Vysoký travnatý val vedle univerzitní sportovní haly obtáčí malý rovný plácek a téměř dokonale skrývá tři antukové kurty na volejbal. V létě je možné tu občas zahlédnout, jak si rekreační hráči přišli po práci zapinkat. Tentokrát je obsazení úplně jiné.
Míče tu přes síť prohání volejbalistky VK UP Olomouc, tým pečlivě skládaný pro Ligu mistryň.
Jinou možnost, jak si zahrát, kvůli koronavirovým opatřením nemá a první zápas s Chemikem Police se blíží. „Ten antukový povrch je samozřejmě nebezpečný na zranění, takže je to bez výskoku a spíš jen, aby si holky na ten balon sáhly,“ popisuje trenér Petr Zapletal.
Když to nejde jinak, chodíte alespoň ven?
Minulý týden každá hráčka dostala individuální plán na domácí posilovnu, který pro ně připravil náš kondiční trenér. Od pondělka jsme začali s přípravu venku, běhali jsme a pak šli na workoutové hřiště. V úterý jsme byli na atletickém stadionu a teď máme dva dny v plánu volejbal na antuce.
Co vám dá takový trénink?
Jen ten pocit míče, jinak moc ne, povrch je úplně jiný. Pro hráčky, které mají problémy s koleny, není antuka ideální, může jim to sklouznout a něco se jim stát. V rozběhnuté sezoně to není ideální, ale je to jediná možnost, kterou můžeme využít, aby si holky na balon sáhly.
Jak na to reagují zahraniční posily?
Je to samozřejmě všechno nové, ale restrikcím budou čelit i v zahraničí. I když tam je sport otevřený a bez diváků. Nevím, proč to u nás tak je, a v jiných zemích to jde jinak. Požádali jsme o nějakou výjimku, která ještě nebyla vyslyšená, takže musíme čekat. Hráčky na to musí reagovat, jsou profesionálky a musí to zvládnout.
Jedná se o výjimku pouze pro olomoucký klub, který čekají evropské poháry? Tedy analogicky, jako to funguje ve fotbale?
Přesně. Čeká nás Champions League už 11. listopadu a musíme minimálně čtrnáct dní předtím trénovat. Jestli nouzový stav skončí 3. listopadu, budeme potom rádi, že můžeme trénovat. Do té doby se asi nedá nic dělat.
Bude to stačit, když v jiných zemích hrají?
Samozřejmě to stačit nebude. Nebudeme si nic nalhávat, tréninkové manko bude znát. Měli jsme rozjetou nějakou posilovnu, síla byla, technika a herní pohoda, kterou jsme získali, tak samozřejmě odejde. To si nemůžeme nalhávat. Tři týdny bez volejbalu je strašně moc a bude trvat tak měsíc, než se do toho zase dostaneme.
Nemáte pocit, že jít v tomhle roce do Champions League byl poněkud bláznivý nápad?
No, v té době se nedalo předpokládat, že to tak dopadne. Samozřejmě risk to byl, protože i finance to stojí. Zpětně už víme, že ten risk byl velký a asi zbytečný. Ale je to pořád prestiž, teď se úplně taky neví, jestli se Champions League bude hrát, nebo ne, protože restrikce jsou všude velké. CEV (Evropská volejbalová konfederace) k tomu zatím žádné informace nedává, pořád se čeká.
Takže je ve hře i to, že se letos Liga mistryň zruší?
Myslím, že ano. Cestovat se moc nedá, v určitých zemích se po příjezdu musí na čtrnáct dní do karantény a nevím, jestli dostanou sportovci výjimku. Bude to určitě nákladné, protože na každý výjezd se musí udělat covid testy, které si musí zaplatit klub. Je to neznámá, každá země čeká, co bude.
Jako trenér čelíte v Olomouci hodně zajímavým výzvám.
(směje se) Je to takové nestandardní, to máte pravdu.
Loni jste coby nováček převzal mistrovský tým. Letos mě zarazila dramatická proměna kádru, kdy odešlo deset hráček a zůstaly dvě.
V tom mám prsty já. Od týmu jsem cítil, že potřebuje dostat úplně jiný impulz. Spousta hráček chtěla odejít a držet je na sílu by nemělo cenu. A myslím, že se nám to povedlo a vytvořila se skvělá partie. A ty, které odešly, jsou třeba taky spokojené. Nikde není dáno, že hráčka musí v klubu vydržet deset let, nebo rok, to je profesionální sport. Já jsem cítil, že tým nešlape, jak by měl, a chemie v něm vůbec nebyla. Proto jsem se s vedením rozhodl pro tento krok.
Petr Zapletal dohlíží na trénink olomouckých volejbalistek
Jak jste spokojený s výsledkem?
