„Postup do Paddock ligy je obrovský milník v naší historii. Očekávání jsou obrovská,“ neskrývá předseda klubu a hráč Petr Stejskal.
Pojďme na začátek. Jak vzpomínáte na start amerického fotbalu v Přerově?
S nadsázkou říkám, že ten tým, co odehrál první sezonu, byla taková skupina kamarádů do piva. Vletěli do toho po hlavě a dali do toho vše, co jsme mohli. Obrovskou výhodou tohoto týmu se stal jeho zakladatel David Novotný, který byl schopen dát týmu základy na všech pozicích. Postupně ale stoupaly nároky na jednotlivce, už to chtělo více přípravy než jen na tréninku. Požadavky na individuální přípravu rostly a měnila se skladba týmu. Obrovskou změnu přineslo zranění spoluhráče Radima Dohnala během přípravy na první druholigovou sezonu. Chvíle, která měla týmu ublížit, mu nakonec paradoxně pomohla, protože Radim se přesunul na post šéfa útoku a úplně změnil jeho tvář. Radimův rukopis neslo už vítězství v Bronze Bowlu. Velkou změnou byl také příchod řady sponzorů, díky nimž jsme mohli zlepšit podmínky pro přípravu hráčů, a patří jim za to velké díky.
Postupovali jste průběžně z jedné ligy do druhé. Jaká to byla cesta, jak na ni vzpomínáte?
V první řadě chci říct, že jsme na tuto cestu strašně hrdí. Postupovali jsme krůček po krůčku, získali Bronze i Silver Bowl a nikdy jsme nebyli do nějaké ligy nasazeni administrativně. Vzpomínky jsou to nádherné, o první sezoně už jsem mluvil. Nádherné jsou i vzpomínky na vítězství ve třetí lize, které od nás nikdo nečekal. Vzpomínáme na to obrovské zklamání všech hráčů po prohře v Ústí, která znamenala nepostup do Silver Bowlu, i na to, s jakou chutí uspět pak kluci vstoupili do následující sezony. Čerstvé jsou pak ty krásné emoce po postupu do Paddock ligy, což je podle mě obrovský milník v historii klubu. Od této chvíle bychom chtěli začít psát novodobou historii.
Co podle vás stojí za kontinuálním vzestupem klubu?
Co se týká začátků, kdy jsme hráli v sedmičkové, a pak osmičkové podobě, tak tam byla určitě schopnost hrát pestře. Měli jsme štěstí, že jsme měli od počátku slušného quarterbacka a chuť rozvíjet i pasovou hru - tím jsme byli méně čitelní a určitě ten fotbal i hráče více bavil. A zkušenosti Davida Novotného, který hrál fotbal 20 let, byly k nezaplacení. S přechodem do jedenáctky se to změnilo, už to byl ten skutečný fotbal a všechno bylo složitější. Tady hrozně pomohl ofenzivní mozek, jakých možná u nás moc není. Radim Dohnal dokáže fotbal vidět pohledem, který většině z nás chybí. Přesunem na Spartak jsme získali zázemí, vlastní šatny a najednou jsme měli místo, kde jsme celý rok. Hra u nás nikdy nebyla postavená na individuální výkonnosti jednoho hráče, protože to podle mě nejde dlouhodobě. Tohle tvoří i týmovou kulturu a hráči vědí, že to, zda si zahrají, je jen na nich. Nemusejí se bát, že budou makat a pak je nahradí někdo za peníze. A asi to děláme dobře, když se ozývají hráči jiných týmů, že by u nás chtěli hrát.
Petr Stejskal, hrající šéf klubu Přerov Mammoths
Máte velmi slušné návštěvy, jak berou fanoušci v Přerově americký fotbal?
To je spíš otázka pro ně, ale loni jsem slyšel jednu větu, která asi na tu otázku odpoví. Jeden člověk mi řekl: „Vy a hokejisti jste jediní v Přerově, kdo dokáže lidi vytáhnout z domu na stadion“. To nás těší. Máme výborné fanoušky.
Uvedli jste, že chcete hrát nejvyšší soutěž bez hráčů ze zahraničí. Není to až moc velký risk?
Je to o směřování našeho klubu na dlouhé roky dopředu. Když se měnilo vedení klubu po odchodu Davida Novotného a stal jsem se předsedou, tak jsme toto téma diskutovali a jednoznačně jsme si řekli, že to prostě není naše cesta. My importy nevidíme jako cestu, ale jako zkratku pro dosažení krátkodobého úspěchu. Pořád slyšíme, jak importi posunou celý tým, ale pak se ten hráč zraní a neúspěch se tím omlouvá. Kde je pak posun celého týmu? Peníze jsou pro sport strašně důležité, ale musí být vynaložené účelně. Kde je dnes v kopané Benešov, Lázně Bohdaneč, Blšany a podobné týmy, které na chvíli vyletěly jen díky tomu, že krátkodobě napumpovaly tým obrovským objemem peněz. Import vyjde odhadem na částku v řádu nižších statisíců za rok, přijede vám těsně před sezonou, a pak hned odjede. Za 300 tisíc korun investovaných do zázemí vytvořím minimálně o 50 procent lepší podmínky pro trénink hráčů, a tím zlepším každého z nich. Je to risk? Je to těžší cesta, jak být v Paddock lize úspěšný. Ale naším cílem není hrát o titul, my se chceme tu první ligu učit, chceme v ní být trvale, i kdyby to mělo znamenat třeba někdy sestoupit a znovu se dostat zpět. Navíc si nedovedu představit, že bych přivedl amerického quarterbacka a posadil našeho, který loni udělal obrovský progres a má lví podíl na postupu. Nebo running backa a posadil bych reprezentanta a takto bych mohl pokračovat.
A co američtí trenéři, ty byste brali?
Americký trenér, to je jiná otázka. Kromě investic do zázemí je to kapitola, na kterou finance střádáme a rozhodně bychom do budoucna chtěli amerického trenéra, který bude s týmem třeba tři roky v kuse - a to jak s týmem mužů, tak s juniorkou. Proto je to otázka do budoucna, je třeba na to mít prostředky a najít člověka, který bude ochoten tu tak dlouho být a pochopí i naši filozofii. Ale rozhodně je to další krok na naší cestě.
Na závěr k vám. Co pro vás osobně americký fotbal znamená?
Hrál jsem celou základní školu hokej, pak se věnoval kopané, není snad sport, který bych rekreačně nedělal. Americký fotbal je ale něco jiného. Všech jedenáct lidí musí udělat přesně to, co má, aby vše klapalo. Ta energie na každém tréninku, kde proti sobě stojí útok a obrana a chtějí se v každém snapu porazit. Ta rozdílnost lidí a potřebných povah, kterou pak přesto skloubíte v jeden fungující celek padesáti lidí. To prostě jinde nenajdete. Věnuji mu teď většinu svého volného času. Mám i plány, jak skloubit fotbal a práci, tak abych mu mohl dávat ještě více a abych se třeba mohl za deset let ohlédnout a říct, jak pěknou organizaci jsme vybudovali.
