Udržel se v čelní 30členné skupině poté, co peloton totálně roztrhal boční vítr.
Hlavně proto se pak Cavendish mohl prát o čtvrtý triumf na svém oblíbeném závodě.
„Ve skupině nás původně z týmu bylo pět, ale když se musíte neustále točit a vlastně jen tři kluci jsou použitelní - a zbylí dva čekají na sprint -, není to moc. Nad spurtem jsme pak neměli kontrolu,“ líčil Manxman, jak se rodákovi z ostrova Man přezdívá.
Do posledních metrů přivezl Sama Bennetta – vítěze bodovací soutěže na poslední Tour – a právě Cavendishe skvělý dráhař Michael Mörköv.
Jenže v tu chvíli oba sprintery Quick-Stepu z pravé strany překryl Alpecin-Fenix. Dopředu vyrazil mladý sprinter Jasper Philipsen a duu Quick-Stepu se podařilo akorát se za Belgičana zaháknout.
Nic víc.
Bennett dojel druhý, Cavendish třetí.
„Bohužel, zavřelo se to před námi zprava, musel jsem pak i trochu přibrzdit, aby se Sam dostal k Philipsenovi, ale na výhru už to nestačilo,“ popisoval Cavendish, který celý souboj viděl před sebou. „Sam měl určitě lepší nohy než já, proto jsme to takhle udělali. Ale nevyšlo to.“
V minulosti právě Scheldeprijs vyhrál třikrát. Jak by ne, vždyť je to asi nejpříjemnější belgická klasika pro sprintery.
Jistě, byl tentokrát zklamaný, že se mu nepovedlo vyhrát nebo že se to nepovedlo Bennettovi, ale rozhodně byl rád za to, že byl zpátky na pódiu, když ještě loni na podzim hrozilo, že s cyklistikou definitivně skončí.
Teď díky třetí příčce stál pošesté na pódiu, čímž vyrovnal Ernesta Sterckxe, který byl až do středy mužem s nejvíce pódiovými umístěními v závodě.
„Jsem vážně moc šťastný. Já nevím… Výhra pro tenhle tým by byla ještě ideálnější, ale už jen to být tady na Scheldeprijs s Quick-Stepem mě dělá dostatečně šťastným,“ svěřoval se.
Vysvětloval, že za Bennettem jel schválně, aby irskému sprinterovi nemohl nikdo za zadní kolo. Bohužel Quick-Stepu ve skupině už nezbylo víc pomocníků pro rozjetí spurtu a Mörköv na to byl sám.
A to nestačilo.
Pro Cavendishe je to ale jen další potvrzení vzestupu formy, kterou už tři roky neměl.
8. 2. 2018, to je datum jeho poslední vyhrané etapy na závodě Dubai Tour. Od té doby nic. V předloňské sezoně dojel pouze jednou třetí na závodě v Turecku. A loni? To se ani jednou nepodíval do top 10.
Líčil, jak se pral se zraněními i depresemi. Jak hrozilo, že s cyklistikou opravdu skončí, když loni na podzim neměl tým, za který by jezdil.
Pak se ale s Patrickem Lefeverem domluvil, když si sehnal i vlastního sponzora, a dostal ještě šanci prodloužit si svou úžasnou kariéru.
A rozhodně nelituje.
Vždyť i v 35 letech ukazuje, že je pořád velmi rychlý. Ne, neobjel s Quick-Stepem ty největší závody World Tour v kalendáři, přesto byl na začátku března druhý na Grote prijs za Timem Merlierem. O tři týdny později zase na závodě Coppiho a Bartaliho nestačil jen na Jakuba Mareczka, na den tam také oblékal dres lídra závodu.
Třetí pódium v sezoně přidal teď. Už není tím zlomeným mužem, který často ani závod nedokončil v časovém limitu. Je zase hladový a nespokojený s tím, že dojel pouze na pódiu.
„Je to pochopitelně zklamání, chtěli jsme vyhrát. Patrick (Lefevere) od nás očekává, že budeme vyhrávat. A my chceme,“ uzavírá.