Jak vám koronavirus pozměnil plány na léto?
Měli jsme se připravovat na kvalifikaci o mistrovství Evropy, které ale na 99 procent stejně nebude. Reprezentační dvoutýdenní kemp v Pelhřimově však byl. A protože se tedy nebude hrát kvalifikace, sejdeme se po soustředění asi až v zimě na dalších repre srazech. Ani pořádně nevíme, jak budou vypadat klubové soutěže i ty mezinárodní.
Na druhou stranu reprezentanti mívali jaro i léto plné akcí s národním týmem. Teď vám tohle odpadlo. Máte tedy nyní víc času na jiné věci než na volejbal?
Nechci říkat, že pandemie byla fajn, ale nějaké volno navíc nám přinesla. Ale oproti tomu Bielsko-Biala začala s přípravou na nadcházející sezonu dříve, už 1. července. Ale protože já měla kemp reprezentace, tak mám v Polsku domluvené, že se k týmu připojím až začátkem srpna. Od 19. září bychom měli začít hrát.
Andrea Kossányiová(26 let) Volejbalistka, která měří 187 centimetrů, hraje na postu smečařky. Kariéru začala v rodné Příbrami, kde působila mezi lety 2003 a 2007. V domácí ženské nejvyšší soutěži si zahrála za tým Olymp Praha, Prostějov či Olomouc. Kossányiová hrála i v polském Impel Vratislav a nyní působí také v Polsku, ale v celku Bielsko-Biala. Pětkrát se radovala z českého extraligového titulu a ze stejného počtu vítězství v Českém poháru. V národním týmu byla například dvakrát první v Evropské lize. Nyní žije v Českých Budějovicích se svým přítelem. |
Takže se tedy připravujete v Českých Budějovicích individuálně?
Také a plus jsme k tomu měli předchozí repre akci. V mezidobí jsme měli plán na posilovnu a kardiocvičení. Mě vlastně na klubovou soutěž připravují akce s národním týmem, protože sezony na sebe navazují.
V reprezentaci jste už od svých 17 let. Dobře tedy víte, že volejbalistky a volejbalisté národního týmu si léto moc neužijí.
Letos to bylo přece jen trochu jiné. Ale dřív to vypadalo tak, že skončila sezona a jeli jsme s nároďákem. Takže jsme měli volno například jen týden a hned, co skončila reprezentace, tak se zase jelo zpátky do klubů. A tak pořád dokola.
To je ubíjející. Jak dlouho se to dá vydržet?
Já tomu říkám, že žijeme život v taškách. Zabalíš si na repre akce, pak to vybalíš, vypereš a zase si balíš na osm měsíců života v klubu a jedeš dál. Myslím si, že ženy celkově to snášejí hůře, přece jen chtějí později už také zakládat rodiny.
Vy takové tempo vydržíte ještě dlouho?
Opravdu netuším (směje se). Ale chuť reprezentovat pořád mám. Jde o to, jak dlouho se takový kolotoč dá vydržet.
Loňskou sezonu jste měla výbornou. Na klubové scéně i v národním týmu, vyhlásili vás i nejužitečnější hráčkou Final Four Evropské ligy národů. Co jste musela změnit ve své hře, abyste byla tak úspěšná?
Sama jsem cítila, že minulý rok se mi o trochu více dařilo v reprezentaci. Možná nám to sedlo všem holkám, navíc k nároďáku přišel nový trenér Jannis Athanasopoulos. Byli jsme parta. Na výkony jsem pak navázala i v Polsku, kde je zázemí a vše okolo volejbalu jinde než v Olomouci, odkud jsem do Polska přišla. Máte tam kondičního trenéra, řada lidí pomáhá okolo týmu, jsou tam odlišné tréninky a to vám pomůže se ve hře zlepšovat. Nechci nějak ponižovat českou ženskou extraligu, ale víc kvalitnějších zápasů v polské nejvyšší soutěži vám dá hrozně moc.
Obecně se polský volejbal hodně zvedl. Týmy mají dobré hráče, zápasy jsou kvalitnější a diváci tam mají volejbal rádi. Jak se vám v takovém prostředí hraje?
