Je tedy sil stále dost?
Relativně asi jo. Mohlo to být horší. Což je určitě i dobrou motivací.
Jaká byla pro vás tentokrát pohárová Anterselva?
Pocity mám takové smíšené. Má střelba tu nebyla až tak hrozná, ale bohužel se to na výsledcích úplně neukázalo.
Ve čtvrtečním vytrvalostním závodě jste na každé položce jednou chybovala, načež jste poprvé v sezoně zůstala bez bodů.
Ty jedničky na jednu stranu nejsou žádný prů..., žádná prasárna, ale čtyři dohromady je samozřejmě moc. To se prostě někdy stane.
Přitom každá trestná minuta tentokrát byla výrazně cítit. Kdybyste místo za 4 zastřílela za 3, najednou byste se místo 41. místa našla na šestnáctém.
Právě. Hlavně ležek byla ve čtvrtek škoda, že jsem v nich nedala nuly, jenže s tím už se nedá nic dělat.
Pokažený úvod, poté však posun. Češky obsadily ve štafetě desáté místo |
V sobotu jste pak naopak předvedla vaši zatím nejlepší střelbu v sezoně, ze 20 terčů jste v hromadném závodě zasáhla 19. Bohužel vás při něm i podle slov trenérů nepodržely lyže.
No, nebylo to s nima úplně vončo.
Po závodě jste se o tom ani nechtěla bavit, stejně jako loni po obdobných potížích v Novém Městě. Raději jste si prvotní dojmy chtěla nechat pro sebe a vyříkat si je uvnitř týmu?
Jo, to jsou informace, které tak nějak zůstávají mezi námi v týmu. Chtěla jsem se nejprve sejít se servisáky a vyhodnotit to s nimi. Byla jsem smutná, proto jsem nechtěla hned řešit, že tam byl nějaký problém. Ta máza se občas nesejde u každého týmu. V tomhle směru jsou nejlepší Norové, kterým se povede namazat snad úplně pokaždé, ale stát se to může opravdu každému. Kluci ze servisu jsou taky jenom lidi a stejně jako my dělají pro úspěch maximum. Něco takového jim nemohu mít za zlé.
Ovšem z každého problému se dá vzít poučení do příště.
Určitě. Celkově jsem za páté místo každopádně ráda. Když vidíte, jak byly stupně vítězů blízko, samozřejmě vás to mrzí, ale vážně jsem za první pětku moc ráda.
A jak hodnotit 10. místo z nedělní štafety? Eva Puskarčíková na prvním úseku zaostala vinou pádu, následných potíží při ležce a pomalejšího běhu (předávala osmnáctá), ale výkon Jessiky Jislové, vás a Lucie Charvátové potom snesl i přísnější měřítka.
Z mého pohledu šlo v téhle sezoně o jednu z naších nejlepších štafet, jen se to bohužel neodrazilo na konečném výsledku. Někomu sice může takové tvrzení připadat jako výmluva nebo klišé, ale prostě to tak bylo. Zajely jsme dnes dobrou štafetu. Jasně, mohly bychom v ní mít ještě méně dobíjených ran (střelba 0+10), rozhodně však nešlo o žádnou tragédii. Jsme desáté, ale kdo na závod koukal, tak viděl, že sedmé místo a vlastně i šesté nebyly vůbec daleko. (Od sedmých Švédek dělilo finišmanku Charvátovou v dramatickém dojezdu čtyř biatlonistek pouhých 0,5 sekundy, od šestých Norek 10,6 sekundy).
Jessica Jislová o štafetě na Instagramu:„Skoro by si dnešní štafeta zasloužila lepší umístění než 10. příčku, ale to je biatlon. Jako generálka před mistrovstvím světa to vypadá nadějně.“ |
Pomyslela jste si, jaké jsou to paradoxy, když jste se chystala, až do vašeho třetího úseku přeberete štafetu na 11. místě a vedla vás přešlapovala i Tiril Eckhoffová, protože největší favoritky Norky jely v tu chvíli dvanácté?
Já moc nevnímám, kolikátí jsme, před štafetou to nerada slyším, protože se chci soustředit na svůj závod. Ale pochopitelně jsem registrovala, že si stojíme stejně s Norkami, a byla jsem vděčná, že se mnou pojede někdo rychlejší.
Jak se vám potom s Eckhoffovou jelo?
První kolo jsem byla celou dobu před ní, ale celkově jsme si s Tiril pomohly tak nějak navzájem. Ve třetím kole mě předjela až v posledním kopci.
Do mistrovství světa zbývá 17 dnů. Co vás do té doby čeká?
První týden bude hlavně o tom dát se zpátky do kupy. Pak přijde příprava na Pokljuce. Za ten týden už nic moc nedoženeme, můžeme trochu poladit, ale zázraky se v tuhle dobu už nestávají.