Maximálně. Pracovat s těmito hráčkami jako je Pilepićová, Madsenová, Schlegelová a jiné je radost. Na tréninky se těším, vytváří strašně pozitivní atmosféru. Je to něco úplně jiného než minulý rok.
Kdo je lídrem týmu?
Jeví se, že chorvatská univerzálka Pilepićová byl dobrý kup, to je razantní bomberka, která dává týmu kostru. Samozřejmě Kača Válková, to je distribuce nahrávky, přes ni jde každý balon. To jsou stěžejní hráčky týmu.
Původně jste podepsali jiné hráčky, Brazilku či dvě Kubánky, nakonec však kvůli covidu nepřijely. Jak jste sháněli náhrady?
Je to práce manažerů a za ta léta, co jsem hrál, jsem si udělal mezi nimi spoustu kontaktů, takže to pro mě nebyla taková neznámá. V tom prostředí jsem se pohyboval celý život a vím, jak to chodí, když se podepíše smlouva, nebo se musí ukončit, a co se má udělat právně. Když covid zakázal, aby přijely tyto hráčky, tak jsem znovu kontaktoval manažery a začal jsem vybírat náhrady. Každý hráč je v nějakém šuplíku cenovém a hráčském. Manažeři věděli, že budeme hrát Champions League a po rozhovoru se mnou měli jasno, v jakém šuplíku budeme vybírat.
Mezinárodním prostředím jste prošel jako hráč, je tohle vaše výhoda, kterou přinášíte do klubu, jenž v minulosti sázel především na tuzemské volejbalistky?
Přesně tak. Dvanáct let jsem hrál v zahraničí a v každém týmu byl nějaký zahraniční hráč, jestli pět, šest nebo dva, vždycky tam nějaký byl. A je jedno, jestli je vytvořený tým z českých hráček, nebo zahraničních. Ta finanční stránka se má tak, že spousta zahraničních hráček má větší kvalitu a stojí méně peněz než české hráčky. A vzhledem k tomu, že kvalitních českých hráček není tolik, museli jsme zvolit tuto cestu.
Jakou řečí se dorozumíváte?
Oficiální jazyk je v týmu angličtina. České hráčky umí skvěle anglicky, takže tam není žádný problém.
V extralize jste stihli odehrát čtyři zápasy a všechny vítězně. Měl jste pocit, že jde tým správným směrem?
To už jsem viděl v přípravě. Probíhala velmi dobře, zápasy v Polsku mi hodně ukázaly, a i kdybychom prohráli nějaký z těch čtyř zápasů, tak bych věděl, že ta cesta je správná, a výsledek by dřív, nebo později přišel. Tím, že jsme vyhráli těžký zápas s Olympem i v Brně, tak mi to jen dokázalo, že hráčky jsou strašně moc motivované, chtějí jít za vítězstvím a chtějí pořád pracovat.
U nově složeného týmu trvá sehrát základní činnosti, zvyknout si na nahrávačku. To vše je teď pryč?
Máte pravdu, je to tak. Něco tam samozřejmě zůstane, ale musí se to obnovit, a bude to trvat určitě dva tři týdny. Kondiční připravenost nebude taková jako předtím, takže hráčky budou víc náchylné na zranění, a na to si také musíme dávat pozor.
V Lize mistryň vás čekají Chemik Police, Dinamo Kazaň a italská Novara. Kde jste se mezi nimi kvalitativně viděli?
No nebudeme si nic nalhávat, kvalitativně jsme nejhorší, protože Kazaň a Novara jsou velmi silné týmy. A Chemik taky, ale když teď sleduju polskou ligu, už má Chemik dvě porážky. Jeví se jako hratelní a podle mě nesložili tak silný tým jako v posledních dvou letech. Tam vidím nějakou naději.
S jednou výhrou nad Chemikem byste tedy byli spokojení?
Určitě, každý set a každá výhra bude velká vzpruha pro tým a dobrý výsledek.
 |
Liga mistryň měla být velké lákadlo pro olomoucké diváky, ale teď to vypadá, že pokud se bude hrát, tak patrně bez nich. Byl byste hodně zklamaný?
Už se na to připravuji, že jestli restrikce dovolí hrát, tak to bude určitě bez diváků. Začíná se už 11. listopadu, a jestli dovolí vnitřní sporty, tak trénovat a hrát, ale s prázdnými tribunami. A myslím si, že to tak bude celou sezonu.
Například hokejové kluby mají příjmy hodně spojené s návštěvností a bez nich počítají významné ztráty. Jak je to u volejbalu?
Volejbal není v České republice natolik populární, aby tam chodilo pět tisíc lidí. My jsme rádi, když přijde tisíc lidí a to vstupné není tak vysoké. Pro klub to tedy není taková zátěž, když nepřijdou diváci a myslím, že v rozpočtu se to tak neprojeví. Daleko horší je absence podpory. I když přijde tři sta diváků, tak je to něco jiného, než když tam není vůbec nikdo.
