Na konci loňské sezony si postěžoval: „Byl to zvláštní rok. A to, že jsem letos nic nevyhrál, je stejně zvláštní jako celá tahle sezona.“
V loňském roce se dlouho hledal. Trvalo mu, než se po několika měsících bez závodů znovu dostal do formy.
Pořádně se mu to podařilo až v závěru sezony. Na mistrovství světa v italské Imole byl osmý, na španělské Vueltě byl pak ve třech etapách mezi nejlepšími pěti a celkově desátý.
Na to, že mu bylo čtyřicet let? Slušné. „Co bychom po něm mohli chtít ještě víc? Už toho dokázal tolik,“ říkal Javier Guillén, ředitel Vuelty.
Valverde ale s výsledky spokojený nebyl. I přesto, že téměř všude, kam přijede, je nejstarším závodníkem, stále je plný ambic a chce se umisťovat vysoko.
A to se mu letos daří.
„Máme skvělý tým. Navíc já osobně cítím, že mám letos dobré nohy a mám dobrou formu,“ pochvaluje si jezdec Movistaru.
Minulý týden se po 582 dnech čekání konečně dočkal vítězství. Dva kilometry před cílem kopcovitého jednorázového závodu Gran Premio Miguel Induráin zaútočil a vydal se do sólového úniku.
Ještě ho stíhala dvojice jezdců Astany Alexej Lucenko a Luis León Sánchez, oba ale marně. Valverde finišoval šest sekund před druhým Kazachem a 15 před třetím Španělem.
„Za tohle vítězství jsem opravdu šťastný,“ radoval se poté. „Chtěl bych poděkovat všem, kteří mi věřili a podporovali mě.“
Triumf byl pro něj velkým povzbuzením. Dokázal si, že na to stále má. „Dodal mi radost a sebevědomí. Doufám, že to potvrdím v závodě Kolem Baskicka,“ říkal.
A i to se mu zatím vede.
V zahajovací časovce šestietapového klání byl devatenáctý, ve druhém dějství do cíle dorazil na desátém místě spolu s favority a ve třetím dílu – zakončeném strmým stoupáním – skončil třetí.
Ne, na triumf neměl. Uznal, že vítězný Tadej Pogačar i druhý Primož Roglič jsou přeci jen někde jinde. I tak byl ale spokojený.
Pogačar versus Roglič 1:1. Skvostné představení velikánů v kopcích Baskicka |
„Chybělo mi asi tak 70 metrů a možná bych se jich udržel. Ale ti dva Slovinci jezdí prostě úžasně. Nezbývá mi nic jiného než jim pogratulovat,“ líčil.
A dodal: „Pětadvacátého dubna mi bude čtyřicet jedna let. Je těžké chtít víc.“
Opravdu?
Stále ještě není definitivně rozhodnutý, kdy uzavře kariéru. Na začátku loňské sezony dlouho tvrdil: „Skončím v roce 2021.“ Potom ale své prohlášení poupravil a říkal: „Je možné, že ještě budu pokračovat i potom.“
Je na něm, kdy se odebere do sportovního důchodu. Od šéfa Movistaru Eusebia Unzuého už před lety dostal mimořádnou nabídku: Dokud budeš chtít závodit, u nás máš místo jisté.
„Je pořád velkým přínosem,“ říkal Unzué. „Je pro něj už teď možná těžší vyhrávat tak, jako to dělal poslední dvě dekády, ale je obrovskou oporou pro mladé jezdce. Je to vzor.“
Letos v březnu Valverde řekl, že o případném konci kariéry se rozhodne podle toho, jak proběhne sezona. Záležet prý bude na tom, jestli ji znovu naruší pandemie, nebo bude probíhat standardně.
„Pokud bude probíhat jako loni, mohl bych přidat rok navíc, abych svou kariéru ukončil po normální sezoně,“ řekl. „Můj letošní konec tedy není definitivní. Počkejme, jak se bude pandemie vyvíjet.“
Zřejmě bude dost záležet na tom, jestli se uskuteční olympijské hry v Tokiu, nebo ne. Právě závod pod pěti kruhy je totiž pro Španěla už dlouhou dobu jasný cíl.
„Už teď se zaměřuju na to, abych tam byl ve špičkové formě,“ říkal před měsícem.
Ve své kariéře Valverde vyhrál skoro vše, co se dalo. Celkem má na svém kontě neuvěřitelných 128 profesionálních triumfů. Ten olympijský ale mezi nimi chybí.
„Byl jsem na pódiu různých Grand Tour, vyhrával jsem etapy, klasiky, mistrovství světa,“ říkal kdysi. „Olympiáda by byla třešnička na dortu mé kariéry. Jen ta mi ke spokojenosti chybí.“
A udělá vše pro to, aby spokojený byl.