Sezona úspěchů i ztrát. Chci, aby na mě maminka byla hrdá, říká Dubovská

V patnácti stupních a na rozbředlém sněhu si ve středu odpoledne v prosluněném Špindlerově Mlýně dojela pro český titul ve slalomu. Martina Dubovská tím uzavřela svou doposud nejlepší sezonu. Sezonu, o které vždycky snila.

Třikrát se mezi slalomářkami dostala mezi elitní desítku, vylepšila si osobní maximum na osmé místo a v celkovém pořadí slalomu obsadila desátou příčku. Jen za tuhle zimu získala dvakrát více bodů než za celou svou předchozí kariéru. Zařadila se mezi širší slalomářskou špičku.

„Jsem hrozně ráda, že se mi to povedlo a po tolika letech tréninku jsem se propracovala mezi nejlepší lyžařky, do elitní desítky. Je to pro mě velké zadostiučinění,“ líčila 29letá Dubovská na setkání s novináři.

Životní sezona pro ni ale už navždy bude spjatá také s jedním z nejtěžších okamžiků v životě. Se ztrátou maminky.

Jako robot

Byla polovina února, když Dubovská se svým trenérem Andrejem Prevuzňákem zamířila z Liptovského Mikuláše, kde žije, do italské Cortiny d’Ampezzo na světový šampionát lyžařů. Chtěla tam prodat svou výbornou formu, chtěla si v Itálii dojet pro nejlepší výsledek kariéry.

V tu chvíli se ale dozvěděla, že maminka měla autonehodu a její stav je kritický. Okamžitě se otočila a zamířila zpátky domů.

„Jsem si jistá, že všichni by mě rádi viděli v Cortině lyžovat, ale život je mnohem důležitější než závodění. Momentálně mé tělo ani mysl nejsou v takovém stavu, abych mohla bojovat s nejlepšími,“ psala svým fanouškům na Instagramu.

„Je stále tady a bojuje. Je největší a nejstatečnější bojovnice, jakou znám! Její stav je však stále velmi kritický, takže jsem se rozhodla zůstat nablízku a dávat jí všechnu svou energii.“

Bohužel, ani to nestačilo. Po pár dnech maminka zraněním podlehla. „Nikdy mě nic nezasáhlo tak jako tohle. Ale kdybych přerušila sezonu, zklamala bych ji,“ líčila.

Právě maminka ji odmala doprovázela na lyžích, vozila ji na závody, spolu trávily veškerý volný čas. Byla její největší fanynkou. „Proto jsem se vrátila a závodila,“ vysvětlovala Dubovská.

A jak! Dvanáct dní po smrti maminky se česká lyžařka postavila na start slalomu Světového poháru v Jasné. A dojela si pro nejlepší výsledek kariéry, když skončila osmá.

„V tu chvíli jsem fungovala jako robot, dělala jsem věci automaticky, bez emocí. Ve druhém kole už to pro mě bylo emotivnější a náročnější, ale věděla jsem, že se na mě maminka dívá, měla jsem větší sílu. To osmé místo pak bylo něco neskutečného,“ popisovala. „Pořád mi pomáhá a já se snažím, aby na mě byla hrdá, i když to nemůže vidět.“¨

Vzkaz do nebe

Každý sportovec se se smrtí nejbližších vyrovnává jinak. Mikaele Shiffrinové loni během sezony zemřel tatínek Jeff, svět se jí zhroutil. Byly chvíle, kdy celý den nevylezla z postele. Trápila se a nevěděla, co se sebou. Do lyžařského kolotoče se vrátila až na startu této sezony, závěr té minulé úplně vynechala.

Dubovská splnila roli favoritky

Martina Dubovská ve středu potvrdila na mistrovství republiky roli favoritky a s přehledem si dojela pro slalomový titul. Mezi muži se radoval Marek Müller, který ve Špindlerově Mlýně navázal na triumf z úterního obřího slalomu.

Desátá nejlepší slalomářka uplynulé sezony Světového poháru Dubovská odskočila soupeřkám výrazně už v prvním kole a v součtu s druhou jízdou porazila stříbrnou Gabrielu Capovou o 1,83 vteřiny. Bronz získala Tereza Kmochová se ztrátou 2,31 vteřiny.

Devětadvacetiletá Dubovská slavila čtvrtý domácí slalomový titul a celkově pátý. "Jsem ráda, že jsem v prvním kole zajela dobrou jízdu, to druhé bylo horší. Titulu si velmi vážím. Mám z toho velkou radost, každé vítězství je skvělé," řekla na on-line tiskové konferenci. 

Podobně smutný příběh má za sebou i Eva Samková. Ta před třemi roky přišla o otce Romana a dva dny nato vyhrála závod Světového poháru v tureckém Ezrumu. „Taťka by byl rád, že jsem jela. Dnes jsem vyhrála pro něj. Porazit smutek a poprat se o své místo je přesně to, co by si přál a byl by na mě pyšný,“ tvrdila.

I nepříjemná rodinná událost může pro některé sportovce být jistou motivací. Mluvil o tom pro MF DNES i sportovní psycholog Michal Šafář. „Sportovci může dodat pomocnou motivaci, když mu nedejbože zemře blízká osoba: „Udělám to pro tebe, zkusím tě potěšit.“ Dotyčného už neoživí, nicméně může se snáz smířit s jeho smrtí, když na jeho památku svede něco mimořádného. I proto se někdy vybičuje k mimořádnému výkonu a pošle vzkaz do nebe,“ řekl.

Přesně to také Dubovská udělala.

Je vlastně až neskutečné, co se svým skromným týmem dokázala. Vždyť většinu sezony absolvuje pouze se svým trenérem. Bez servismana, bez fyzioterapeuta, bez dalších pomocníků.

„Jsme taková rarita. Nikdo v nejlepší třicítce nemá jednoho člověka na všechno, vždycky po nás koukají - jakože wow. Trenér staví trať, stará se o časomíru, nosí mi bundu, do toho se stará o lyže, trénink, vaří. Já kromě tréninku a závodění všechno organizuju, zařizuju ubytování a ten čas bych mohla využít jinak - třeba na regeneraci,“ říká.

Sama ví, že pro olympijskou sezonu je potřeba tyhle věci víc zprofesionalizovat. Pak ani nejlepší desítka nemusí být jejím maximem.