Nebude na vás takový tlak, že?
Určitě. Člověk se na to nechce soustředit, ale kdybych tady jel o olympiádu, vnímal bych to jinak. Teď je příjemné, že to je pro mě „jenom“ mistrovství Evropy. Samozřejmě, že je to velký závod, ale tlak je daleko menší a mám víc prostoru si užít mezinárodní vrchol sezony.
Jak se těšíte na zahraniční konkurenci?
Strašně se na ni těším. Od Austrálie (kde se Prskavec v zimě připravuje) jsme se neviděli. Je příjemné, když probíhají oficiální tréninky a není to už jenom o českém týmu. Je tu i mezinárodní zastoupení a s ním spousta dalších kamarádů. Je to takový návrat k normálu.
I se všemi těmi bezpečnostními opatřeními?
Když jsme na vodě, tak si podáme ruku úplně stejně, tam se to hned umyje (smích). Pro mě je fajn se vrátit do té komunity lidí. Není to tak, že bychom se sešli na večeři, ale člověk cítí, že se blíží velký závod a že se sport vrací do normálu. Věřím, že je to taková první vlaštovka.
Kvůli nepříznivé epidemické situaci v Česku se závodu nezúčastní Němci, nepřijedou ani Slováci, Britové a některé další země. Bude kvůli slabší konkurenci snazší zaútočit na medaili?
Jen trošku. V kajaku to není zase tak výrazné. Chybí Joseph Clarke, který je jeden z nejrychlejších, a Hannes Aigner, o něm ale nemůžu říct, že Troja je jeho nejlepší trať. Potom ještě možná Bradley Forbes-Cryans. To jsou ale jednotky lidí, takže závod bude i tak na vysoké úrovni.
S čím tedy budete spokojený?
S dobrým výkonem a uvidíme, na co to bude stačit. Za finále bych byl určitě rád. Když se mi to povede, věřím, že medaile je reálná.
Je asi těžké v letošní sezoně něco dopředu odhadovat, když vzhledem k malému počtu závodů nevíte, jak jsou na tom ostatní.
V tomhle máme v Česku docela výhodu. Jsme tu čtyři světoví kajakáři, máme porovnání mezi sebou. Je to dobré i v tom, že když by jeden nenačasoval formu, ti další ji načasují. Díky tomu si můžeme držet výkonnost, což ukazujeme na světových závodech.
Vzhledem k vládním nařízením nešly vstupenky do volného prodeje, pořadatelé ale uvolnili část povolené kapacity rodinám a přátelům sportovců. Kolik lístků jste bral vy?
Přesně nevím, bral jsem lístky za sebe, tátu i mámu, protože jsou všichni v organizačním výboru. Bylo to asi tak 13-14 lístků na sobotu, což je můj závodní den. Není toho tolik, ale zase jsem vybíral hodně dobře ty, co jsou slyšet.
Dával jste jim nějaké instrukce, jak fandit?
Těmhle lidem nemusím dávat instrukce.
Co vás čeká po evropském šampionátu?
Určitě konec sezony. Byla strašně dlouhá, na rozdíl od většiny českých závodníků jsem si během karantény před nominačními závody nedával volno. To jsem měl až po nich, kdy jsem si vyjel olympiádu. Bylo to dlouhé, cítím, že už tělo maličko trpí.
Co budete dělat?
Plánuju, že budu dojíždět do lázní Toušeň na procedury, odpočinu si, musím taky udělat něco na baráčku a budu do toho trochu sportovat. Prostě budu měsíc bez vody.
To znamená i vynechání plánovaných závodu Světového poháru.
Až začnu novou přípravu, bude to přesně to období, kdy by měly přijít svěťáky. O mně je ale známo, že během pauzy trošičku přibírám, takže bych na nich dostal strašně na frak (smích). Bohužel se mi to vůbec nehodí i vzhledem k přípravě na olympiádu, takže je vynechám.
Jste zvyklý v zimě trénovat v Austrálii, vzhledem k aktuální situaci to ale tentokrát vypadá špatně, že?
Myslím si, že Austrálie asi neklapne. Podle mě tam nebudou chtít pouštět lidi bez karantény a představa, že s malým synem Jiříkem budu zavřený v malé místnosti, kde mě bude hlídat sekuriťák, to bych radši skočil z okna. Ale třeba se to ještě změní.
V čem se ještě příprava bude lišit?
Je potřeba říct, že normálně ladím formu na jaro, protože v té době jezdíme nominační závody. Teď ale kvůli olympiádě budu ladit formu až na léto. Určitě na jaře pojedu nějaké závody, ale nebudou mít pro mě prioritu. To se promítne i do tréninku.
Jak?
Že nemusím hledat tak těžké tratě. Můžu to odtrénovat i na jiných místech, řekněme třeba na řece. Věřím tomu, že najdeme nějakou jinou destinaci a že možná z té lehčí vody vytěžím i víc, než kdybych byl v Austrálii v Penrithu.