„Teď se kupují koně za 70 tisíc eur, tehdy jsem za 70 tisíc korun dostal dva - Hespu a Soulada. Trefil jsem je, byla to haluz. Nic jsem o nich nevěděl. Rodokmeny jsem zjišťoval dodatečně,“ vzpomíná Ševců na skromné začátky ve svém domě s výhledem na přehradu Bystřička.
Od minulého týdne se v něm na čestném místě leskne pohár pro vítěze Velké pardubické. Přesněji řečeno se na poličce třpytí poháry dva.
„Už jsem to vstřebal, ale chvilku to trvalo. Je to vítězství, které mi už nikdo nevezme. Doufám tedy. Všechno je to umocněné tím, že nejsem jen majitel, ale také chovatel,“ vysvětluje Ševců, proč si přivezl dvě trofeje.
Vítězem Velké pardubické se stal hnědák Hegnus, který vylepšil předloňské druhé místo. K triumfu ho dovedl slovenský žokej Lukáš Matuský.
Triumfovat zároveň jako trenér a jezdec, to dokázal ve Velké pardubické legendární žokej Josef Váňa starší třikrát po sobě s hnědákem Tiumenem.
Ojedinělým doublem se teď chlubí také František Ševců. Málokdy vídané spojení chovatele a majitele mu dává smysl. „Nechci kupovat koně. Můj chov rovná se můj kůň,“ prozrazuje svoje motto.
Letošní vítězství vyniká o to více, že Hegnus je jediným koněm, který momentálně běhá v zelenočerných barvách stáje Ševců. „Vždycky jsem jich měl málo,“ připomíná, že za dvacet let by se Hegnusovi kolegové dali spočítat na prstech jedné ruky.
Hespa se Souladem byli první: „Oba mi dělali radost.“ Když vypráví, omlouvá se, že polovinu věcí po mozkové příhodě zapomněl. Podrobnosti z dostihového dne, které před osmnácti lety hostil u sebe v Olšanech slavný herec Bolek Polívka, si však vybavuje přesně.
„Hajtra“ porazila u Bolka Polívky také Váňu
„Mám tady fotku, kde je Bolek i Pepa Váňa, který tam závodil také,“ září mu oči při osmnáct let starých vzpomínkách.
Před startem dostihu mu přitom bylo do pláče.
„Náhodou jsem šel kolem skupinky lidí a někdo se ptal žokeje Dušana Andrése, s kým jede. Že s Hespou. A dotyčný prohodil: Ty také sedneš na kdejakou hajtru. Později jsem se dozvěděl, že to byl Andrésův otec. Dotklo se mě to. Ale ta hajtra vyhrála a Pepovi Váňovi, který jel s vítězem překážek z Pardubic, naložila devět délek. Došlo mi, jakého mám koně,“ líčí Ševců.
Svůj chov začal František Ševců (úplně vlevo) s klisnou Hespa, které se v roce 2008 narodil vítěz letošní Velké pardubické Hegnus. S Hespou vyhrál Ševců před osmnácti lety dostih v Olšanech, kde mu gratulovali slavný herec Boleslav Polívka i legendární žokej Josef Váňa starší.
Že v Hespě dřímá chovný potenciál, si potvrdil také na závodišti ve Slušovicích.
„Chtěl jsem se podívat, jak jí jde skákání. Zkusili jsme ji na překážce u tribuny. Vznesla se jako letadlo. Asi jak měla strach a byla vyhecovaná, tak letěla vzduchem devět metrů. Říkal jsem si, že není možné, aby hupsla takovou dálku,“ žasl Ševců, jemuž se tak v hlavě zrodil plán.
Hespa už měla svoje roky, ale její potomci by mohli zdědit její skokanské vlohy a třeba jednou zazářit. Ševců měl tehdy stáje v Březové nad Slušovicemi, které byly a dodnes jsou mekkou dostihů na Moravě.
