O celých pět minut a 24 sekund Joglová v neděli překonala svůj dosavadní nejlepší počin v maratonu. Ve Valencii obsadila 25. místo v čase 2:31:26, kterým se vyšvihla na třetí místo českých historických tabulek za Evu Vrabcovou-Nývltovou a Alenu Peterkovou.
Pokud by však Joglová stlačila čas ještě o dvě minuty níže, splnila by přísný kvalifikační limit na olympijské hry v Tokiu (2:29:30).
ZPRAVODAJSTVÍze závodů ve Valencii |
„Nemůžu říct, že jsem nespokojená, ale k úplné euforii chybí splnění limitu,“ zhodnotila 33letá běžkyně.
Nicméně v kontextu předchozích závodů je pro ni tento výsledek velmi povzbuzující.
Po mistrovství světa v půlmaratonu, kde v polovině října skončila 73., se rozešla s trenérem Pavlem Červinkou a na klání ve Valencii mobilizovala fyzické i duševní síly během individuální přípravy na Mallorce.
„Bohužel šampionát v Gdyni byl vyvrcholením nespokojenosti a psychické nepohody, cítila jsem se doslova psychicky vyždímaná a potřebovala jsem se rozejít s trenérem a odjet někam pryč, abych se srovnala a zase pozitivně nastavila. První týden ale trvalo, než mě to konečně začalo bavit, pak přišla chuť i motivace,“ líčila ještě před maratonem ve Valencii.
Svěží přístup pak Joglová v závodě přetavila ve značný posun osobního maxima a dala svým olympijských ambicím reálné kontury. Pokud by se jí nepodařilo splnit limit, má ještě naději na kvalifikaci ze světového žebříčku, rozhodující bude ten z května příštího roku.
Nejlepší maratony českých běžkyň1. Eva Vrabcová-Nývltová 2:26:31 (Berlín, 2018) |
„Jsem šťastná, jak jsem si zlepšila osobák. Teď už věřím, že to na jaře klapne,“ říká Joglová.
Po limitu sahala už ve Valencii, nicméně v posledních deseti kilometrech jí došly síly a nezvládla udržet nastolené tempo.
„Do čtyřiadvacátého kilometru se mi běželo dobře, byli jsme pod limit. Ale pak přišla dlouhá rovinka proti větru, kde jsem ztratila hodně sil, přestože jsem měla Davida (Vaše, vodiče),“ popisuje Joglová průběh závodu.
„Občas jsem se probrala a vzchopila, jen mi pak přišlo, že už pořád fouká proti. Bohužel, pak už jsem neměla sílu. Na pětatřicátém kilometru jsem dostávala křeče, takže padly další dvě magnézka, abych vůbec doběhla do cíle.“
Do cíle nejenže doběhla, navíc si vytvořila nové maximum. „Když si uvědomím, že před šesti týdny jsem vůbec neměla chuť běhat, byla jsem absolutně bez motivace a nedokázala jsem si závod ani představit, tak je to super výkon,“ pochvaluje si.