Poprvé mohly ženy startovat na Velké národní v roce 1975. Od té doby se jich na závodišti v Aintree představilo celkem dvacet, žádná však neslavila vítězství.
Říkalo se, že skoro sedmikilometrová trať je pro ně i s tím nejlepším koněm příliš náročná. Že vyžaduje takovou fyzičku, že zde mohou slavit pouze muži.
Nyní to už ale neplatí.
Když v roce 2012 žokejka Katie Walshová proběhla cílem s hnědákem Seabassem na třetí příčce, řekla: „Je jen otázkou času, kdy zde žena triumfuje.“
Slavnou Velkou národní poprvé vyhrála žena, Rachael Blackmoreová |
Což se vyplnilo.
O devět let později cílovou pásku jako první proťala Rachael Blackmoreová v sedle Minella Times.
„Ani tomu nemůžu uvěřit,“ radovala se poté jedenatřicetiletá Irka. „Necítím se teď jako muž, nebo žena. Dokonce ani jako člověk. Je to prostě neuvěřitelné.“
O něčem takovém dříve ani nesnila. Dlouho to totiž vypadalo, že ježdění na koních bude jen její zálibou. Ne že se jím bude živit.
„Ano, chtěla jsem jezdit na koních, závodit, ale nikdy jsem si nepředstavovala, že bych byla profesionálkou. Chtěla jsem být veterinářka,“ líčila kdysi.
Nepochází z typické jezdecké rodiny. Otec má sice poblíž irského městečka Killenaule farmu, matka je ale učitelka, sestra právnička a bratr grafický designér.
How it started how it's going https://t.co/OZkQBBUCpO
Její první kůň se jmenoval Bubble. Byl to poník a tehdy sedmiletá Rachel s ním trávila skoro veškerý svůj volný čas.
„Měla dobrodružnou povahu,“ vzpomínala její matka Eimir. „A také byla hodně soutěživá. Když ji můj manžel učil jezdit, hned chtěla skákat všechno co její starší bratr.“
Rodiče ji přihlásili do klubu Tipperary Pony a postupně začala pronikat do závodního světa. „Byla ten nejlepší chlapec v týmu,“ smála se její matka.
Ve třinácti letech na závodech v Corku porazila mladého Paula Townenda. Jenže zatímco on se o šest let později stal irským šampionem ve skoku, ona stále zůstávala mezi amatéry.
„Říkala jsem jí, ať jde na vysokou školu. Ani na okamžik jsem si nemyslela, že by se jezdectví mohla věnovat na plný úvazek,“ vyprávěla její matka.
Irka Rachael Blackmoreová (v popředí) během liverpoolské Velké národní
Blackmoreová proto začala studovat na univerzitě v Limericku a slavné dostihy sledovala jen jako divák.
A myslela si, že jako divák už zůstane.
„Že bych na nich mohla jednou vítězit, to bylo na rámec toho, o čem jsem mohla snít,“ líčila.
I přesto se postupně zlepšovala. Prvního vítězství mezi amatéry se dočkala v roce 2011. Poté jich přidala dalších sedmnáct a řekla si: Zkusím se probojovat mezi profesionály.
„Pár lidí říkalo: Nevím, jestli děláš správnou věc,“ vzpomínala Blackmoreová. A něco na tom bylo. I přes několik vítězství patřila mezi amatéry spíše k průměru – jak o sobě i sama říkala.
Negativní názory jí ale paradoxně pomohly. Chtěla ukázat, že se všichni ti kritici mílí. V roce 2015 se skutečně stala profesionálkou a začala se rychle zlepšovat.
„Potřebovala jsem praxi. A přesně tu jsem dostala, když jsem se stala profesionálkou. Pořád jsem jen jezdila,“ vykládala.
Wonder Woman 1̶9̶8̶4̶ 2 0 2 1 ♀️
#GrandNational @rachaelblackmor https://t.co/Qu1FVFlZW3
V roce 2018 si poprvé zkusila Velkou národní. Nedokončila ji, spadla. O rok později se už ale do cíle přeci jen podívala a na koni Valseur Lido skončila desátá.
„Dřív jsem se ani neodvážila snít, že se v tom závodě jen svezu,“ líčila poté.
Nyní dokázala víc než to: stala se šampionkou.
„Nemůžu tomu uvěřit. Je těžké si to hned připouštět,“ vyhrkla poté, co v sobotu seskočila z Minella Times a před prázdnými tribunami začala vyprávět o svém velkolepém triumfu.
Irská žokejka Rachael Blackmoreová se raduje z vítězství na liverpoolské Velké národní.
Blackmoreová v posledních týdnech prožívá úspěšné období. Před necelým měsícem opanovala Cheltenhamský festival, kde osedlala celkem šest vítězů.
Vyhrát ale Velkou národní? To stojí o mnoho výš.
„Potřebujete na to víc než jen talent,“ říká o dostihu Walshová. „Je to loterie. Ale pokud máte ten správný tiket, máte šanci.“
A ten Blackmoreová měla.
„Chápu, že mimo naši bublinu je velká věc, když ve sportu, kterému dominují muži, zvítězí žena. Ale za nás přeci jen běží koně. Bylo by o hodně jiné, kdyby nějaká ženská sprinterka porazila Usaina Bolta,“ řekla.
I přesto je její triumf historický.
