Tým Orion - Moto Racing Group, který své závodní speciály připravuje v dílně v Hořicích, se na Dakaru blýskl dvěma TOP výsledky. Oba jeho jezdci na motocyklech Martin Michek a Milan Engel skončili v nejlepší dvacítce.
Příště chci opět předjet sám sebe, říká po Dakaru motokrosař Michek |
Michek desátým místem vyrovnal nejlepší český výkon na Dakaru v kategorii motorek. Sedminásobný účastník Engel se po pomalejším začátku probojoval na konečné 18. místo, i to lze považovat za velký úspěch.
Rodák z Jablonce nad Nisou tak bude na letošní ročník slavného závodu vzpomínat v dobrém, i když mu přinesl spoustu nástrah. „Už před startem závodu jsme měli velký strach, protože mít jeden pozitivní test, tak by celoroční snaha byla k ničemu,“ přibližuje jednu z nich Engel.
Velký stres vás tedy provázel už po příletu do Saudské Arábie.
Pravda. Nebylo to nic příjemného. Nejprve jsme museli absolvovat 48hodinovou karanténu na hotelu a potom doufat, že testy na covid vyjdou negativně. Tohle čekání bylo opravdu nepříjemné, naštěstí to vyšlo.
Co by se dělo, kdyby ne?
Zaprvé by byla naše práce a celoroční úsilí v háji. Další velkou nepříjemností by byl fakt, že by člověk musel zůstat v karanténě. Navíc letadlo letělo pouze 16. ledna. S ním by člověk nemohl letět a trčel by na místě ještě teď. Další let je naplánován totiž až na 29. ledna. Hrozná představa.
Milan Engel*Devětadvacetiletý motocyklový závodník, který se dlouho věnoval Enduru, v posledních letech se specializuje na dálkové závody a především na Dakar. |
Vám se naštěstí všechny problémy spojené s covidem vyhnuly a nakonec jste si mohl dojet pro velmi solidní osmnácté místo. Spokojenost s ním?
Určitě ano. Já jsem měl velké technické problémy a už jsem nevěřil, že bych se do nejlepší dvacítky mohl probojovat. Takže jsem rád.
Co vás postihlo?
Během maratonské etapy jsem měl problém s čerpadlem. Myslím, že mě ta závada trápila už předtím, ale to jsem nevěděl, kde je problém. Bohužel jsem kvůli tomu ztrácel na moje konkurenty. Oni mohli jezdit naplno, zatímco já se vždy posledních 50 kilometrů před cílem strachoval o to, jestli mi bude stačit benzín a vůbec dojedu. Na problém jsme pak přišli a vyřešili ho.
Na začátku Dakaru jste jezdil kolem 30. místa, zrychlení a posun nahoru přišly až po několika dnech. Čím to?
Dlouho jsem neseděl na motorce určené pro Dakar, ani tu navigaci jsem neviděl, takže jsem z toho byl trošku vykulený. Chvilku mi trvalo, než jsem se s tím sžil. Nemohl jsem se smířit s tou rychlostí, protože tam byla úplně maximální. A koukat přitom ještě do roadbooku, to mi dělalo problémy, takže jsem ze začátku jel opatrněji. Nechtěl jsem riskovat. Ve výsledku tahle taktika přinesla ovoce.
Motocyklista Brabec: Výsledek z Dakaru nemám na papíře, ale mám ho ve svém srdci |
Pořadatelé vás znovu poslali do terénů, kde se hodně jezdí v maximálních rychlostech, to pro motorkáře moc příjemné není. Vadilo vám to?
Já jsem si myslel, že v letošním roce budou tratě techničtější, protože to organizátoři slibovali už minulý rok, kdy byli na Dakaru dvě úmrtí motorkářů. Bohužel ten začátek byl stejný jako loni. Tohle trvalo až do poloviny. Neustále pláně a málo technických pasáží, poté se naštěstí ráz krajiny změnil. Druhá půlka byla daleko těžší a zábavnější.
Co si ze svého sedmého Dakaru odnášíte?
Určitě nezapomenu na technické chyby, které mě hodně vytrestaly a jež jsem v těžkých podmínkách musel řešit. Jelo se znovu v naprosto nádherné krajině. A nesmím zapomenout na kamení, kterého bylo na trati opravdu hodně.
Překvapilo vás to?
Hodně. Vůbec jsem nečekal, že ho tam bude tolik ani že nás tam organizátoři poženou. Riziko odstoupení bylo hrozně velké. Jednou spadnete a může být opravdu zle.
Po skončení letošního Dakaru je jen pár dnů. Co v příští sezoně? Uvidíme vás tam znovu?
Ptáte se opravdu hodně brzy (směje se). Já se teprve dávám dohromady z toho právě skončeného, který byl fyzicky i psychicky velmi náročný. I tým má odpočinkovou pauzu, spíše se snažíme prodat kvalitní výsledek, který se nám podařilo vybojovat. S týmem bychom chtěli proklouznout i do kategorie kamionů. Doposud jsme měli jenom sprintery. Příští rok by měl jet i Kuba Hroneš ze Dvora Králové. Až čas ukáže, jakým směrem tým půjde, jestli povyrosteme, nebo zůstaneme malým týmem.
U vás asi změnu kategorie předpokládat nelze.
Dokud to půjde, tak chci jezdit motorku. Čtyrkolka je pro mě nereálná. Jednou jsem se svezl, když mi ji půjčil Tomáš Kubiena, a bylo to něco hrozného. Doslova peklo. Jedinou možnost bych viděl v buginách, když už bych nemohl jet na motorce. Nějaké zkušenosti už mám, takže bych navigaci mohl zužitkovat.
Umíte si leden ještě představit bez Dakaru?
Těžká otázka. Bylo by to hodně divné. Popravdě, v lednu sedět na gauči si moc představit neumím. Stát se to samozřejmě může, ale o to radši jsem byl, že to organizátoři zvládli i této těžké době.
Už jste stihli skvělé výkony oslavit s týmem?
Zatím na to moc času nebylo, takže věřím, že si s týmem ještě sedneme. Jsem rád, že jsme si přiťukli už v letadle a pořádně to tam oslavili se všemi českými posádkami, všichni jsme si zpáteční let užili. Možná až moc!
