou. Nechci ji zradit. Kdybych mohla, tak se rozkrájím. Ale ještě bych si rok ráda zkusila a zažila sezonu i v době mimo covid.
Za rok už se tedy do Písku opravdu vrátíte?
Po téhle situaci už nechci nic slibovat. Nikdy nevíte, co se stane. Ale ráda bych se pak vrátila. Je to pro mě srdeční záležitost i vůči městu a mé nejlepší kamarádce Kačce.
S týmem Sambre Avesnois Handball se vám ve druhé lize dařilo týmově i osobně. Užila jste si to?
Byl to pro mě velký přínos. I v mých letech jsem získala zkušenosti a chvíli si zvykala na rychlejší házenou. Skončily jsme třetí, což byl pro klub historický úspěch. Byla jsem ráda, že jsem zanechala stopu. Je to malé městečko, kde vás každý zná, pozdraví a zeptá se, jak se máte. Chtějí, abyste se tam cítil dobře.
Covid však jistě ovlivnil i váš život mimo sport.
To ano, vlny covidu tam vždy dorazily o pár týdnů později než do Česka. Ale na malém městě jsme si to užili. Hodně jsme toho procestovali, severní Francie je plná památníků z válek. Poslední měsíc jsem tam byla bez dětí, tak jsem si prošla vylidněnou Paříž. Za víkend jsem nachodila 42 kilometrů. A už teď máme naplánované další cesty. Začala jsem tam chodit do školy, stihla jsem však jen čtyři kurzy francouzštiny. Tak začnu letos znovu.
Hana Kvášová v dresu Písku (vpředu)
Neřekla jste si, proč jsem angažmá v cizině nezkusila dřív?
Taky mě to napadlo. Měla jsem strach, že to nezvládnu. Je to těžké, ale dá se to, když máte partu a v klubu vás takhle přijmou jako mě.
Sledovala jste i výkony Písku?
Jasně. Koukala jsem na zápasy a Kačce i psala SMS, ať třeba něco udělá s tou obranou. Holky si nakonec zvedly náladu a příští rok budou ještě lepší.
