A byly to klíčové chvíle, které Baník definitivně zlomily.
Za stavu 21:23 a 22:24 si čtyřiatřicetiletý Šindelář udělal prostor na brankovišti, zpracoval přihrávku a překonal domácího gólmana Marjanoviče, který ve druhé půli skvělými zákroky vrátil Karviné naději.
„Každý ví, jaký je Kuba neskutečný bojovník. Zápasy předtím mi přišel malinko zatavený, ale v neděli jsem ho viděl jako vždycky. V emocích, bojovnosti. A tohle pro něj byla odměna,“ říká Radek Motlík, dlouholetý gólman Talentu.
„Je to jeden z nejlepších pivotů v extralize, zkušený, už toho má hodně za sebou. Zraje jako víno,“ přidává se Martin Šetlík, někdejší Šindelářův spoluhráč a později trenér.
Piliř plzeňské defenzivy přispěl k výhře 27:23 a zisku titulu šesti góly, tři z nich nasázel v poslední pětiminutovce utkání. Ten poslední byl třešničkou, padl už za rozhodnutého stavu pár vteřin před koncem.
Pak už se mohl Šindelář pustit do víru oslav. Do sbírky přidal svůj pátý titul, s Talentem dosáhl už na zlatý hattrick v letech 2014 - 2016, nechyběl ani u předloňské jízdy na vrchol. „Už jsem starý. Neřekl bych, že se nějak připravuji na konec. Ale roky naskakují a můj čas se bude krátit. Uvidíme, jak to půjde další sezonu,“ říkal Šindelář před semifinálovou sérií s Duklou.
Teď na hřišti zase ukázal, že konec může s klidem ještě oddalovat. Jaký je vůbec jeho příběh?
Do Talentu přišel před lety z plzeňské Slavie VŠ. „Tehdy jsme ho přetáhli jako spojku, hrál přes ruku na pravé straně,“ vybavuje si Šetlík. Jenže když právě Šetlík, pivot světového formátu, končil kariéru a postupně se přesunul do role trenéra, Šindelář se přeškolil na nový post. „Má na to ideální parametry. Je vysoký, tvrdý. Navíc ho jen tak něco nezlomí, když je třeba, hraje pod práškama,“ míní Motlík.
Vlastně až jako mazák si Šindelář ozdobil kariéru. Zmíněné tituly s Plzní, v roce 2014 si zahrál na Euru v Dánsku, o rok později i na světovém šampionátu v Kataru.
„Jednu věc jsem ho ale nedokázal naučit,“ vtipkuje Šetlík. „Otočit se na brankovišti přes ruku. Tam si vždycky potřebuje udělat dva krůčky,“ líčí bývalý plzeňský kouč.
Šindelář nikdy nebyl elitním kanonýrem, ceněný je hlavně pro týmovou defenzivu, nepostradatelný na středu obrany. „Jsme kámoši, jenže oba trochu cholerici, takže to mezi námi na hřišti pěkně jiskřilo,“ směje se Motlík. „Uměli jsme se do krve pohádat, kdo co udělal špatně. Pak jsme si podali ruku a zasmáli se tomu. A další zápas to samé.“
O tom, jak střety s Šindelářem bolí, by soupeři mohli dlouze vyprávět. Ale s většinou z nich si po zápasech rád stiskne ruku. „Umí dát ránu, ale když ji sám dostane, přijme to, tak to má být,“ míní Šetlík.
Ostatně, téměř celý druhý poločas nedělního finále hrál plzeňský pivot se dvěma vyloučeními. Další by znamenalo červenou kartu. I s tím se na hřišti popasoval a i proto mohl v závěru střelecky zazářit.
„Kuba odehrál parádní zápas. Plzeň měla vynikající obranu, v útoku hráli kluci v klidu, trpělivě, počkali si na šanci. Ale ještě jednoho hráče chci vypíchnout. Milan Škvařil byl pro Plzeň klíčový hráč, stěžejní bod celého play off. Taková spojka v extralize není,“ tvrdí Motlík.
Příští sezonu mohou Šindelář a Škvařil zlatou jízdu protáhnout.