„Když jsem se po vojně vrátil domů, tak jsem si postavil dům a za chalupou mi pak udělali dostihový areál. Přelezl jsem potůček a byl jsem na dráze. Za komunismu chodily na dostihy desetitisíce lidí,“ připomíná nejslavnější éru Slušovic. A také proč ho dostihový sport později uhranul. „Ke koním jsem čichl. Nestačilo mi, že jsem na nich jenom jezdil.“
Lukáš Matuský na Hegnusovi (uprostřed) během Velké pardubické
Jednu dobu - už po změně režimu - Ševců dokonce slušovickou dostihovou dráhu vlastnil.
„Když končilo JZD, kamarád mi volal, Fero, prodává se dostihová dráha. Koupil jsem za 300 tisíc korun. Zařízení kolem dráhy, skoky, zábradlí, písek. Říkali mi, že to má cenu 10 milionů,“ popisuje Ševců.
Už dávno ji prodal obci za stejnou cenu a odstěhoval se do Bystřičky, kde mezitím vybudoval malou stáj.
„Tady se více než dva roky pásl Hegnus, když nemohl kvůli zdraví závodit,“ ukazuje na zelené louky pod lesem.
Chovnou klisnu měl, ještě najít vhodného plemeníka. Tip mu dal známý veterinář Libor Hlačík, který ordinuje na dohled starobylého hřebčína v Napajedlích.
„Doporučil mi Magnuse z Polska. Pro mě to byla španělská vesnice. Byl jsem nýmand v rodokmenech,“ vykládá Ševců.
Ševců si však musel počkat dvanáct let, než Hegnus vystoupá na úplný vrchol. Přitom se musel obrnit trpělivostí. Opakované zdravotní trable mu nedovolovaly rozvinout jeho potenciál. „Neměl to jednoduché, pořád nějaké zranění. Nevěděl jsem si s ním rady,“ přiznává Ševců.
Spojení s trenérem Čestmírem Olehlou nevyšlo. Proč, to si nechává Ševců pro sebe. „Vzal jsem si Hegnuse zpátky. Pustil jsem ho do ohrady, lítal s ostatními a ono ho to přešlo,“ vrací Ševců zpět v čase.
Puzzle do sebe zapadlo až ve Velkých Karlovicích u trenéra Radka Holčáka, kam Hegnuse odvezl v zimě roku 2018.
„Byla to trefa jako s Hespou,“ usmívá se Ševců. „Navíc to mám do Karlovic mnohem blíže než předtím do Světlé Hory.“
Majitel a chovatel 12letého Hegnuse František Ševců s žokejem Lukášem Matuským.
Přestože ho loni na start nepustilo zranění kloubu, Hegnus je nejúspěšnějším koněm posledních tří ročníků Velké pardubické. K letošní vítězné stuze přidal druhé místo.
I když mu zdraví několikrát vystavilo stopku, stihl Hegnus vyběhat Ševců na odměnách bezmála čtyři miliony korun. A to ho letos koronavirová pandemie připravila o 800 tisíc, o které vítěz přišel kvůli snížené dotaci.
„Pokud jde o vydělané peníze, je to jeden z nejúspěšnějších koní českého chovu,“ těší Ševců.
Přál by si, aby Hegnus za rok ve Velké pardubické obhajoval vítězství. Pokročilý věk (13 let) jako překážku nevidí. A pokud by to neklaplo, Ševců věří, že má jeho následovníka. Na svět přišel loni v dubnu, jmenuje se Happy Jape a Hegnus je jeho strýcem.
„Je to úplná kopie Hegnuse,“ tvrdí Ševců, který ho chce dát do tréninku k Radku Holčákovi.
Ve stáji v Bystřičce si drží ještě klisnu Honey Desert, které koluje v žilách také Hegnusova krev.
„Ta měla smůlu, zranila se a nemůže závodit. Tak jsem si ji nechal pro chov,“ naznačuje Ševců, že svůj koníček nehodlá pověsit na hřebík.
Letošní vítězství v Pardubicích pro něj znamenalo po předchozím martyriu satisfakci i vzpruhu.
