Slovutný John McEnroe přirovnal průběh nedělního mače o titul na US Open k jízdě na horské dráze.
Na konci sportovního thrilleru se Rakušan Dominic Thiem v dosud nepoznané situaci tetelil blahem, zatímco zdrcený Němec Alexander Zverev se div nerozplakal.
Nabízí se otázka: Co byste si přáli víc, vážení tenisoví příznivci?
Skeptici odpovídají bez otálení: Jaký je to grandslam bez Nadala a Federera, kteří do New Yorku ani nepřiletěli?
Stejně by vyhrál Djokovič, kdyby ho ve čtvrtém kole nevyloučili.
Úroveň finále? Nic moc. Thiem i Zverev napáchali víc chyb, než předvedli vítězných úderů. Dohromady patnáctkrát ztratili podání.
Celý turnaj bez diváků na tribunách působil tak nějak divně...
Kritika nezní jen od gaučových kibiců. List New York Times či stránka ESPN.com přišily střetnutí Thiem–Zverev přídavná jména „nezvyklé“, „nepředvídatelné“, „úzkostlivé“ a kvalitativně „kolísavé“.
Nervozita, zatuhlost, křeče. Víra ale tělo přemohla, těší šampiona Thiema |
Dechberoucí či fantastická podívaná opravdu vypadá jinak. Oproti minulosti chyběl oslnivý lesk jmen nebo účast domácího borce. Sledovanost přenosů na kanálu ESPN byla dle zpráv zpoza oceánu bídná.
„Je osvěžující a významné, že velkou trofej konečně získal někdo jiný než Federer, Nadal a Djokovič. Thiemův úspěch bohužel snižuje fakt, že nemusel zdolat ani jednoho z Velké trojice,“ píšou NY Times.
Objevují se dokonce návrhy, aby se v historických přehledech k ročníku 2020 doplnila hvězdička, která by upozorňovala na jeho zvláštnost a určitou podřadnost.
US Open 2020Speciální příloha iDNES.cz |
„Celou záležitost vyjasní až čas,“ tvrdí tenisový historik Steve Flink. „Pakliže zdejší šampioni nepodloží svá vítězství dalšími triumfy, budeme na turnaj pohlížet jinak.“
Zůstaneme-li u mužské dvouhry a sympatického bojovníka Thiema, není patrně třeba klesat na mysli.
„Tohle je první z mnoha tvých grandslamových titulů,“ řekl Zverev při slavnostním ceremoniálu.
 |
Než sedmadvacetiletý rakouský hrdina předevčírem přemohl kolosální nervozitu a poté s nevylíčitelnou úlevou pozvedl vytoužený pohár, už třikrát se probil do finále nejslavnějších akcí. Podobně jako on v závěrečných partiích na grandslamech zprvu vrávorali Lendl, Murray (oba 0–4) či Agassi (0–3).
V lednu na Australian Open podlehl Djokovičovi až po pěti sadách. Se svatým triem má úctyhodnou bilanci 14–18. Sám na Flushing Meadows vyprávěl, jak ho uctívané kapacity odmalička ovlivňovaly: „Od sedmi jsem sledoval Rogera, v jedenácti jsem viděl jeho utkání s Rafou v Paříži. Obdivoval jsem je, zkoušel je napodobit, učil se od nich. A pak přišla fáze, ve které jsem proti nim začal nastupovat. Každý zápas s nejlepšími hráči všech dob mi přinesl spoustu zkušeností. Každé vítězství mi dodalo kus sebedůvěry. Oni ze mě pomohli udělat tenistu, jakým jsem teď.“
Brzy se setkáš s mrtvým synem. Rozhodčí trefená Djokovičem pod palbou výhrůžek |
Už nyní na sebe smí být hrdý. Prolomil nadvládu tří velikánů, kteří se od ledna 2017 do ledna 2020 podělili o všech 13 dostupných grandslamových trofejí. Triumfoval za krajně neobvyklých okolností. Strávil čtyři týdny uvězněný v newyorské bublině, vytvořené pořadateli jako kryt před koronavirem.
Od roku 1949, kdy Gonzales udolal Schroedera, jako první muž ve finále US Open otočil z 0:2 na 3:2, ačkoliv ho krutě svazovaly nervozita a strach z porážky. Přiznal, že mu na kurtu letělo hlavou: „Dostanu ještě další šanci, když teď selžu?“
Neselhal. Slavil. Zaslouženě.
Při ohlédnutí do minulosti se mezi šampiony nejvěhlasnějších podniků najdou překvapivější jména:
Gomez na Roland Garros 1990.
Ivaniševič na Wimbledonu 2001.
Johansson v Melbourne 2002.
Gaudio v Paříži 2004.
A vlastně i Čilič na US Open 2014.
Zase se ukazuje, jak výjimečná je éra Federera, Nadala a Djokoviče, jak podivný nám bude připadat tenis bez nich. Ale až jednou panování Švýcara, Španěla a Srba skončí, rakouský dříč vycepovaný supermany je připravený převzít vládu.