Do Bielsko-Bialy jsem šla spolu s nahrávačkou a kamarádkou z nároďáku Pavlou Vincourovou, teď už tedy Šmídovou. Zhruba do Vánoc jsme hodně zápasů vyhrávaly a byly jsme překvapením celé ligy, což se moc nečekalo. Pavla pak otěhotněla a sezona pro ni skončila. I tak jsme se dostaly do play off a skončily sedmé, což nebylo vůbec špatné.
Plnila jste roli smečařské jedničky, takže jste asi spokojená.
Ano. Hrála jsem všechny zápasy, takže problém s tím, že bych byla málo vytížená, jsem neměla. Trenér mi dával opravdu dost prostoru a také to, že nám s Pavlou věřil, bylo moc fajn. Podobné jsme to spolu měly i v nároďáku, kde nám Jannis také důvěřoval a my naopak jemu. Volejbalově si opravdu v Polsku na nic stěžovat nemůžu.
A mimo palubovku?
Co si budeme povídat, do Českých Budějovic je to z Polska přece jen daleko. Nějakých 360 kilometrů. Když byl den volna, tak jsem na otočku nemohla jet domů, jako tomu bylo třeba v Olomouci. Navíc Motor, za který hraje můj přítel, také volna v sezoně moc neměl, takže v tomto ohledu to bylo těžké. Ale takový je život sportovců. I když teď to byla vlastně naše první oddělená sezona, protože jsme předtím bydleli pořád spolu, já jsem hrála v Prostějově a v Olomouci a Radek byl také ještě tehdy v Prostějově.
 |
Teď už jste tedy zakotvila v Českých Budějovicích?
Ano, asi se dá říci, že už je ze mě Budějčanda. Pocházím z Příbrami, takže ani domů za rodiči to nemám moc daleko, je to hodinka cesty. Navíc se mi Budějovice fakt líbí, je to tu ani ne velké, ani ne malé, všechno je tu po ruce. Ideální místo na život.
To byste tedy mohla být v obraze. Řadu let se tady mluví o tom, že by krajské město také mohlo mít svůj ženský extraligový tým. Budějovice jsou navíc volejbalovým městem a vy máte za sebou několik odehraných sezon v domácí nejvyšší soutěži. Jaký na to máte názor?
Budějovicím extraliga žen určitě chybí, vždyť nejbližší tým je až v Praze. Už jsem o tom také slyšela. Chápu, že Jihostroj si úplně pod sebe nechce přibrat ještě jeden profi tým, když chce vést mužský A tým na fakt dobré úrovni a patřit mezi domácí špičku. Chtělo by to sehnat sponzory a pak hráčky a ženský tým postavit.
Když vedle vás sedí váš přítel Radek, tak vás poprosím o odpověď oba. Vás už jsem, Andreo, viděl fandit v čepici Motoru na hokeji, Radek vás také z hlediště podporuje. Jak jste se zajímali o volejbal, o hokej předtím, než jste se poznali?
Radek: Jelikož jsem z Budějovic, tak samozřejmě vím, že tu působí Jihostroj. A že bojuje o tituly. Na zimáku se hrála i Světová liga, tak jsme se na národní týmy také s klukama chodili po tréninku dívat. Volejbal je krásný sport. Andrea: Tak hokejista řekne, že je volejbal krásný sport, to tedy nevím… (směje se) Radek: Proč by ne? Když je to atraktivní zápas nebo repre utkání, tak je to paráda. Ale ženský volejbal jsem do té doby, než jsme se potkali s Andreou, opravdu neznal.
A co vy a hokej?
Je pravda, že hokej tu zná každý. Ale Radek se ve volejbalu orientoval asi víc než já v hokeji. Až pak jsem začala pochytávat, co je to ofsajd a podobně. Teď už se chodíme navzájem podporovat, ještě když jsem byla v Olomouci, tak jsem po zápase odjela do Prostějova, abych stihla třeba ještě poslední třetinu. Radek: Když se ještě k tomu vrátím, tak pro mě je u volejbalu nepochopitelná jedna věc. A to, že je u nich zakořeněné, že trénují dvakrát denně, pořád, celou sezonu. Je asi rozdíl, kolik oni odehrají zápasů oproti nám. Ale vůbec si nedokážu představit, že bych měl chodit po celou sezonu na zimák ještě odpoledne.
